Moc fajn. Slyším dozvuky starých trámů...

Psavčí klasika! Léčba humorem.

Dobře vystiženo. Jsme plující láhve a čekáme, kdo nás odšpuntuje.

Další hezká pocitovka.

Přesně. Jura je bez psíků, známek a zlata a Hana vystavuje své vnady na Bahamách.
Tak to chodí...

Líbí se mi přirovnání života k pobytu v oku tornáda.
A ať uděláme cokoli, nakonec si nás tornádo vezme...

Ptaní se Co kdyby? je past, ze které se těžko dostává. Znám a proto mě to hodně oslovilo. Díky!

A zase smuténka. Ale pěkná, plná pocitů. Přečtu si znovu večer, před spaním.

Souhlasím, pocitovka, smutná. Já tomu říkám "podvečerní strašidýlka".

Klasika na zpříjemnění večera. Díky.

Působí to na mě. Když ztrácíme své snové světy, tady máme všichni jeden náhradní, do kterého utíkáme.

Působí to na mě jako problém srdce, které se často nedokáže domluvit s rozumem.

Musel jsem to přečíst 3x, než se mi to složilo. Ale nakonec složilo. Dobrý.

V té krátkosti je lidskost. Dobrý.

Omlouvám se za pravopisnou chybu v předchozím příspěvku, už to nejde opravit.

Ano, velmi dobré zamyšlení.
Mám k tomu postřeh ze svých pařížských putováních v denících pod názvem "Dodatek k francouzskému cestopisu".

Jarovanek: To víš, my jsme s Psavcem hračičky ;o)

Snad si jednou Jiříček
ohřeje i jazýček
při francouzském pocelu
pak zas pude do kelu...
;o)

Máš prostě velký talent na vyprávění. A ta anotace - jedna věta vystihující vše. Snad první případ, kdy se mi anotace líbila stejně, jako vlastní dílo.
Paráda.

Ze začátku to působí uvolněně, ale ten konec ... Je mi smutno s tebou.