Je to romantika až na půdu, hezké, ale úvahu si představuju jinak. A protože by ses mě zeptala JAK, tož tedy tak, že v ní nad něčím uvažuješ. Tohle je spíš nějaký určitý závěr. Taky to samostatné ,,a,, mi tam neštimuje.Proč? A konečně přes veškeré pravdy o lásce, bez níž nestojí za to žít, stojí to celé jaksi na kýčovitých frázích typu: z tvého kalicha pít. Tahle část věty mě poněkud neuspokojuje, protože, ikdyž si teda představím onu lásku jako vzácný květ s kalichem, tož onen obrat pít je poněkud zvláštní. Pak ovšem bral bych to celé, jako vyznání a ne jako úvahu. Do úvahy to má přece jen daleko si myslím. No a v poslední řadě bych se rád obrátil na ty superkomentáře dole: U nostalgika i nevěrné jsme si již zvykli, že soudný komentář nedají, dají vždycky veršovanou sloku, což je škoda, těžko je tam pak tápat, zda se jim to líbí bezezbytku, nebo fakt nemají co říct a raději utrousí nějaké básnické rádobymoudro.

Ovšem cílem, nebylo tohle pěkné dílko setřít, ale poukázat na fakt, že nejde o úvahu a podle všeho to není báseň, nýbrž jen jakési vyjádření momentálního pocitu který se opírá o stále tytéž věty a nepřináší nic extra nového.

Hezký den.

no ta vsuvka od the Doors se tam vskutku hodí.

nedočteno

kam s ním? Třeba do parlamentu

je to psychedelické, je to super. Čtenář má místy pocit, že se s ním houpe židle. Ale je to rýmované za každou cenu a ne moc dobře. Člověk by tam neměl hledat nějaký rytmus, je to každý verš jak vlna, tak by se to mělo chápat číst.

jsou. Jsou a to je dělá kántry. Já teda moc country neholduju, já jsem spíš rockově nebo klasicky nebo jazzově založený, ale přiznám se, že neznám jedinou country věc, která by byla vyloženě blbá. Snad proto, že jich neznám tolik.

já v životě napsal latinsky jen dvě básničky a dodnes nevím, jestli jsou gramaticky správně, já měl totiž Krúpovou.

přesto že je to epitaf, navíc o labuti, o které se tam nepíše, čekal jsem něco víc negativního. Negativního!!

mi přeběhla kočka (černá) přes cestu minulý měsíc. Když běží zprava doleva, je to dobrý, to se zrovna vrací od toho, komu přinesla smůlu, ale tahle běžela zleva, no abych neměl smůlu, tak jsem běžel za ní. Dohonil ji a kopl do řeky. Řvala jak blbá, ale neutopil jsem ji, vylezla na druhém břehu a tam ji teprve pžejelo auto. V ten den jsem měl štěstí. Neštěstí měla ona.

Občas přeběhnu někomu přes cestu a přinesu mu smůlu. Dílo nicmoc.

povedené

povedené, těžko věřit, žes chtěl psance jako já ochudit o takovou hezkou věc. Nevím, ale nějak mi to připomíná Nedvědy.

mazec báseň...

inu je to tak nějak ušité rychlou jehlou, pokoušíš se o rýmy, ale ony tam vlastně nejsou, jen takové pokusy ano. No a taky ty archaismy: lkát. Přepisuješ svoje díla? (klidně řekni že jo, já to taky dělám) Jsem často nespokojený s výsledkem a pak si s tím tak dlouho hraju až jsem spokojený. (teda ta poslední věta vyznívá dost dvojznačně)

není to zrovna moje káva. Já radějc víc psychotické veršíky. Zastavil jsem se už na té první chybě a chtěl něco říct, ale pak jsem si uvědomil, v jaké rychlosti to muselo vzniknout a poněkud jsem ....ano vyplázl jazyk a zašklebil se. Ovšem to je pochvala!

já se klaním a tleskám, je to PERFEKTNÍ. Asi půjdu dneska spát až hodně pozdě ráno a budu si to furt pouštět až do zblbnutí a pak se budu všude chlubit

Jsem velmi zpokojen, hlavně ten echoefekt mě dostal a taky, že to má takovou spirálovitou melodii, ta se přesně hodí k takovému cestování výšinami. Perfektní

život je hazard jen pro ty co neumějí hrát

i postarší mistr tesař se semtam utne. (při vzpomínce na tohle rčení se mi vybaví bezruký tesař s vyděšeným výrazem nad ztrátou krve.) cmaták sem, cmaták tam, hlavně že víme o čem je řeč.

Nahlížet skrz tvoje verše do tvého nitra je zážitek. Líbí semi to.

o politice? proboha kolik mu je? V těch verších to je takový nervní prvek.

a teď poprava!

že můžu sebou nekončit? Tohle (těch čtyři slova, těch 19 písmen) je špatně. Jakoby zborcenou pyramidu skládali od vrcholu. Rozpálen jsem já, jako kritik, uchvácen je anonym a poničená je ta básnička. Dott, umění poezie tkví v dokonalém řazení a výběru těch pravých slov, kterými lze popsat důležitou myšlenku. Je to jako s kávou - z reklam - kde ubozí chudí číňani na plantážích vybírají z těch nejzralejších plodů kávová zrnka, ta se pečlivě balí a ty si na nich můžeš vychutnat okamžik, kdy nikam nespěcháš, kdy máš čas a cítíš se skvěle a můžeš se dokonale soustředit, třeba na básničky. Představ si, že jsou tvoje básničky jídlo. Co by to bylo? Těžký nedělní oběd, po kterém máš vředy (dlouhé básně), jednohubka, po které máš chuť na další kousky, či sladký dezert, kterého chuť zůstává v ústech ještě dlouhou dobu?

Tahle básnička je jako kyselá okurka. Zblajzl jsem ji naex a musím ji zapít.

Jo a začínáš-li velkými písmeny, naznačuješ tím, že jde o větu a ta by měla končit tečkou.