První dva řádky mi hezky sedly, ale to je tak všechno. Tímhle si asi musí projít (skoro) každý. - promiň, jestli se tě to dotklo.

Taková „měkká“ útěcha.. jako lehnout si do mráčků.

Jsem stín uložený v prázdnotě
smetiště pohřbené v nahotě
--- tohle se mi hodně líbí. :)

já teda taky utopila mobil v záchodě, ale vzhledem k tomu, že přežil, při téhle miniatuře se smutně krčil na stole. :)

a zase. mám pocit, jako by tyhle starší díla byla od někoho naprosto jiného. je to studené.

naprosto mě zarazil ten rozdíl v náladě díla.. uf uf. ale líbí se mi to.

Dott: ale ale, pokud se člověk dokáže posunout, nikdy by se neměl stydět. :)

a klaním se znovu.

Taky mám trochu problém s těmi chloupky, ale to je spíš můj problém s vnímáním bezpečí. :)

Pobrukovala jsem si k tomu jakousi melodii od UDG. :)

Dott: haha. tys do psaní dorostla a já z něj odrostla. :)

já už nevím, co na ta díla mám říkat.
snad jen - klaním se.

LUKiO: intenzivně na tom pracuju. :)

.. ani jsem si neuvědomila, jak moc si už vyrostla.
je to paráda.

Linu se šerem,
směrem z podvečera k ránu.
Prostou skicou se stanu.
Fontánou z oceánu.

.. a přesto se nestaneš nicotnou.

LUKiO: původně to měl být velký návrat, dokud se mi do cesty nepostavila věta máte víc děl, než komentářů - tak to koukejte vyrovnat. Uvidíme jestli se přes to dostanu. :)

puero: Už jsem se zhrozil, že tam tajně mleli maso do klobás. -- tak tahle věta tohle celé zachránila. trochu. :D

po přečtení tohoto díla se cítím nějak špinavě, ale řekla bych, že v tom případě dílo splnilo účel. je dobré umět v lidech vyvolat rozporuplné pocity.

strašně se mi zamlouvají obrazy, které se mi při čtení převalovaly hlavou.

na začátku jsem měla zatajený dech skoro a na konci, jsem se strašně rozesmála. díky:)