Chápu, je to vážně k vzteku. Ono se to slunce tak snaží... Uvědomuje si ta mlha vůbec, že kvůli tomu světlu, které ona tak bezohledně pohlcuje, slunce hoří? Fakt hoří! Vždyť to musí hrozně bolet!

Vzhledem k tomu, že slunce se řadí mezi hvězdy, pro druhou sloku platí totéž.

Docela jsem se lekla, když to na mě vyskočilo... Ale je to výstižné.

Je to působivé. K hudbě mám velice vřelý vztah, a tudíž mě tvé barvité hudební obrazy potěšily; obzvlášť se mi líbí "když šeptem zpíváš pláč". Zaujalo mě, jak se poslední verš zcela odchyluje od rytmu zbytku básně.

Neshledávám na této básni nic obzvlášť zajímavého, ale je upřímná, což je důležité. Líbí se mi závěr; v celém tom smutku zahřeje u srdce.

Občas se toulám po hřbitovech; na těch procházkách je cosi uklidňujícího. Vážně by mě potěšilo, kdybych alespoň na jednom z nich na něco takového narazila...

Je to důstojné rozloučení s přítelem. Velmi se mi líbí druhá sloka; je v ní cosi nezničitelného, dotek věčnosti.

Eleanthir: Děkuji moc. Já jsem už několikrát byla lákána, ať si také vyzkouším mrznout v zimě v řece (nejvíce po ruce je v mém případě Sázava), ale zatím jsem se neodvážila... možná, že právě teď je ta správná chvíle...

Chudák Karel... a vy se mu ještě smějete...

Oceňuji pointu.

Mám ráda černý humor, takže tematiku básní oceňuji. Všechny tři limeriky jsou zdařilé jak po obsahové, tak po formální stránce - hezky plynou při čtení a umím si představit, že je někdo ukrutně dramaticky recituje, nejlépe dětem ve školce :)

Ten boj s tím elementálem musel být náročný a jsem opravdu ráda, že jste to zvládli; nebýt vás, byla by tu teď nejspíš strašlivá zima.

Krása v jednoduchosti. Kdybych měla vypsat obraty, které se mi líbí, musela bych báseň opsat celou; je to vlastně logické, neboť není dlouhá, ale chci tím říct, že nemá hluchá místa. Působivé zachycení krutosti přírody.

Zajímavě podané téma a krásně plynoucí sloky, jejichž posloupnost dává smysl (takovou zdánlivou samozřejmost píšu proto, že v nemálo případech se tak leckdy neděje). Celá báseň se mi velmi líbí; obzvlášť mě oslovila sloka s konečky prstů na levé noze a zpívající pán z Rakouska.

A sama snad chceš víc než to, co nabízíš? :)

Oceňuji příjemnou jednoduchost sdělení.

Není to špatné, vlastně se mi to docela líbí, ačkoli to není příliš originální tématem ani zpracováním (což ovšem dle mého názoru není nutná podmínka pro dobrou poezii). Je to takové vyrovnané, v tom smyslu, že zajímavá místa jsou v celé básni rovnoměrně rozprostřena; první, druhá i třetí sloka se mi zamlouvají stejnou měrou a hezké obraty se vyskytují v každé z nich (například "ztrácím se v posteli, tříštím na tisíce kousků v časoprostoru", "v pokoji slyším odbít každou vteřinu, každou vteřinu bez tebe" nebo "za tři hodiny třikrát umírám"). Nálada je poněkud bolestná, ale možná mě nezasáhla tak, jak by měla.

Jinak bych možná zvážila vypuštění veškeré interpunkce a velkých písmen na začátcích vět, ale to je jen detail a můj názor :)

borovice: Tak se tam snad někdy potkáme. Děkuji za zastavení a za milá slova :)

Psavec: To jsem ráda :)

človiček: Procházky jsou rozhodně dobrý způsob trávení volného času. Já je mám trochu vynucené, protože musím dojít z domova na nádraží, ale je to skvělé, ráno se proberu a večer si pročistím hlavu. Děkuji za zastavení :)

Dandy: Děkuji :)

Je to trochu kostrbaté, ale obsahově to vůbec není špatné. Líbí se mi první dvě sloky, které jsou shodou okolností také nejvíce rytmicky vyvážené.

Je to docela pěkné. Ten verš se hřebíčkem na hlavičku je tam opravdu trochu kostrbatý, jak již bylo zmíněno. Oceňuji odkývání manter. Jen se cítím trochu ochuzená, protože jsem se nedozvěděla, jak to mám vlastně udělat, když chci zachovat svou čest... ale chápu, mám začít přemýšlet samostatně :)

Ještě koukám, že tato báseň je poněkud jednodušší a jaksi konvenčnější než to, co jsem od tebe četla předtím. To není výtka, jen postřeh.