Krásné, mám moc ráda tvoji křehkou, jen lehounce nahozenou poezii...

Hmm, líbí. Zajímavý nápad s tím Adamovem.

Lehoučké, milé a ten závěr pobavil. Prostě ŽblaBuňka :).

taron: DDD: Díky oběma, moc jste mě potěšili.

ŽblaBuňka: vanovaso: Děkuji velice.

Večernice zní krásně tajemně.. nové dílo? Nebo snad nová inspirace? :)

Nejsou, no :). Dělám hókusy pókusy :)). A jsem moc ráda, že se líbí :))).

Líbí se mi a snad jí tentokrát i rozumím, jen mi jako optimistovi v závěru chybí nějaká třetí varianta :).

Umouněnka: Jé, tak to moc děkuji :).

Jana Kollinová: Moc děkuji.

Rýmům i rytmu by se určitě dalo něco vytknout, ale obsahem zaujala. Vítej :).

Připadám si jako necita. Ano, je to křehké, i zajímavý obraz, ale stejně mi na tom cosi nehraje. Možná ta uplakaná sebelítost, možná to jenom neuhodilo na správnou strunu.

Vtipné, hezky napsané a ze života. Chválím!

Chápu, že jde o citlivou osobní výpověď. Ale pro mě jako čtenáře to není báseň, ale jenom proud citů, navíc příliš dlouhý a docela fádní. Promiň.

ŽblaBuňka: :-)

Mám z té básně zvláštně zmatený pocit, což je možná záměr, každopádně zaujala. (Jenom je tam na můj vkus moc interpunkce a taky škoda těch chyb, kazí dojem. Třeba ruce věděly.)

Moc se mi líbí. Život jako věčný boj, hlavně sám se sebou.

Jiří Turner: Tak to se už těším!

Jiří Turner: Fakt klišé? A já myslela, že tohle ještě nikoho nenapadlo, ach jo... (no to s vločkou asi napadlo, to je jasný :)). Ale každopádně děkuji za komentář, který je vlastně obrovská pochvala.

PrimaDen: DDD: Oběma moc děkuji za návštěvu, jsem ráda, že se líbila.