korálek: No jo, někdy bolí i láska... Děkuju za zastavení a přeju hodně světýlek bez bolesti :) .

Lenča: To ano :)

Lenča: Jo, taky to tak cítím - jen to ještě neumím vidět vždycky a u každého.

Krásné, silné.

P.S.: Na fotografii je velká láska našeho psa (náš pes vlevo, jeho láska - na první pohled - vpravo) :-)

vanovaso: Ale já to tahám ze šuplíku... hodně letitého a hlubokého :) - nemysli si, že to střílím, jednu za druhou, každý den takhle od boku... Ale přesto děkuju :) ...

Amelie M.: No právě... Zamila to dokonale vystihla: jakákoliv kritika takových děl vypovídá víc o osobním životě kritika, než o díle nebo jeho autorovi :-( . Ale když už jsem ta dvě slůvka vypustila, tak teda radši abych předešla dohadům - tak "ach jo" proto, že můj přítel bydlí v zahraničí a vídáme se málo. Ach jo... :)

Ach... krásné... tak krásně vyjádřené. Ach jo.

vanovaso: Amelie M.: ... :)

Lenča: To jsem moc ráda, že nejsem sama, kdo to takhle má... někteří lidi se na to totiž dívají trochu divně. A děkuju... :)

Zamila: Děkuju.

Moc hezké... takové čisté, opravdové. Pamatuju si, že jako dítě, v určitém věku, jsem to cítila hodně podobně jako Tvoje dcera. Ale pamatuju si taky, že když jsem byla ještě úplně malá (tak 3-5 let), tak jsem "věděla", že moje duše přišla do tělíčka miminka v bříšku mojí maminky, a pamatovala jsem si na určité věci s tím spojené. A tohle mi nikdo neříkal, dokonce v mém okolí nebyl nikdo, kdo by to takhle bral. Proto jsem se nebála ani smrti. To až později, když jsem přejala názory svého okolí, tak jsem se to marně snažila pochopit - a děsilo mě to, protože jsem to prostě nepobírala. Díky za zajímavé téma :)

Krásné... tak láskyplné... radost, blaženost.

ŽblaBuňka: vanovaso: Orionka: Děkuju... :)

Amelie M.: Jé, děkuju... jsi milá. Ale musím se přiznat, že ty básně vlastně nevymýšlím já... tak nějak mi je občas "někdo odněkud" pošle už "hotové" :-D

Yana: Děkuju, Yano.

ŽblaBuňka: oslov radek: Lenča: jayjay: vanovaso: Děkuju všem za milá slova.

Psavec: Děkuju.

Ano... není nikdo, kdo by mohl nahradit toho, koho jsme milovali (resp. milujeme napořád). Přesto můžeme zase milovat - někoho jiného, jinak. Do srdce se vejde celý svět... Ač s jinými okolnostmi, taky to moc dobře znám.

Krásná... není co dodat.