shane: no teď si na to shane káp...
ale že ti to trvalo...

shane: každý se cítí stár
jak v duši je sám mlád
však nenapadlo mě
starcem tě nazývat


ALE JAK CHCEŠ
JE-LI TO TVÁ TOUHA VELIKÁ
UVIDÍM V TOBĚ KLIDNĚ STAŘÍKA...

shane: ach,nerozumím tvému snění
myslíš hlavy poblouznění?

Tak ta je krásná, moooooooooooc.............

pěkná, jako vždy...

shane: jsi ještě /nebo stále? / dítě, shane...

shane: že parohy rostou vám,
děláte si každý sám,
kdyby lani láska nescházela
jiného samečka by nehledala...

Yana: díky...kéž by to vše byl jen sen...

Když to tak shrnu, myslím, že básnička svým obsahem svůj účel splnila....

shane: Drahý shane,
klidně si mohl na reagovat na moji odpověď Severákovi, myslíš -li tu , že tento úsek E55 dobře znám, řekla jsem ji tam úmyslně , mám smysl pro humor a naopak jsem čekala, jestli se někdo chytí - zaváhals. Ale jinak ti moc nerozumím, v soukromých vzkazech si mluvil jinak, a já se k tomu už raději nebudu vyjadřovat, mrzí mě jen, že i své názory tak lehce měníš...

taron: myslím, že ve tvých slovech je velký kus pravdy,aspoň já jako žena, to tak vidím, díky

Amelie M.: hm, asi máš pravdu...

Amelie M.: díky, no raději bych se procházela v parku zalitém sluncem, než takhle slzami zalitá...

korálek: díky, já stále nechápu...

Zamila: díky, ale nějak tomu přestávám věřit.../tedy u sebe/ a možná...možná bychom pak přestali psát...

jj, znám ten pocit a z něho prameící strach, kdy člověk každé zazvonění prožívá se strachem, a nemusí to být jen v noci... bohužel , jsem zažila i ty nejhorší... nikomu je nepřeju... a potom, když je telefon hluchý ,nebo ho na druhé straně nikdo nezvedá... a už nikdy nezvedne...

Báseň je to krásná... a bohužel , já si ty bohémy takhle představuji... a přitom kolikrát ta díla jsou tak nádherná...

ŽblaBuňka: díky

Amelie M.: nejen právem, možná i zaslouženě... tak jsi to myslela ne,? ...

taron: díky