Poměrně hezká. Jen pár výtek. Trochu mě překvapilo použití slůvka plení, neboť má spíš negativní význam. Ale na druhou stranu, proč ne. Druhá strofa je pěkná, leč škoda, že má jen částečný rým. Ve třetí mi to „ty ze mě“ přijde zbytečně krátké, něčím bych to protáhl. A taktéž bych doporučil na posledním řádku smazat tu mezeru, bude to tam sedět lépe. ;-)

Prvně bych tě tu chtěl uvítat, doufám, že se tu s námi nějaký čas zdržíš. :-) Co se básně týče, je dost odlišná. A vůbec to není na škodu, mně se moc líbila a vyloudila mi na tváři úsměv. Určité technické mouchy to má, ale to časem vyladíš. Jen tak dál. ;-)

Ještě by to chtělo trochu vyladit i když tam jsou kousky, které se mi líbí. A mně osobně tam prostě chybí rým, ale to je na tobě. ;-)

koiška: Děkuji za názor, jsem rád, že se líbila. :-)

Akaia: Já nejsem zarputilý zastánce téhle teorie. Jsem křesťan, takže je vlastně i docela v rozporu s mojí vírou. Tahle báseň prostě tak nějak znázorňuje moje pochyby, které má určitě v životě každý člověk.

Na co jsem tím chtěl poukázat, je, že nemůžeme mít absolutně žádnou dokazatelnou jistotu, že něco jako duše vůbec existuje. Ano, je to proti našemu přirozenému uvažování, popírá to všechno, co si od narození vtloukáme do hlavy. Co když to tak ale vážně je? Co když jsme vážně jen shluk elementárních prvků (tedy té nahuštěné energie) a nic víc v tom není? Co když celý vesmír a celá naše existence je jen výsledkem náhody? Z vědeckého hlediska se prostě nic jako duše dokázat nedá (sepisuji to teď v jedné své práci, třeba se tu časem taky objeví). A o tom to je, zbývá nám jen víra. Jde potom o to, jestli ji považujeme za důležitou, nebo jen za naivní a zbytečnou hloupost. ;-)

Ty rýmy tam jsou nacpané celkem násilně. Určitě by tomu sedl trochu pravidelnější rytmus a lépe promyšlený slovosled. Zkus to ještě upravit. ;-)

Škoda, že se vůbec nerýmuje. Má potenciál.

Roztomilá, jednoduchá. Účel plní, líbila se mi. :-)

Ty rýmy jsou, pravda, takové obyčejnější, ale přesto se mi to jako vyznání líbí. ;-)

Jiří Turner: Já rytmiku chápu, neboj. Tohle mi při psaní jaksi ujelo, ani jsem si toho potom nevšiml. Zkusím tam ještě udělat úpravu, ale jednotné číslo mi tam bohužel tematicky nesedí.

Poměrně povedená a zajímavá báseň. ;-)

No, pominu-li tvůj věk a opilost (taky jsem v tomhle věku pil i když si teď myslím, že to není správný) a budu hodnotit báseň jako takovou: První dvě strofy jsou docela zajímavé, sedí tam i v pohodě rytmika. Zbytek zní tak zvláštně vyumělkovaně a rádoby drsně. A to už se mi moc nelíbí. Asi by to pár úprav ještě sneslo.

Zamila: Teď mě napadlo leda „Co když smrt je koncem trati?“, ale úplně si nejsem jistý, jestli to tam sedí.

Zamila: Přiznám se, tam mě vážně nic lepšího nenapadlo. Přemýšlel jsem o tom celkem dlouho, ale holt mi nezbylo nic jiného, než se spokojit aspoň s částečným rýmem. Díky za názor, jsem rád, že se ti líbila. :-)

V té první strofě mi to tam jaksi nesedí u toho kamene. Jak může něco hořet „po“ kameni? Nebo to mám chápat jinak? Druhá strofa je moc hezká a četla se krásně. ;-)

ŽblaBuňka: Já v to vnitřně doufám taky. Jenže čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím, že jsme tady prostě náhodou a nic po smrti není. Ale to se asi dozvíme, až ten čas přijde.

oslov radek: Díky, to jsem rád. :-)

vanovaso: Děkuji. :-)

Docela úsměvná a přitom pravdivá a ze života. Moc se mi líbí. :-)

Hezké, pobavilo. :-)