má to rychlý rozjezd, i když takový křehký. V té prostřední sloce by možná mohly být první tři řádky v jednom - ale to jen tak na okraj. Ten konec je lehký a přírodní. Takové ranní pohlazení. Fantastické semínko pampelišky. Kam to vlastně letí? Kamsi do světa, který je automaticky kladný a dobrý. Je teplý jako ranní čerstvý rohlík na kterém taje máslo. Ne takový ten margarín ale máslo - pravé smetanové.

No a to téma, ze začátku jsem se bál, že to nedopadne dobře. Úplně jako ta Touha od Landy - Touha je zázrak, kámo zázrak... - hnus. Tohleto je naštěstí úplně jiné.

tvrdý příběh. Od tebe je všechno tak hard. Ale ta surovost člověka upoutá. Já byl upoután až do konce. (sice tvrdý a měkký ý je tu často problém, ale to k tomu patří) Dobré to bylo. (výjimečně, některé věci se od tebe číst nedají)

perfekt. po tomhle by se tango dalo i naučit. a ten obrázek mě až mrazí.

Myslím ale nejsem si jist, že to byl Perner, kdo vystrčil za jízdy hlavu z okna a utrhl mu ji semafor.... toliko k smrti slavného stavitele železnic v českých zemích.

To jen tak na okraj. Jinak, stáváš se stále více symbolickou a impresionistickou. A popravdě, dvakrát mi tenhle neverš nesedl, hlavně s těmi nápisy. Volíš si pro příběh básně místa, která mají svoje osobité kouzlo - jako noční jízda vlakem. A pod slupkou - ne to není slupka!! To je skořápka, ano křehká skořápka příběhu - tam pod ní leží tajemná nevyřčená otázka: Když se vzdala idejí, asi ji něco trápilo, takže by to mělo být pochmurné? Nebo je celý vesmír na ruby a my nevidíme, na které straně v tomto příběhu sedíme? Jsme v tom vagonu, nebo hledíme té dívce do tváře zahaleni nekonečnou tmavou tmou? Z pohledu těch ve vlaku, si sotva budeme lámat hlavu s jejími problémy. upoutají nás její ve větru se dramaticky míhající vlasy. Ale zvenčí! Zvenčí nahlédneme do její tváře a otevře se mnohem složitější svět, který nejsme sto pochopit. A řešení jejího problému pokorně odevzdáme zpět do její rukou, protože jedině ona sama nejlíp ví, jak s nimi naložit.

plácám plácám plácačku
tahle je jen pro Kačku.

teda Dott, ty jsi najednou nějak reakční! Obvykle tu dávám nuly já.

A teď k dílku. Já se přenesu přes tu zeď ničeho. Protože dojem to zanechává takový milý. Příroda je tady ten prostor prosycený láskoněhou, jde to z toho poznat. Nepotřebuje to děj, je to tu pro to, abychom na všechno zapomněli. Na všechno. Abychom nebyli. Aby naše těžké myšlenky a starosti odvál lehý voňavý vánek někam za nás a my mohli v trávě sledovat zázrak kterému se říká život. A že je to zázrak jak se patří nelidský - bez složitostí, bez vyhrocených situací - zázrak který jen tak plyne a plyne i bez nás a je jenom na nás, jestli se dokážeme zastavit a naladit se zase jednou růžově...ách.

A nebo si z nás děláš srandu.

Jako nefejsbůkář a se stejným odporem proti davovému šílenství jako ty, souhlasím. Ačkoliv mám kolikrát až mindrák, že když nejdu s dobou a tvrdohlavě se bráním - prostě se otočím proti proudu a nechám si čelo drásat davem - tak že je to známka zaostalosti. Není! Považ jsem jeden z mála svojiho věku co si pustí raději gramofon. To co přehrává ty černé tlusté cédéčka.
A ten chytrolín co vymyslel facebook, možná neleží na pláži, ale sedí doma u počítače a na FB se baví s celým světem a má už atrofii svalstva. Chudák. Jeho vynález ho zabije.

Jako fejeton dobrý, moc dobrý, ale je dost nestranný, nepřipustíš, že FB může mít i dobré stránky jako najít přátelé (byť virtuální) se společnými zájmy a názory, které kolem sebe třeba postrádá.

Napadá mě polemika o tom, proč lidé píšou nejen poezii, ale proč píšou obecně. Proč trápí svoji fantazii a dávají ji jiným lidem přečíst? Je v tom skrytý gen narcismu, nebo sebetrýznění, nebo dokonce exhibicionismus? Píšou aby lidi naštvali - tedy aby na ně nějak zapůsobili a k něčemu je přiměli, nebo to dělají z čiré potřeby konat dobro, potěšit někoho cizího? A nejspíš nebudu dalek pravdy, když řeknu, že každý to má jinak. A když má potom autor zákeřňák hodnotit dílo autora kladného hrdiny, tak se samozřejmě nikdy neshodnou. Tak k čemu to všechno? K čemu mrháme slovními obraty a hledáme ve svém pestrém slovníku libozvučná slova a dáváme jim příběh tvar a myšlenku, když jsou předem odsouzena k nepochopení? A byla by tahle báseň o tom samém, kdyby o ty vyšperkované perličky mezi řádky přišla? Nebo kdyby se změnil příběh?

Docházím k názoru, že tím jak člověk píše ukazuje hlavně co si myslí a jaký je, nebo jaký by si přál být. Ne vždy to sice platí, já vím. Tohleto se pěkně čte.

Nemám takové pochopení pro abysme.

Je to škvár... stylisticky i obsahově. Fakt sorry.

no, obávám se, že výsledek není o nic lepší. furt je to kýta.

Z toho tvaru dýchá staročeština, takhle se už přece nemluví.

zahoďme koho co kyt ne?

Nemám zrovna v oblibě politiku a politickou poezii a v důsledku toho taky nesnáším Kryla.

Za to sklo patří čárka, a ten matoucí kyt je taky v blbém pádě. nicméně je to básnička, která splňuje požadavky na takovýhle typ. Totiž že je krátká. Akorát mi tane na mysl, co leží za tím vším. Autor(ka) - vtipné - vidí chybu v čem? V systému nebo v lidech, kteří ten systém tvoří?

Inu. Reminiscence Prahy, v které už roztál sníh, kde je smog jak nikde, jistě i mraky a dotoho ty cigarety....mám spíš pocit, jako by se z té básničky kouřilo, lásku jaxi nepochytil jsem tu. Sem tam chyba (cigaretV)...myslím, že jsi napsala takovou krátkou namátkovou pocitovku. Nic co by kandidovalo na nobelovku.

mi se to líbí

super

Mně se s každou nulou tak uleví! Díky.

Pěkné. Proč? Protože to má spád, myšlenku a pěkné barvité a jasné obraty. Vulgarita je bohužel cena za opravdovost. To už se hold nikdy nezlepší, tak proč to omlouvat?

ta čeština je otřesná, ale nápad je to zajímavý. Inspirativní. První sloka se mi líbí obzvlášť.

špatné vtipy ti jdou. Tenhle je jedním z nich.

tady komentář, tady komentář. Jak mě slyšíte?
Tedy touto básničkou vnesla jsi do temné noci barvy. Až s nutností, rozhodně ne lehce a volně a proto to v celku vyznívá chmurně a strastiplně. Tahle popsaná noc je plná černých koček, měsícem ozářenými pavučinami v oknech a je naplněna podivnou nadějí v lásku, která je ve vzduchu, ale nevoní.

Jo a kdo ve střevících skáče po klaviatuře, dřív či později škobrtne a rozplácne se v placku.
Pěkné dílko, ale mám radši ty tvoje volnější, nerýmované.

jo je to vtipné, ale je tam spousta takových nepřirozených zkrácenin. Kdos, maj