Skvělé..

LadyLoba: Ano, samozřejmě máš pravdu. Vždycky se najde někdo kdo nepochopí ani naprosto jasné sdělení, nebo jej pochopí jinak popřípadě nepochopí nikdy nic...

Dandy: Díky...

Mám rád limericky a ty Tvoje jsou vždy dobré a zábavné...

Sdělné, jasné, dobré....

Orionka: To je mi líto, pokud to není srozumitelné, je to samozřejmě moje chyba. Protože každé dílo by mělo být srozumitelné. Pokud není, svědčí to o autorově neschopnosti sdělit - co tím chtěl básník říci. (Dělám si srandu, básník nejsem a nikdy nebudu). Ale rozhodně to není míněno jako obecné naopak je to velmi intimní. Jako intimní vyznání člověku u kterého obdivuji jeho čistotu duše a citu, jako obdiv, úctu k milovanému. Na každý pád díky za impuls, musím se více zamýšlet nad srozumitelností svých sdělení. Vážím si konstruktivní kritiky která jako jediná posouvá někam...

Fakt zaujala...

Taková dlouhá procházka lesem taky udělá svý...

Hanulka: Děkuji hned 3 x. A ano, zrodilo se to z upřímnosti prožitku.

Psavec: Díky

Skvělá..

Fakt dobrá..

puero: To dílo se mi líbí, zaujalo mne. K tématu kolektivního (ne)vědomí: nevím, vědět nemohu ale mohu vyjádřit svůj názor. Osobně na tohle moc nevěřím. Mozart byl vybaven mimořádným talentem ale hlavně byl od útlého dětství drezůrován a cepován svým otcem k naprosté profesionalitě, díky které mimořádně ovládal své řemeslo. Každé skutečné umění vychází z talentu a profesionálního zvládnutí řemesla. Poezie, literatura jako taková, hudba, malířství, sochařství. Když si někdo myslí že namočí štětec do barvy, udělá pár mázů na malířské plátno kterým vyjádří se momentální rozpoložení mysli, může to někdo obdivovat, může to někoho i oslovit ale umění to nebude. Někdo se s tím může i živit, najde se spousta neuvědomělých konzumentů tak zvaného umění kteří nad takovým dílem budou upadat do extáze. To ale sotva změní něco na holé skutečnosti že se nebude jednat o umění ale oblbování. Hudba vychází z určitých matematických algorytmů které jsou v případě Mozartovy hudby ne zase až tak složité. Mozart komponoval bez potřeby oprav partitury, načisto (ne vždy, většinou). To je obdivuhodné ale nikoli zázračné. Skladatelé slyší hudební dílo ve svých představách, představují si je v mysli v různých orchestracích a současně je vidí v notové osnově - to je věc vzdělání, praxe, talentu a zkušenosti vlastní jen opravdovým profesionálům. Básník píše své verše (či neverše) a má pocit že ty myšlenky jsou mu seslány shůry, někdo vede jeho ruku, mysl, snad kolektivní (ne)vědomí? Snad...ale já osobně si myslím na vině jsou zážitky ve vědomí ukryté, slyšené, čtené, naučené, zažité, přitom netušené, zapomenuté. Ty v určitém okamžiku vyplují na povrch mysli. Někdy jen tak, někdy může být tím spouštěcím impulsem pár rumů, nějaká ta sedmička dobrého Veltlínu, dobře sednoucí joint nebo tabletka LSD. Každý na to má svůj názor, já jsem pro prozaické vysvětlení. Proč si to myslím? Nejsem básník a nikdy nebudu i když mne baví občas něco napsat. Živím se muzikou, moje práce mne utvrzuje v mém přesvědčení. Občas se mi stane že hraji něco, nějakou třeba jazzovou improvizaci, a jsem překvapen co jsem zahrál, jako by to ani nebyly moje prsty. Ale moc dobře vím že cokoli se pod prsty zrodí vychází jen ze získaných zkušeností, z praxe, z toho co jsem se nevědomky naučil do tohoto okamžiku, i když si toho nejsem skutečně vědom. Je to jen můj názor, snad se mýlím.

puero: Díky za nahlédnutí. Pochopitelně jsem se nikdy nebránil tomu do brány vejít. Vcházel jsem vždy velmi rád a s potěšením...

Prostě bavíš!

Psavec: Vzal si ten den náhradní volno...

Hanulka: Dandy: Díky...

Zajímavá..

Líbí...

Už mne nebaví pořád opakovat že Tvé věci jsou skvělé. Ale pořád mne baví to číst. Kdo umí, umí...