Děkuju za komentáře. Tím stylem psaní jsem myslela, že je to takové "neumělecké", jsou tu lidi, co to nemají rádi. Opravdu je to nutnost (a ano, asi jsou to hormony), veškerá snaha o umění jde stranou.

Pohlad svou kytaru a rekni ji tuhle basen. Myslim, ze ti pomuze verit v lepsi svet

s tím vyznáním na konci jsem úplně zapomněla na ty hrůzy popisovaný předtím. Je to tak správně? Špatná otázka, vím...:-) Anett, přeju ti jen všechno nejlepší a jsem ráda, že cítíš takovou lásku, jakou popisuješ!

Teresss... já tě obdivuju. Daruj světlo! Už jenom tím, že o tom píšeš, pomáháš! Obdivuju tě. Každej hledí jen na sebe a - když se mě to netýká? Ruce pryč... To je špatně. Ale přiznám se, že i já se takhle občas chovám.

A s těma chřipkama... Je to hysterie. Lidi si v tom libujou.
Pjpajkis... Máš pravdu... Nemá to smysl se do něčeho nutit. Naštěstí je ejště pořád na světě tolik lidí, kterým to přináší uspokojení, že se podle mého názoru nemusíme bát.

Nechtěj nic nechtít! Za co by ten život pak stál? Víš, kdybys tohle nezažívala, tak nenapíšeš nic tak krásnýho.... Prostě Verun, Já ti věřim, že to všechno zvládneš. A hlavně ti moc přeju abys byla šťastná.

To jsou takový depky... Ale není to pravda a ty to přeci víš. Jinak musím souhlasit s tím komentářem nade mnou... Chybovat je lidské, opravdu nemá smysl si něco pořád vyčítat.

sem slunce
a ty můj západ.

hezky řečeno.

No Teress, nevim co ti poradit, jelikož zrovna prožívám to samý a taky bych potřebovala nějakou radu. Všichni říkají, že čas to spraví.. Tak snad.

Taky mam ten pocit... Dala jsem ji sem proto, že mi tu chyběla. Vm, že někteří tady už ji znají. Každopádně děkuju.

Vybreč se...

Cítím to jako písničku.. Ale k obsahu.... Úplně tě chápu.. "teď chci a zároveň nechci bejt sama"...

Ani nevíš, jakou mám radost, že jsi šťastná, jak píšeš... Krásný!

zmizels mi
jako kapka deste
co pada
z nebe
a oplodnuje
divci srdce
svoji vsednosti.

to je fakt úplně nej nej (jak už řekla verun)... ale celkově je to skvělý! Díky, že jsem si to mohla přečíst! Má to nepopsatelně božskou atmosféru.

K jednomu mýmu dílu jsi napsala, žena nevěru máš názor, kterej asi ještě sama neznáš. Proto mě to taky trochu zaujalo na konci. Buď věrná.. Je to správný. Já tu věrnost beru asi trochu jinak než jak to vyžaduje společnost, ale mám v tom docela jasno. Bejt věrná sobě, lásce (která je pro mě to nejdůležitější).. Hlavně tý lásce. Ona si totiž sama udává, jak se chce projevovat a člověk by ji asi měl poslouchat... Nevim, jestli tyhle žvásty někomu něco řeknou.. Jak na to tak koukám, tak asi spíš ne; v tom případě prosím za prominutí..

Já to nechápu... Když píšu nepovedeným volným veršem (nepochopila jsem nikdy jeho pravidla, ostatně jako všichni tady, tak proto říkám nepovedeným), tak slyším výtky, že nepíšu tím vázaným a hádám se kvůli tomu málem do krve. A když jednou napíšu básničku ve vázaným rýmu, podle mého názoru o dost povedenějším(ikdyž pochopitelně cítím nedostatky, to je jasný), tak zase slyším výtky k tomuhle... Mondieu, já už nevim, co mám dělat!

Sliby... Nevěřit jim, neslibovat...

Podle mě... Každej žije, jak umí. Nebo by aspoň měl. Ale taky se někdy divim...

máme na víc
než jen pouliční pocity

Co je víc?

Krásný, neskutečně moc nádherný dílo!! Zasáhlo mě... Ani nevim, co říct... Kdo jsi bez viny, hoď kamanem... jo, souhlasim...

Cítím to jako píseň. Moc krásnou píseň plnou emocí.