loner: Já děkuji za tvůj příspěvek do diskuze :).
Termín introvertní exhibicionismus se mi moc líbí, konečně chápu, co jsem :)).
Taky myslím, že tady na Psancích je spousta drahokamínků, vybroušených i nevybroušených, a jejich objevování je příjemná a napínavá hra.
Jenom s tou poslední myšlenkou nesouhlasím. Ne každý zamilovaný dokáže napsat hezkou báseň a asi je i dobře, že se o to každý nepokouší... nebo aspoň že ty pokusy nezveřejňuje :). Snad každý se někdy v životě zamiluje, ale tohle z něj básníka ještě neudělá. Naopak básník dokáže věrohodně napsat zamilovanou báseň, i když zamilovaný není. Ideální kombinací ovšem je zamilovaný básník, to potom může vzniknout i nějaký ten drahokam :).

kmotrov: Z tvého popisu se zdá, že jsi pro sebe ideální mix hlavy a srdce už objevil. A ne, opravdu nejsi ten srdcař v mém pojetí, naopak to na mě už dlouhým procesem pilování dělá dojem, že na konečné podobě tvých děl se víc podílí rozum. Vlastně i ta múza, která tě musí navštívit - co je to? Jenom emoce, třeba když se zamiluješ, zapůsobí na tebe silný zážitek atd.? Nebo to může být i rozumová inspirace, nápad na slovní hříčku apod.?
Každopádně děkuji za komentář i zajímavé literárně-historické souvislosti.

puero: Jo takhle to myslíš :). Diskuze k básni "O nás" asi opravdu byla tím posledním impulsem, ale o tomhle uvažuji už delší čas. A jsem moc ráda, že se do debaty nakonec zapojilo tolik lidí, díky všem :).

puero: Dík za názor! Myslím, že si až tolik neprořečíme. Jasně, že emoce do poezie patří, ale nezbytné jsou jen na straně příjemce. Síla básně není v emocích, které autora vedly k jejímu napsání, ale v emocích, které báseň vyvolává u čtenářů. To jsem myslela tvrzením, že hodnotu díla určuje čtenář... samozřejmě ne jeden, co tomu třeba nerozumí, ale hromada čtenářů (nechce se mi říkat škaredě masa) za pokud možno delší čas.
A jaká diskuze na jakém místě je podhoubím této úvahy?

Severak: Díky za komentář a souhlasím. Rozum i cit jsou potřeba a ideální je najít ten správný mix. Ale zatímco rozum se za určitých okolností bez citu obejít může, cit sám o sobě nefunguje.

gabkin: Díky na návštěvu i zajímavé zamyšlení. Je to, jak říkáš, jsme tady amatéři a hlavně pro radost, která pro každého může spočívat v něčem jiném. Já popsala pouze svůj úhel pohledu a záměrně jsem ho trochu vyhrotila, abych vyprovokovala diskuzi, což se opravdu povedlo :).
Zaujala mě tvoje libůstka nacházení prázdných slov, protože tohle zkoumání mě taky baví. Někdy má slovo pouze dekorativní funkci, nebo hůře jen funkci rýmovací, ale zručný autor i tohle dokáže zamaskovat a z díla mu nic ven netrčí.
A k tvému závěrečnému postřehu - tak jednoznačné to myslím není. Básnění na zakázku za bolševika byla samozřejmě degradace, z poezie se stalo prachsprosté řemeslo. Ale nejen tehdy se básnilo racionálně, tahle debata rozum versus cit je vlastně hodně stará. Poe napsal svého Havrana právě jako důkaz, že k poezii lze přistupovat čistě racionálně, a podrobně jeho vznik popsal ve Filozofii básnické skladby. A Havran se do historie zapsal určitě. V životopise lorda Byrona se dovídáme, že většina jeho slavných děl vznikla prostě proto, že mu v Itálii už docházely prachy. Současným příkladem jsou třeba písňové texty, což je vlastně poezie psaná čistě na zakázku, podřízená přísnému řádu a s emocemi, které autor psal na míru interpretovi - a stejně některé mají neskutečnou sílu.
Takže ano, autor zmítaný životem a emocemi to asi má z jistého pohledu lehčí, ale myslím, že to není nezbytnou podmínkou :).

taron: Upřímně - všechno tohle debatování v osobní a emotivní rovině, omlouvání se, urážení a pak zase usmiřování mi připadá malicherné a zbytečné. Prostě to smažme a hotovo.
Já tě jako člověka nehodnotím, to ani nemůžu, znám tě jenom jako autora a tak tě i respektuji, stejně jako všechny ostatní tady. (Což se nijak nevylučuje s tím, že na různé autory a jejich díla mám různé názory a občas je říkám; od toho tady snad jsme.) Jsi pro mě jedna z těch, které čtu ráda, občas jsme naladěné každá na jinou notu a míjíme se, ale když mě nějaké tvoje dílo zaujme, napíšu ti to, stejně jako ty mně. Líbí se mi, že na kritiku reaguješ vstřícně a vnímavě, a líbí se mi i tvé komentáře, které určitě říkají víc než jen tu jednu základní emoci.
Já ve čtení tvých básní a občasném komentování určitě budu pokračovat, jestli ty ne, tak mě to mrzí, ale nic s tím nenadělám. Ale jedno chci vyjasnit: samozřejmě, že mi nevadí pozitivní emotivní ohlas. Naopak mě každý potěší, tak jako asi všechny tady. Ale vím, že jako pro autora je pro mě komentář tím zajímavější a užitečnější, čím je delší a kritičtější. A je jedno, jestli se týká techniky nebo emocí.

Jiří Turner: Děkuji za zajímavé zamyšlení, krásně jsi to rozebral. Ano, umění je v zásadě řemeslo, ale je tam i něco navíc, co ho nad řemeslo povyšuje. A s tím něčím navíc mohou mít emoce hodně co do činění :).

taron: Ja fajn, že mi radíš už i to, z jakého konce mám uvažovat, ale já radši uvažuji z toho svého :). A o snášení kritiky jsem psát nechtěla a ani nepsala.
Když o těchto věcech diskutovat nechceš, tak to jednoduše nedělej :). Někdo jiný o tom třeba psát a diskutovat chce, stačí to respektovat.
Na názor vanovaso jsem reagovala věcně, prakticky bod po bodu, a určitě v tom nebylo žádné zesměšňování - prostě jsem odpovídala a vysvětlovala svoje stanovisko. Ten závěr jsem si mohla odpustit, ale to mohla i ona, protože tohle se do komentáře k dílu zrovna nehodilo.
A to vážně nechápeš, že je rozdíl kritizovat dílo a kritizovat člověka? S tím prvním jako autor na webu počítám, naopak se na to i těším, ale s tím druhým opravdu ne.

ThePočly: Dík za radu, ale možná by sis měla přečíst to, co jsem psala níže v diskuzi. Třeba ti pak dojde, proč a na co jsem se vlastně ptala :). A třeba taky ne, ale to neva :)).

taron: Ach jo :/. Vezmu to postupně. Nehádám, co jsme, já si to jednoduše přečetla a nikde jsem jinou definici nenašla. Psanci.cz je amatérský literární server, kam se mají vkládat literární díla, kde se má hodnotit, diskutovat a kritizovat.
Vím, že část autorů to pojala trochu jinak a kritiku berou jako osobní útok (tím nemyslím tebe). A ostatní je tolerují, i když by nemuseli, protože kdo zveřejňuje na literárním serveru, měl by s kritikou počítat nebo si komentáře zakázat. I já tyto autory respektuji, jejich díla nekomentuji a většinou ani nečtu. Ostatně není to můj šálek.
V této úvaze jsem nekritizovala žádného konkrétního autora ani žádné dílo, jen napsala svůj názor a hájila ho v diskuzi, které vůbec nebylo třeba se účastnit, stejně jako to v případě autorů, kteří mi nesedí, dělám já.
Aby bylo jasno, nevadí mi diskuze, nevadí mi kritika mých názorů ani děl, naopak. Ale vadí mi, když napadáš a urážíš moji osobu a navíc bez vysvětlení, co tím vlastně myslíš. Jak a koho manipuluji tím, že vyslovím názor, a to ani ne v komentáří, ale vlastní úvahou?
Sice jsem podle tebe netolerantní, ale nikdy bych si nedovolila takhle naplivat na člověka, kterého vůbec neznám.
No vysvětlení se zřejmě už nedočkám, když tak odvážně opouštíš diskuzi, ale asi je to i dobře. Snad bychom se zase mohli vrátit do věcné roviny a k tématu úvahy.

ThePočly: Díky za doporučení, přečetla jsem a celkem rozumím, taky jsem nikdy neměla ráda tyhle školské rozbory :). Ale tady nešlo o rozbor, prostě jsem jako čtenář nechápala smysl. A nevidím důvod, proč se v takovém případě nezeptat autora, kterému jinak rozumím - aspoň myslím :) - docela dobře.

taron: Milá taron, omlouvat se netřeba. Jsem ráda, že moje úvaha vyvolala polemiku, to bylo ostatně cílem. Sice jsem doufala, že bude věcnější a ne až tak osobní a emotivní, ale to téma asi už je takové, nedá se nic dělat.
Nějak si neuvědomuji, že bych někoho haněla tím, že mám jiný názor. Že by byl jediný správný, to nikde netvrdím, naopak hned v úvodu vysvětluji, že jde o můj osobní úhel pohledu. Samozřejmě, že na umění jsou tisíce názorů a vydávat jeden za správný je nesmysl. Spíš jsem chtěla na tohle téma zajímavě podiskutovat. Ale třeba to ještě přijde, až emoce opadnou :).
A že se ti nelíbí moje názory, díla nebo komentáře k jiným dílům, to je naprosto přirozené. Navíc myslím, že je správné to říkat. Prostě že kritika sem patří, nejsme přece žádná psychoterapeutická skupina, co si chce navzájem foukat bolístky a utěšovat se ;-).
Takže díky za věcný příspěvek, který jsem tak trochu čekala. Souhlasím, že je potřeba hledat mezi rozumem a citem rovnováhu.

vanovaso: Ten vysvětlující komentář k mojí poslední básničce si podle mě s úvahou nijak neodporuje. Žádné dílo neosloví každého čtenáře a chtít se zavděčit všem ani nejde. Ale za každou kritiku jsem vděčná a přemýšlím o ní - někdy dám kritikovi za pravdu, jindy si stojím za svým. V tom, že hodnota díla je subjektivní, s tebou naprosto souhlasím, ale moje úvaha byla trochu o něčem jiném.
Smysl tohoto společenství samozřejmě může být chápán různě. Taky proto se to tady všelijak vrství a skupinkuje. Asi nikdo nečte všechno a určitě nikdo všechno nekomentuje :). Já tady jsem hlavně kvůli zpětné vazbě, proto velmi vítám skutečnou kritiku. O soutěžení a školním hodnocení jsem určitě nikde nepsala, spíš mi jde o to posouvat se někam dál, což bez kritiky nejde. Pokud někomu vyhovuje být pořád dokola chválen za snahu, je to jeho věc a určitě není problém najít tady podobně naladěné a chválit si navzájem díla pořád dokola.
Informace o tom, kam se hodláš přesunout a že tě přešla chuť jet na sraz, by se snad lépe hodila někam jinam než do komentáře k mojí úvaze, když už tedy máš potřebu to dopředu sdělovat. Doporučuji vlastní profil nebo diskuzi ke srazu.

Meluzina: Děkuji za pochvalu! A myslím, že jsi to hezky doplnila - emoce opravdu originální nejsou, originální může být jen jejich vyjádření.

Devils_PIMP: Díky, to jsem ráda. A technického člověka tady určitě potřebujeme :).

DDD: Povzbuzená Severákem ještě reaguji, je to zajímavá debata :). Když o tom dál přemýšlím, tím důvodem, proč se moje vnímání zadrhlo, není matematika. Nejde o rozdíl v poměru, kolik řek se ztratilo a kolik vztahů vyschlo. Tím důvodem je z mého pohledu špatně zvolená metafora, protože typickým znakem typické řeky není, že se ztratí a vyschne, ale že sílí a vlévá se. Tvoje báseň je tak skoupá na slova, že tenhle racionální nesoulad snadno zavede někam jinam. Samozřejmě souhlasím, že je v básni potřeba nechat prostor pro fantazii, ale čím méně je vyřčeno explicitně, tím přesnější by to vyjádření mělo být, jinak čtenáře zákonitě mate.

Devils_PIMP: Díky za návštěvu i za názor. Máš tam hodně překlapů, ale asi chápu správně, že ti vadí rytmus. Souhlasím, není to typ básně s uhlazeným a pravidelným rytmem, ale mně osobně to ke sdělení takhle sedí a rytmus tam slyším. Ono vnímání rytmu a melodie je vůbec hodně individuální. I ten závěr vím, proč je právě takhle, ale ne každému to sedne, jak je vidět i na dalších reakcích... Každopádně dík za vyjádření :).

DDD: Díky za vysvětlení a rozumím, ale pocit iracionálna zůstává. Kolik řek se ztrácí? Jedna ze sta, jedna z tisíce? Kdybys tam napsal řeky v poušti, ok, ale když jsou to řeky obecně, tak mi to prostě nedává smysl. U vztahů je to spíš naopak, ztrácí se a vysychá většina, takže srovnání s řekami pro mě kulhá. Neříkám tím, že je tvá báseň špatná, problém bude spíš na straně příjemce. Jen vysvětluji, že jsou i takoví čtenáři jako já, kteří i poezii vnímají i rozumem.

Tak a přesně tohle jsem myslela, když jsem onehdy v komentáři k někomu jinému psala o svém soukromém "stropě", na který jako racionální člověk občas narážím při snahách o chápání poezie. Řeky přece odcházejí do moře, co je na tom divného? A když se použije vazba "někdy ... a jindy ...", čekala bych nějaký rozpor, ale "marně" a "celé věky" jsou pro mě významově hodně blízko. Takže sice chápu, o čem to má být, ale vyjádření je pro mě matoucí.