15.10.2013
58, muž, Praha
|
komentáře uživatele :
15.10.2014 - 16:28
4(2.)
Zamila: Děkuji za komentář, Zamilo, musel si chudák Faethon na něho docela počkat. Myslel jsem, že jsem zcela minul vkus "svých čtenářů". Teď vidím, že ne úplně všech. :)
15.10.2014 - 15:38
16(14.)
Leslie: Milá Leslie, rád ti odpovím na všechny tvé otázky, nejsem si jenom jistý, zda li se mne opravdu ptáš, nebo jen svým způsobem vzdoruješ tomu, co jsem ti napsal.:)
Ale popořádku:
Opravdu si myslím, že píšeme básně pro čtenáře a nemá to nic společného se snahou se někomu zavděčit. Není to v žádném rozporu s tím, že tvoříme ze své potřeby tvořit.
O vesmírných silách ovlivňujících tvorbu nic nevím, ale respektuji názor, že to tak někdo může vnímat. Stejné je to s múzami, které já vnímám jako synonymum naší invence cosi napsat. Se vším , co píšeš o sebepoznání, touze a nutnosti vyjádřit se souhlasím. Myslím, že to má v sobě každý. K tomu abychom to vnímali, není potřeba to ani napsat, ani vyslovit. Pokud to vyslovím nebo napíšu, sděluji to někomu dalšímu.
Báseň sice bude básní, i když ji nikdo nikdy nepřečte. Bude jen marná, protože nenaplní svůj smysl.
Umělec tvoří, jak sama píšeš, aby se vyjádřil. Vyjadřovat se sám sobě mi nepřijde smysluplné. To mi stačí o tom přemýšlet a vnímat.
Hezky píšeš o potřebě kritiky pro sebezdokonalení (a to i ve svém profilu), ale na žádost o vysvětlení reaguješ podrážděně. Jak to tedy je?
Myslím si, že když nás někdo nepochopí, mělo by být první naší otázkou: jestli já jsem se špatně nevyjádřil? A to platí nejen v poezii.
Myslím (obecně), že čtenáře si nevybíráme(pominu li zcela adresně směrovaná díla), ale čtenáři si vybírají nás. My jen tušíme, že někoho asi neoslovíme, protože nejsme jeho "šálek čaje", ale i v tom se můžeme sakra splést.
O tom, že máš "právo nevypovídat" na kritiku a dotazy nereagovat, je asi zbytečné psát. Co si pak o tom někdo myslí, už ovšem nemůžeš ovlivnit.
Není, myslím, žádný rozdíl mezi čtenářem píšícím a nepíšícím. Proč by měl být? V okamžiku, kdy čtu cizí dílo, stávám se čtenářem. Jakým, záleží na mnoha ohledech, ale asi ne (nebo nemnoho) na tom, jestli sám píšu. Kritika zdobí cit pro hodnocenou věc a hluboké znalosti, ne angažovanost v té věci.
Konečně ten, kdo si tvé dílo přečte, přemýšlí o něm, několikrát ho okomentuje, není asi tím, kdo si náhodou zapnul internet... a ejhle Leslie... Je to tvůj čtenář. A ten se s tebou pro dnešek loučí...
Měj se hezky.
Jirka
Ale popořádku:
Opravdu si myslím, že píšeme básně pro čtenáře a nemá to nic společného se snahou se někomu zavděčit. Není to v žádném rozporu s tím, že tvoříme ze své potřeby tvořit.
O vesmírných silách ovlivňujících tvorbu nic nevím, ale respektuji názor, že to tak někdo může vnímat. Stejné je to s múzami, které já vnímám jako synonymum naší invence cosi napsat. Se vším , co píšeš o sebepoznání, touze a nutnosti vyjádřit se souhlasím. Myslím, že to má v sobě každý. K tomu abychom to vnímali, není potřeba to ani napsat, ani vyslovit. Pokud to vyslovím nebo napíšu, sděluji to někomu dalšímu.
Báseň sice bude básní, i když ji nikdo nikdy nepřečte. Bude jen marná, protože nenaplní svůj smysl.
Umělec tvoří, jak sama píšeš, aby se vyjádřil. Vyjadřovat se sám sobě mi nepřijde smysluplné. To mi stačí o tom přemýšlet a vnímat.
Hezky píšeš o potřebě kritiky pro sebezdokonalení (a to i ve svém profilu), ale na žádost o vysvětlení reaguješ podrážděně. Jak to tedy je?
Myslím si, že když nás někdo nepochopí, mělo by být první naší otázkou: jestli já jsem se špatně nevyjádřil? A to platí nejen v poezii.
Myslím (obecně), že čtenáře si nevybíráme(pominu li zcela adresně směrovaná díla), ale čtenáři si vybírají nás. My jen tušíme, že někoho asi neoslovíme, protože nejsme jeho "šálek čaje", ale i v tom se můžeme sakra splést.
O tom, že máš "právo nevypovídat" na kritiku a dotazy nereagovat, je asi zbytečné psát. Co si pak o tom někdo myslí, už ovšem nemůžeš ovlivnit.
Není, myslím, žádný rozdíl mezi čtenářem píšícím a nepíšícím. Proč by měl být? V okamžiku, kdy čtu cizí dílo, stávám se čtenářem. Jakým, záleží na mnoha ohledech, ale asi ne (nebo nemnoho) na tom, jestli sám píšu. Kritika zdobí cit pro hodnocenou věc a hluboké znalosti, ne angažovanost v té věci.
Konečně ten, kdo si tvé dílo přečte, přemýšlí o něm, několikrát ho okomentuje, není asi tím, kdo si náhodou zapnul internet... a ejhle Leslie... Je to tvůj čtenář. A ten se s tebou pro dnešek loučí...
Měj se hezky.
Jirka
14.10.2014 - 09:16
16(11.)
Leslie: Jestli jsem básník? To asi není důležité. 26. srpna jsem byl tvůj čtenář. Pro čtenáře píšeme básně. A jako čtenář jsem se k tvé básni vyjádřil. Mě se také často stává, že někomu se moje báseň líbí, ale nechápe ji (třeba to někdy ani nejde) a nebo ji pochopí úplně jinak. Pak nastává situace, kdy může básník(básnířka) tomu svému čtenáři pěkně vysvětlit, jak to myslel. Ve virtuálním prostředí to jde dobře. Když to neudělá, vypadá jako když to sám neví, nebo neumí .
10.10.2014 - 17:21
16(8.)
Orionka: No, ono to vyznání vlastně není, jen v té podstatě.:)
10.10.2014 - 17:16
16(7.)
taron: Děkuji. S tím Masajem: možná znáš takové ty staré obrázky černošských válečníků s kopím,(od dr. Holuba a pod.) s velkým štítem a s jednou nohou opřenou chodidlem o koleno druhé - a teď to porovnej s nějakým jogínem (vlastně jogínkou) :)
10.10.2014 - 17:09
23(20.)
Dobré, věru dobré.
Jen na okraj: úvahy o tom, co zapadne, co ne, a co má nějakou váhou, mi přijdou v reálném čase úplně absurdní.
Jen na okraj: úvahy o tom, co zapadne, co ne, a co má nějakou váhou, mi přijdou v reálném čase úplně absurdní.
10.10.2014 - 16:34
16(4.)
Orionka: :) To je takový okamžitý nápad - vzpomínka. Jsou to v zásadě pouze volné asociace, s Afrikou to nemá nic společného, éter( lépe éther) je spíše v původním řeckém významu, obraz Masaje se pojí s jednou pozicí jógy atd. Ta básnička vznikla před mnoha lety a v jenom okamžiku, posléze dostala formu akrostichu, což bylo v podstatě velmi soukromé vyznání někomu, kdo byl účasten. Asi ani není moc vhodná na zveřejnění :) V předposledním verši "tu je" musí být kvůli rýmu, ale v tom předešlém je to "tu" asi zbytečné, respektive tam může být něco jiného. V "originále" ani není, tak já ho teda nahradím :).
Děkuji za komentář.
Děkuji za komentář.
08.10.2014 - 22:40
20(12.)
ŽblaBuňka: No, je to tak. Dokud se nám ale spojují jen různá místa, je to ještě dobré, až nám budou splývat lidé, bude to horší, ale jsou nepříjemnější nemoci...:)
Díky za zastavení.
Díky za zastavení.
08.10.2014 - 11:03
20(8.)
taron: Ano, je taktické číst moje básně jako třetí. Můžeš se tak soustředit na obsah a nenechat se trýznit "sveřepíma šakali" :)
Děkuji za komentář, potěšil mě.
Děkuji za komentář, potěšil mě.
08.10.2014 - 10:21
20(6.)
Orionka: ...taky blbě vidím, zvláště kurzívu (proto ji používám:)), ale mělo by tam být "tmou". Jinak děkuji za komentář. Spíše než déjà vu to je prastará báseň.:)
08.10.2014 - 10:13
20(4.)
DDD: ...jsem nějaký roztržitý :), odeslal jsem odpověď bez adresy a bez komentáře, "že se ten Skácel po mně často opičil" :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
jajinkaMalinka [15], Deloro [14], naz´a reth [11], z.u.z.a.n.a [9], Hihihehe [7], Midagere [7], pilgrim [7], Romain123 [6], Liunaj [5]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.