A42:
Myslím, že zas takový skvost to není,
bohatě stačí mi zastavení :)

A za to moc děkuju...

timelady: Jéé, to jsem rád:) Díky za zastavení...

Tma je důležitá… aspoň tedy pro mě. Bez ní bych si totiž nevážil světla. Svým způsobem ji mám rád, ale nesmí trvat dlouho:) Jinak… báseň je hezká, trochu jiná než na jaké jsem od Tebe zvyklý a přesto Tvůj rukopis nezapře.

Jednoduchá a pěkná. Na nic si nehraje a to se mi líbí. A možná to bude i tím, že se do plamenů svíček hrozně rád dívám :)

Nejprve jsem zůstal s otevřenou pusou, co jsem to vlastně přečetl :) A řeknu k tomu jen to, že tahle se Ti opravdu velmi povedla, originální nápad a zpracování. Příště bude něco něžnějšího? :)

Mně se líbí hned první řádek… zvláštní obraz. A vlastně celá je moc pěkná, asi bych také ještě pár řádků navíc snesl :) Na druhou stranu ale možná právě takto to má svou sílu.

DDD: Snažil jsem se o to, aby tu právě spíš než patos bylo něco jiného. Těžko se to definuje a není lehké to do básně dostat, ale snad se mi to aspoň trošku povedlo. Děkuji moc, že jsi četl...

Umouněnka: Děkuji Umouněnko, za zastavení i komentář! Dlouho jsem Tě tu neviděl a mám radost, že ses po delší době podepsala právě tady. Pokud vyvolává báseň hmatatelný pocit, není ztracená a tomu jsem rád.

Nikytu: Exorcismus v tom nehledej. Báseň je o umírání, o smrti, o jedné z jejích možných podob. Věřím, že takto může vypadat a stejně tak věřím, že může mít i jinou podobu...
Je to dost nepříjemné téma a tak děkuji, že jsi četla a třeba nad ní chvíli přemýšlela.

Narazil jsem na ni úplně náhodně a musím říct, že mě pobavily komentáře a taky to, že jsi už v 16-ti přemýšlel nad svým náhrobkem :) Tomu říkám být vždy a za všech okolností připraven :)

Co se týká básně a vlastenectví... no, já takové to zapálené vlastenectví moc v lásce nemám. Myslím, že pokud mám svou zemi rád a jsem hrdý na to, že žiji právě tady a že je mým domovem, měl bych to mít především v srdci a není třeba to stavět na odiv. Přijde mi, že mnoho lidí za tím skrývá něco jiného… strach, nenávist k jiným zemím a kulturám, a nazývá to vlastenectví. Tím ale nemyslím Tebe, to bych si samozřejmě nedovolil.
Zajímalo by mě ale, i v souvislosti s předchozími komentáři, jak to vnímáš teď… jestli stále stejně nebo už to dnes, s odstupem 4 let vidíš jinak?

Sám nevím proč, ale tohle se mi líbí. A to myslím vážně... to jen, abys to nepochopil jako ironii. Je to jednoduché, bez příkras a na nic si to nehraje. A jako inzerát v rubrice hledám… by to mohlo fungovat :) I když nevím, zkušenost s tím žádnou nemám :)

A potom řekl bůh:
I když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé, už nikdy kvůli člověku neprokleji zem.

Dokud bude trvat země,
nikdy nepřestane setba a žeň,
chlad a horko, léto, zima
ani noc a den.

(Bible – Genesis 8:21-22)


Moc pěkná báseň... Dá se chápat různě a myslím, že každý si v ní něco najde a něčím ho obohatí. Aspoň tedy já v ní našel mnoho... A „z divokých písní zhrubly řekám vlasy“ je krásný začátek, metafora hodna básníka, to se mi hodně líbí. Jsem rád, že jsem mohl číst...

loner: Jsem rád, že se líbí... Díky.

kmotrov: To nevadí :) Tak třeba příště se bude líbit víc...

Yasmin: Děkuju... za zastavení i komentář!

Yasmin: Děkuji za krásný komentář, od Tebe mě moc těší...

Yasmin: Děkuji... mám radost, že se Ti moje zrníčka líbí. Mám jich ještě povícero, tak je sem budu postupně přidávat :)

ŽblaBuňka: To jsem rád :) Děkuju...

Zaujal mě název a potom i báseň. Smutná je, smutně hezká…

Hezká báseň plná zajímavých obrazů... Ke konci mě ale vyrušily oharky, které mi ty příjemné obrazy trošku zkazily. Asi bych místo nich vysypal něco jiného a trochu poetičtějšího. Je to ale jen můj subjektivní pocit, možná tam pro Tebe mají velký význam. Jinak ale moc pěkné...