a svět je zase v pořádku... jj, nádherná, ale já se stále opakuju... ;-)

Ailin: odvahu pochopit a přijmout... ale ano, to chápu, jen ta jedna musí začít a velmi upřímně...

Ailin: vidíš, takhle jsem to nepojala... i to může být varianta... pak by se dalo leccos pochopit, jenže k tomu patří ta odvaha k znovuotevření minulosti , aby to ta druhá strana mohla strávit, ale díky...

tak o to se tedy nebojím, už jsem nad tím i přemýšlela, kde bereš tolik inspirace a to doslova denně... trýzníš se pěkně, ale úplně zbytečně...

přeji vám, aby vám to krásné vydrželo...

Lenča: co mám dodávat Lenčo,...díky

Amelie M.: díky za zastavení... jj, úplně ji chápu jen já, ale o to přece v poezii jde, píšeme něco co prožíváme my a druzí se na nás jen koukají, chápou nebo nechápou a nejlépe pokud si tam najdou i to své...

Lenča: kdysi nám umírala fenka pod rukama, dostala uspávácí injekci, aby netrpěla, myslela jsem do té doby, že nikdy nic takového nedám, ale i když to bolí, ona odcházela klidná a už bez bolestí... a s náma... a pak jsem něco podobného zažila s nejbližším člověkem, i když nevím,jestli on to ještě vnímal... ale my jsme s ním byli... to bylo ale trochu něco jiného, vlastně jsem chtěla říct , že někdy i rána z milosti může mít smysl... i když to vyzní hrozně, děkuji za zastavení a za přátelství...

Pajalord: to máš pravdu...

Lenča: to jsi napsala úplně přesně, o tom okolí, co tě vysává, a taky bych se potřebovala víc naučit , to co ty už umíš , kouknout se na sebe s nadhledem a dobře si poradit...

opravdová...

Jakobych ten pocit znala... je krásná...

CHápu, Amělie, moc dobře chápu, a doufám, že už to přešlo, anebo to ani nebylo o tobě...

korálek: děkuji,ten poslední verš tam původně nepatřil, už to nikdy neudělám,mám ted pocit , že ani není má...

korálek: děkuji

byl to sen, a koně se přece střílejí, když jsou zraněné tak , že nemohou běžet dál svůj závod - bylo to je obrazné a spíš směrem k sobě...jak říkáš, taky jsem čistá duše, asi až přliš---ale ta duše doběhla někam, odkud nemůže zpátky, protože se zranila, a tak mě napadlo - koně se taky střílejí.... nikdy bych neublížila ani mouše, ale to ti asi došlo, já vím, že to mohlo vyznít podivně, ale jsou v tom spíše podtexty než realné představy, tak se za to omlouvám, váhala jsem jestli ji mám vůbec vložit, dokonce už tamjednoubyla a pak jsem ji smazala, ale to je přesně důkaz o tom, že nelze jen tak od stolu a ze svých "znalostí" hotnotit díla, bylo přečteno několikrát a nikdo ho vlastně nepochopil, ale to není špatně - jen já vím, o čem je vlastně psané... taky se mi stává, že druhé nechápu a tak je nechávám být... děkuji za zastavení
ano máš pravdu , všechno to bylo jen zdání... moje přání ,možná ... a druhé zdání možná v chorobné mysli, jinak si to vysvětlit nedovedu...a je mi to líto... o tom je tam báseň, ne o střílení koní ... měj se, hezký den...

krátký příběh, ale výstižný, mě se líbí, i když konec vyznívá tragicky, ale život takový bohužel je...

opravdu hedvábná, jak pozdní podzim...

Tak ta je teda moc krásná...a moc jí rozumím...

mě se líbí, pointa je krásná...