vanovaso: Přesně tak, navíc štěstí může být pro každého něco jiného. A třeba ten, kdo říká, že ho nezná, je vlastně mnohem šťastnější než jiný, kdo už na štěstí jenom vzpomíná. Určitě není univerzální recept a právě to jsem chtěla říci. Možná trochu nesrozumitelně :).

Pěkná aktualitka. Lehce morbidní, ale vkusná, potěšila.

No právě, neví, ale všem bude tvrdit, že ví, aby si nepřipadala tak blbě :). (Damková je v servisu, ještě potřebovala opravit. Aspoň už vím, kdo byl její jediný čtenář :))

Jsi náročný. Tak trochu dušičková báseň, ale líbí se mi, nejvíc první sloka.

Libuješ si v depresi? To nezní moc zdravě. Ale někdy je možná potřeba se protrápit zpátky ke sluníčku. Obraz "v hlavě dál prší" je hezky výstižný.

Homér: Díky za návštěvu.

chacha (y)

Anonymus: dík ;-)

hmm, pěkně žhavý koncert :)

Trochu sci-fi, ale proč ne, když je to jen symbol. Nesymbolická hrdlička by o zrní určitě nepřežila :). Ale hlavně je dobře, že ji pustil, už bylo načase.
Tohle se mi moc líbilo: "Hodiny v práci byly už z toho těšení celé okoukané, jejich ručičky se z toho neustálého koukání ztrácely před očima."

Pocit znám, hezky popsáno. Pokud jde o formu, připadá mi to spíš jako kraťoučká próza rozstříhaná do veršů. Taková momentka ze života.

Líbí se mi ta metafora, čokoláda je sladká a dráždivá, tak trochu droga, to sedí. To s různou cenou je kapku degradující, ale upřímné. Nakonec i čokoládá občas klame obalem, tváří se jako nejvyšší kvalita, ale po rozbalení se třeba zjistí, že je to akorát předražený šunt :). Jenom poslední verš mě mate. Podmět nevyjádřený, ale zřejmě už to nejsou oni - to by tam muselo být utápějí - takže podmětem asi bude samotná čokoláda. A ta představa čokolády utopené v rozkoši, tudíž rozplizle rozteklé, je pro mě rušivá.

Sucháč: Díky. Taky mám z té prostřední nejlepší pocit.

Sucháč: Velcí kluci ale už vůbec nepláčou... to máte fakt blbý... :)

Psavec: No jo, život je někdy mrcha.

korálek: děkuji :)

Dozor: Děkuji za komentář i za přání. A neboj, smutním jenom málokdy :)

vanovaso: shane: Jak tak čtu vaše komentáře, připomnělo mi to jednu moji starší básničku. Snad se nebude zlobit, když ji sem přihodím.

Lapený/lapená v síti sítí

Pošli slova po síti
jak výhonky po drátě
než ozvěna ti je vrátí
tak se krásně rozkošatí
do úsměvu rozkvetou
... a hlavu ti popletou.

Pošli city po síti
zabal je do naděje
cestou všechnu něhu ztratí
jak bumerang se ti vrátí
zapletené do nití
toho, kdo nic necítí.

Jak bumerang se ti vrátí
perda rovnou do čela
internete, internete
to se přece nedělá!

journeyman: dík!

taron: Díky! Zajímavá úvaha. Jenom nevím, jestli je vzpomínání závislé na počtu fotek, myslím, že ani ne...