u mě taky dobré, ale něco tam neštimuje. Ano, to milování. Ve spojitosti s tou mámou, to vyznívá dost podivně. Jako nářek nad pocitovými útrapami autoritářské matky, nebo a to je ještě horší nad předčasně sexuálně vyspělou adolescentkou drženou doma.

(Toho méďu chcu! Můj Míša Kulička je už deset let po smrti.)

jeden bod dolů za Lunetiky a jeden za ty přechodníky. Jenže je to suprové. Upřímně, jsem si toho všimnul jen díky těm Floydům v nadpise, jichžto jsem fanda. A čtu a čtu a nechybí tam skoro nic. Ten floydiánský pocit moderní pustiny, který se objevuje v jejich diskografii od Watersovské éry až po division bells, mám rád. No a nejlepší je konec. A přiznám se, že to asi chápu trochu odlišně. Totiž že ti prakticky vzato neznámí lidé, známí jako sousedé, o jejichž existenci člověk ve velkém paneláku kolikrát nemá ani ponětí, musejí nutně působit jako ufoni, vetřelci, když se ozvou tímhle způsobem. jo je to jako pokus o komunikaci s odlišnou civilizací.

Jo jo. Zrovna ve středu jsem zašel k Vencovi. Chudák - staví si přístřešek na hospodářské budově. Vlastně takovou půdu na půdě. Z hlíny a slámy. No nevím nakolik je to vhodné hygienicky, ale energeticky prý velmi. Chtěli jsme to zapálit, jenže pršelo. Tak jsmezašli na trocu vody k němu do pokoje. Přestěhoval se nahoru i s mapami, takže předpokládám, že jeho Brácha převzal ten spodní pokoj. Má vlasy jako ....jako vodník česílko po zásahu bleskem. Ale je blonďák a vodník Česílko je brunet, takže jsem tím přirovnáním zase úplně vedle, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Bavili jsme se totiž mimojiné - s Vencou ne s Adamem - o naší společné skautské minulosti. Já to dotáhl na šestníka, tábory jsem nesnášel, no a on skautem nikdy nebyl. Ale tuším že Ta holčina, co s ním bude vést domácnost nějakou dobu ve skautě byla. No a já prawim: umíš ještě uzly? A on že ne.

Představ si. ON NEUMÍ UZLY!

Kam se ten svět řítí. A to je to prosím student čtvrtého ročníku architektury. Až jednou bude trochu víc pršet a ne jako v tu středu, to jsem si ani nebral deštník, stačilo mi jít v klobouku, a ten jeho přístavní přístřešek z hlíny se rozpustí, a jelikož si myslím, že Adam mu zabere i ten jeho dosavadní pokojík a on skončí na ulici, naučím ho jeden uzel.

ano ano. Znám to z vlastní zkušennosti. Taky jsem v tom záchodě umřel no. Snědl jsem vlastní nohu. Nevím proč, ale zdálo se to jako dobrý nápad, tak jsem si ji sundal z ruky a začal ji jíst. Jehly jsem měl zapíchnuté do té druhé nohy a stál jsem na své třetí a čtvrté noze. Mám chlupaté nohy, takže si dovedeš představit jak blbě se mi to polykalo. Bohužel před tím jsem měl okurky a nakládané banány, takže se mi udělalo blbě. Málo lidí umí zvracet nosem. Jenom já a jsem na to hrdý. Ale když se mi ta noha drala nosem ven, tak jsem se zadusil. Úplně jako Hendrix! - řekl jsem si. Jenže já nebyl kytarový mág. Neuměl jsem ani ty trapné kouzla s kartami a tak jsem tam zemřel no. Když na to si vzpomenu, nejde mi stále na mysl, proč jako dávali na záchod tu modrou žárovku.

Stejně nesvítila.

Myslím, že zásadní je až věta: Klidně spi, ne vždy Tě potřebuju celého.

Čirou náhodou se mi zdají poslední dobou sny o bytě, kde jsme bydleli, když jsem byl ještě školák. Čtvrté patro paneláku, sídliště, ze tmy na chodbě u výtahů mám dodnes husí kůži. Ovšem, když se v noci zhasla světla ve všech pokojích, dalo se procházet volně po bytě, protože z venku z ulice sem šlo vždycky dost světla. Je to fenomén města, že večer je tam obloha červená a ne černá, jako na vesnici. no a venku zářily lampy a ze všech stran stály paneláky a v jejich oknech se taky svítilo. Většinou barevně, podle toho co zrovna běželo komu v televizi. Do toho všeho dole semtam projelo nějaké auto, a jelikož muselo do zatáčky tak všechny ty věci, co jsem měl položené na okně, udělaly dlouhýý pohyblivý stín na bílé zdi a takové to wmmm!. Do toho, kdyby někdo hrál něco soulového na basu, tak (ačkoliv bych se tam nikdy nikdy nevrátil) bych si docela dokázal představit, že bych v té ložnici v tom bytě četl tuhle básničku nahlas tak dlouho, dokud by se do puntíku nestalo to co tam je.

ámen.

Hezky řečeno.

jo a slunce tam maj horký, tak z něj dělaj holky a holky co jsou ze Zlína, z těch se točí zmrzlina.

Tohle je moc povedené. skápnu jako rum z flašky do skleničky - dokonalé!

Hurá.

je to jen fotka

No a já, co jsem sliboval, že si další dílko přečtu, patřím k těm co se chcou u čtení bavit, jako Derrry. Začátek super, ale pak to bylo psáno těm, co hledají velká slova ve všedním dni a to není můj šálek kávy.

Nádhera. Geniální nápad.

hmhm, tohle je věc která mě po dlouhé době zase zaujala. Tenhle styl jsem měl kdysi taky. Hm, ty budeš nějaký nový oběv, což? Měl bych sice pár námitek, ale jen drobných. Je to povedený počin.

Psance jen tak nezahltíš. Dá se z toho usuzovat, že jsi už jeden podobný básnický server absolvovala. Liter? Další dílo si od tebe taky přečtu. Abych se přesvědčil, že tohle nebyla jen výjimka.

dvacetitříletý nadrženec dolňák náhodou dokáže ocenit tvůj umělecký vkus i přes jistou cenzurovanost. Je to hezké.

konečným důsledkem mé sublimace bude větší sbírka desek na gramofon, jedna čokoláda a čtyřicet detektivek od Agathy Christie. Takže mámli někoho uvést v závěti, hlaste se.

protože bylo celý den takové horko, že jsem se málem vypařil. Stal bych se pravděpodobně mrakem typu Cumulonimbus, tedy bouřkovým a zaplavil bych půlku Moravy a to bych nechtěl, páč na jejím severním cípu žiju. Tedy jsem přesvědčoval rodiče ať v tescu koupí formy na led, ale oni tam jedou až zítra a beztak na to zapomenou a já se zítra jisto jistě vypařím. Mohl bych se schovat do sklepa, jenže my žádný sklep nemáme.

I was a king I can do anything.

(Jimmy Morisson -Not to touch the earth)

Tolik apokalyptická slova básníka, který se v Paříži defacto upil k smrti infarktem. Dott, tahle básnička je hezká, v některých místech se mi blíží stylem, ale nemám síly sem cpát delší kritiku, kterou zbožňuješ.

obrázek jen takový menčí koláč no. Safra Tome, proč jsi ji neotočil?! To jsou body dolů

ale Dott, sluníčko, jahůdko, lesbičko, princezničko, já se špatně vyjádřil. Konečně měla bys být nad bodové hodnocení povznesena, kritiku nic nenahradí.

trhni si. nic ti nedám :-p

a k té lásce.... zastávám názor že láska je pocit, který na všechny kladné otázky citového charakteru nutí řlověka říct ano: dám za ni život? -ano, budu si jí vážit jako doživotního partnera? -ano, chci s ní mít děti? -ano, udělám pro ni cokoliv? -ano.