Ještě doplním - píšeš, že sem může psát kdokoli a nikdo ho nesmí vyhazovat, s čímž naprosto souhlasím. Může sem psát i neandrtálec a nikdo by mu neměl předhazovat, že jako neandrtálec tady nemá co dělat. Ale napsat mu přiměřeně slušnou formou do komentáře "píšeš jako neandrtálec" samozřejmě možné je (a podle mě je to i potřeba ;-)). Pokud to snese, může tady pobývat podle libosti :).

Děkuji za podnětné zamyšlení a zkusím se moc nerozepsat, ale asi se mi to nepovede, podnítila jsi mě až moc :).
Souhlasím, že tohle je svobodný prostor pro všechny, kdo mají odvahu dát svoji tvorbu všanc veřejné kritice. Druhá část věty je podle mě klíčová. Kdo má psaní jako terapii a chápe kritiku díla jako osobní útok na sebe, měl by si buď zakázat komentáře nebo zatnout zuby a vydržet. Ohánět se tvrzením "já píšu jen pro sebe" je alibismus - když publikuje na webu, tak jen pro sebe nepíše.
Píšeš: "Proč odsuzovat ty, kteří mají na dílech raději obsah a tolik neřeší formu?" Nemyslím, že někdo někoho odsuzuje. Hodnotí se díla, ne autoři. A způsob a kritéria jejich hodnocení určuje čtenář. Chápu, že by někteří autoři nejradši nařídili, např.: komentujte mi jen obsah, ale k formě se nevyjadřujte. Ale to prostě nejde - stejně jako má autor svobodu vkládat sem, co chce, tak má čtenář a amatérský kritik právo vyjádřit svůj názor. I ten, který se vůbec nelíbí.
A jsme u toho, na co narazil puero v jiné diskusi. Co pozoruji, tak zde (zřejmě vlivem několika velmi aktivních autorů) v posledním roce převládlo "sluníčkové" komentářové klima. Nejméně 95 % komentářů je pochvalných a mnozí čtenáři se rozplývají bez rozdílu nad vším. Asi je tohle vzájemné plácání po zádech řadě autorů příjemné, ale taková "kritika" úroveň literárního webu opravdu nepozvedne. A co hůř, na komentátory, kteří píší upřímné názory a poukazují na nedostatky (a je jich už proklatě málo a pořád míň) se pohlíží jako na škůdce, kteří narušují poklidnou a přátelskou atmosféru. Tohle je ovšem cesta do pekel. Úroveň literárního webu totiž netvoří jen díla, ale také - a podle mě v první řadě - kvalita komentářů. Važme si čtenářů, kteří píší upřímné názory a konstruktivní připomínky, a neodrazujme je!
Takže závěrem stručně: nevím a netroufám si hodnotit, jak se změnila kvalita děl. Ale za těch asi 16 měsíců, co tu jsem aktivní, pozoruji zřetelný pokles úrovně komentářů.
A ještě k podskupinám, o kterých píše kmotrov. Možnost takového rozdělení tady už je, každý přece může definovat svůj postoj příslušným smajlíkem. Problém je, že málokdo se smajlíkem přizná k tomu, že nesnese ani sebemenší kritiku, ale spousta autorů se tak v praxi chová.
Omlouvám se za délku příspěvku, možná jsem to měla vložit jako samostatnou úvahu, ale nechci tříštit debatu :).

Psavec: Souhlasím, tohle jsou úplně jiné počty.

Lenča: Moc děkuji. Těší mě, jaká se tady rozběhla pěkná diskuse :).

Zamila: Tohle je přístup, který bych podepsala :).

Amelie M.: Přesně tak, kdo se bojí, nesmí do lesa :). Ale zároveň je pošetilé pak křičet pomóc, to jsem fakt netušil, že v lese bude taková tma :)).
A že jsou i vítězové, to je jasná věc ;-).

Ailin: Smuténkující autor asi v depresi už je. Možná myslíš, že ho z toho vytáhne spíš komentář foukající na bebínko, ale těch mu ostatní píší dost. Tohle je je jejich neadresná protiváha - ráda se na věci trochu dívám jiným pohledem, ale zůstávám v obecné rovině, která se snad nikoho osobně nedotkne.
Neříkám, že láska je iluze. Ale někdy podléháme iluzím s ní spojeným: že můžeme druhému stoprocentně věřit, přivlastnit si ho, že štěstí není okamžik, ale trvalý stav... A to je to riziko, které mám na mysli. Děkuji za názor :).

Yana: Vidíme to myslím hodně podobně. To já děkuji za komentář :).

mannaz: Díky. Máš pravdu, je to racionální pohled na věci, které s rozumem často nemají moc společného, jsou to spíš odpuzující se magnety. Souhlasím, že ta bláznivá radost za to stojí. Ale hazard to je, a čím víc kdo sází, tím víc taky může prohrát. :)

Aha. Takže vždycky chtěla být fotografkou, ale šlape. Když jí stálý klient neřekne, že je ženatý, tak se "rozzuří jak nikdy". Pak řekne bratrovi, že čeká dítě se ženatým, a ten jí ani nevrazí pár facek ani ji neseřve, ale omluví se... za co, to už mi uniklo docela. Načež se klient samým štěstím rozplyne a rozvede a těší se na spokojený rodinný život se šlapkou. A aby nikde nic nepřečuhovalo, všechno se to pěkně srovná jak v Goldoniho frašce, hezky pár k páru...
Že na konci umřela, to na červené knihovně nic nemění. A i když o mrtvých jen dobře, neodpustím si, že takhle se chlapi ke krávám nechovají, leda tak ve špatné literatuře, ale reálný svět je - naštěstí - spravedlivější :))

No vidím to podobně jako Amelie, celý ten příběh mi moc nedává smysl. Takhle se chová rozmazlenej hysterickej spratek a ne dospělá ženská. Ani náznak, že by myslela na někoho jiného než na sebe. A matka, která řekla bych přišla o víc než její dospělé dítě, má jedinou starost, aby se to chudinky malé nedotklo? Co je to za svět? Naštěstí takový neznám, tfuj.
No asi napsáno dobře, když mě to tak vytočilo :).

Líbí se mi, taky bych četla dál.

Líbí se mi myšlenka i zpracování, jenom mě ruší ten cimrmanovský absolutní rým života - života.

Mně se líbí, spousta zajímavých myšlenek a obrazů. Umíš vidět z roh.

Tak to mě dostalo, je tak střízlivá a příjemně lehce ujetá. Moc dobře se četla.

Sedmikrása: Děkuji, ráda jsem se trefila do noty :).

hezké obrazy s kouzlem zimy

Působivé memento, hezky napsané. Naštěstí mezi blízkými nikoho starého nemám, věkem tedy ano, ale jinak ne. Stáří je totiž stav mysli, nikoli těla.

Severak: Svetr s koníčky splnil moje očekávání, takhle jsem si to představovala. :) Myslím, že právě tento obraz báseň ozvláštňuje, opravdu je v něm poetika. Frázím rozumím, ale připadají mi zástupné. Fráze jsou nafouklé nic a nemůžou chybět, v tomhle zůstáváš na povrchu věci . ;-)

Milé s úsměvným koncem.