Hezké, zaujaly mě řezané divy. Pivní koupel jsem ještě nezkoušela, tak mi až teď došlo, že to je vlastně teplé pivo - divná představa, pivo má přece být studené! A taky si říkám, jestli bych tam neusnula, musí to být těžký oblbovací útok... no nic, asi musím někdy zkusit :)

kmotrov: Díky! Nechci tě zklamat, tak raději vysvětlovat nebudu, ale ono to s mými dílky většinou bývá jinak, než jak to vypadá. I když třeba píšu v první osobě, aby to správně vyznělo. A ve fotbalové alegorii se ty kopačky a poločas samy nabízejí, na to ani není potřeba moc fantazie... ;-)

slnečnica: Jaký prohřešek? Nech toho, nebo přestanu komentovat :))
PS: Jo, teď už chápu :).

Ta hravost mě baví. S češtinou si rozumíš.

Dobře!

Amelie M.: Depresivní hladinka - to je pěkně vyjádřeno :). A možná je to opravdu ideální tvůrčí rozpoložení, do kterého se někteří uvádějí uměle. To je docela roztomilá představa: básník se vyprostí z nástrah spokojeného života, uvede do deprese, nasadí smutnou notu, dopíše, zaklapne... a zas jde spokojeně žít :).
Jsem ráda, že o mojí miniaturce přemýšlíš, ale bojím se, že zas tolik na hloubání tam není :).

Amelie M.: Netřeba všemu rozumět :). Co jsem si všimla, i ty ráda používáš jinotaje, třeba hudební. Tenhle fotbalový možná bude srozumitelnější mužům, kteří spíš pochopí některé skryté "narážečky" :). Ale stejně tam zbývá spousta prostoru pro fantazii a osobní výklad.

Dík! :) Symbolů je tam víc, i ten ofsajd se dá vykládat různě. Tvůj výklad je rozhodně velmi zajímavý a docela mě pobavil. Jsem ráda, že jsi o tom takto přemýšlel.

taron: Zkusím objasnit. Měla to být polemika s moudry typu "trnitá je cesta ke štěstí". A taky s libováním si v depresi, kterého jsem tady občas svědkem. Zachmuřený básník si vědomě (nebo možná už podvědomě) volí obtížnější cestu a namlouvá si, že pro jeho složitou osobnost je právě tahle nejlepší, protože vede do hloubky, k opravdovosti, sice bolavé, ale pořád lepší, než to plytké a obyčejné, co mají ostatní.... Teď trochu přeháním, ale občas mám z některých děl tady tenhle pocit. A tohle je reakce. :)

Možná je to jazyková bariéra, ale moc nerozumím, proč je to haiku plné naděje. Slovo tlí ve mně evokuje spiš rozklad, beznaděj. A každá svíčka jednou dohoří.

Je moc krásná. Jen si říkám, jestli tam nepatří "sousty, která nelze odmítnout".

Když jsem četla název básně a zařazení do kategorie, napadlo mě něco jiného, ale nevadí, nezklamalas ;-) :D

Taky mi to cosi připomnělo, i když hodně zdálky. Sci-fi už dávno nečtu. Ale ten Páral bude logická asociace - jak někde čtu mladý inženýr, automaticky se vynoří Páral. :)
Jinak hezky napsáno, jen ten konec se smlouvami mi připadá už moc. To jako podepisovali smlouvy zobákama?

jo, povedla se :)

:D

Dokud to není nutné, tak asi neřešit. Pro děti i pro sebe. Všechno přebolí a někdy je to začátek něčeho lepšího. Někdy ne :/.

Sucháč: Ne :). Nejsem zase takový znalec jeho díla, takže mě ani nenapadá, co by mě asi mělo napadat. Jak jsi na to přišel?

vanovaso: Přesně tak, navíc štěstí může být pro každého něco jiného. A třeba ten, kdo říká, že ho nezná, je vlastně mnohem šťastnější než jiný, kdo už na štěstí jenom vzpomíná. Určitě není univerzální recept a právě to jsem chtěla říci. Možná trochu nesrozumitelně :).

Pěkná aktualitka. Lehce morbidní, ale vkusná, potěšila.

No právě, neví, ale všem bude tvrdit, že ví, aby si nepřipadala tak blbě :). (Damková je v servisu, ještě potřebovala opravit. Aspoň už vím, kdo byl její jediný čtenář :))