Pfff, muškáty, líto by mi bylo jiných bylin:-)

Dobré, ještě se k ní vrátím..

ŽblaBuňka: SSS: Na kategorii básně/srandovní to asi ještě nemá a záměr v tom vlastně nebyl. To samo.

ŽblaBuňka: Což se včera taky stalo, při cestě z Berlína. Nestihli jsme sedmiminutový přestup v Norimberku, protože za Bamberkem se náš Ice, jenž jel i 200 km/h nečekaně zpomalil, zřejmě práce. Vlak do Chebu na nás nepočkal, i když jsme to říkali průvodčímu, stačilo by pět minut. No a v Chebu jsme měli asi tak deset minut na přestup na poslední vlak domů, do Plzně. Jinak bychom museli spát někde v non stopu nebo si vzít taxík. Zašli jsme do informací, paní nám ochotně cvakla na jízdenky mocné razítko. Tudíž jsme mohli jet přes Schwandorf a Domažlice. Čímž jsme získali slabou hodinku v Norimberku, tak stačilo vylézt z nádraží a člověk byl hned v centru u olbřímého hradu. Peťa to rozdýchávala, protože dělá pro Číňany a nemůže si dovolit nepřijít do procesu. Šotouše, co koupil tyto jízdenky na knop, jsme nechali i s jeho paní na nádraží. Honzíkovi to bylo jedno, byl na cestě a radši si vzal na pondělí dovolenou. Kačka radši nic nekomentovala a jen přitakávala rozhořčené kamarádce. Obhlédli jsme hrázdění a vyrazili už nerušeně domů, kaznějovskej ferbl, pivko s medvědem, na stolečku rozkroj. Tam jsme jeli přes Prahu a Děčín, což bylo asi o tři hodiny kratší, náš milý Šotouš udělal cestu zpátky trošku dobrodružnější. Proto to mám s básněmi jako s vlaky, snažím se čtenáře nenudit, když se stejně všechny koleje spojí ve společném depu. Dík za komentář.

Procítěné.

Mocný John Deer s klimoškou
rádiem a pohovkou
v lánech lajny brázdit
se skřivany mraky svačit

Meluzina: Amelie M.: Děkuji vám dámy.

Černou fixou čmárat do tmy

Miluješ bolest mojí hlavy?
Mé věčné pálení žáhy?
Můj věčný smutek a bezdůvodnou veselost?
Miluješ mojí špínu, co plazí se ti ke klínu?
Miluješ můj keratokonus?
Můj věčný stesk po rodném domě?
Miluješ mou sestru?
Miluješ Miliše?
Josefa, Štváníka, Tomíka?
Miluješ mý faldy?
Miluješ mě krleš?
Moje útěky a chrápání?
Miluješ mou pleš?


Atd. Fakt zajímavý nápad mistře Singuláris. Komentuji, poněvadž jsem na to náhodou narazil a...zaujalo.

Bavilo mě to číst.

kmotrov: Kmotrove, konec sezóny, přidal jsem tam fotky od dnešního Babylonu. Nediv se mi, že se mi pak nechce na schůzi společenství vlastníků bytů, tak si jen tak ulevuji. Kancl do února, les mi bude chybět. Asi zas budem muset opustit kontinent. Kdybych tak mohl hybernovat jako medvěd, zásob jsem za léto nabral dost. Tata brousí i mladší než mám já, nezávidím mu to.

Jak bude zítra? To vždy věděla paní Žilková v pořadu Teletele. Ale i pan Gellner to věděl...
Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.

Moc hezké, u vytlačené matrace mě to vcuclo a nepustilo. Kdo ví, jestli někdy uslyším smích vnuků. V místech stop lehounké chvění, originální spojení, pod kterým nevím, co si představit, ale baví mě nad tím tápat.

Yana: Díííky!

casa.de.locos: Ta je moc intimní, přitom je to strašnej řev, musel bych to přezpívat.

Orionka: Nene, pro mě je to stoner rocková píseň, já to napsal, pak nazpíval po litru vína a nedal dokument uložit, tudíž je to přepsané z nahrávky. Díky moc za komentář...

Yana: No srandu si asi neděláš, ty krásko, ať to sroste v pohodě, zní to strašlivě, zlomená páteř. To jsi zkoušela zkrotit Hatátitlu? Jsi v pohodě, budeš dobrá?

Jindruch: Každý nemůže porozumět otevírání víček u Ploníku, nevadí.

Amadeo´´: Dík, přitom je to taková blbůstka s trapným názvem. Zajímavé je, že tomu říkáš poezie. Ano, shazování mých primitivních nápadů, to je má specializace.