V mém případě to byla žňová hlídka. Ale nenechali jsme se odradit...

Tato poetika se mi opravdu líbí...

Poesie...

Inu...

Příjemné.

Mně se líbí, je v tom nápad, idea.

Krásně vystiženo a velmi, velmi ze života...
Když už vím kam tvé kroky míří (teoreticky, poeticky) přidávám neumělé varování...

Drama o tyči

Numfu nymfomanku
jímá chtíč,
stojí při okénku
vyhlíží tyč.

Tyč vchází,
nechybí síla,
bez zbytečných frází
dá se do díla.

Země se zachvěje,
nadchází chvíle,
tyč dospěje
svého cíle.

Posléze zmatená
zlé již tuší,
krev zpěněná
do žíly buší.

Volá nymfa: “chci zas!“

Vtom zvoní hrana...

Tyč vzal si ďas.

Tím končí drama.

Lidé jsou různí. Jeden prožívá pocit štěstí nad vůní trávy, hřejivými paprsky slunce na kůži či pocit magické pokory při pohledu na hvězdnou oblohu. Jinému to přijde trapně banální a kýčovité a hledá uspokojení ve splétání komplikovaných, konspirativních teorií všeobjímajícího zla. I když musím počítat s opovržením těch druhých, stejně je mi bližší ta první možnost. I když se také říká že optimizmus je zapříčiněn nedostatkem informací.

A na kočku též něco zbylo?

Cítím sounáležitost. A znechucení nad tím kolik negativismu, zloby, netolerance cítím kolem. A absence smyslu pro humor s nímž se celý život dá vzít. Ano, trefa do černého.

Líbí..

Připomíná Františkovu Baladu protikladů. Dobrý...

Zapůsobila, díky za ni....

Mikrostátní masakr krvelačných digitálních psů?

Je v tom krásně podzimní nálada....Líbí...

slavek: mahdal: človiček: Možná jsem to špatně formuloval. My, lidé jsme malou součástí přírody, jsme na ní životně závislí a sami pod sebou řežeme větev na níž sedíme. Ale naopak, jak jsem napsal, my přírodu nezajímáme. Ona není na nás závislá, jsme jí šumafuk úplně volní. Kdyby příroda měla vědomí (takové jaké my si dokážeme představit) dávno by se nás zbavila, jako svého škůdce. Má k tomu tisíce prostředků a možností. Přírodu si, dle mého názoru, zbytečně personalizujeme. To ale nevylučuje existenci nějakého principu existujícího nad materiálním světem. To samozřejmě jen můj osobní názor.

Nezatracoval bych lásku, touhu v nás. Občas na zobák, ale pak to zase stojí za ten špás.

Jak tehdy řekla ta slepice:" proč by sem si prcku drala?"

slavek: Dovolím si vznést dotaz: nejsme spíše sami proti sobě? Přírodu nezajímáme a sociální prostředí si sami vytváříme.

Abstrakce, přirovnání? Mrazivé prázdno v srdci?