Ano, mnou je další varianta, z mého pohledu asi lepší než své, ale záleží na autorovi :).

Tipuji na aktualitku :). Hezky sis vyhrál s formou. Taky mě zarazil (zřejmě) překlep "duší" a na konci první sloky myslím patří "své" místo "mé". Obsahu snad rozumím, jen ten závěr mi připadá odvážný až k neuvěření :).

Zamila: Moc děkuji! A souhlasím, co by byla literatura bez fantazie? Jenom bych trošku otočila tu poslední větu, pravda s velkým P je myslím právě to, co by literatura hledat měla. Ne tu obyčejnou pravdu obsaženou v realitě jednoho života, ale nadčasovou, obecně platnou Pravdu, na kterou může ukázat svými příběhy, klidně úplně smyšlenými, ale napsanými pravdivě (tento hezký paradox jsem si vypůjčila od mannaz :)).

elisza: Taky mi ten výrok připadá podivný. Člověk bývá sám sobě špatným kritikem a s přístupem "jen já vím, co a jak jsem chtěl napsat, a nikdo mi do toho nesmí mluvit" by narazil každý autor, který se rozhodne něco vydat. Mezi amatéry to myslím platí dvojnásob.
Sama to beru tak, že tvořím polotovary, které mají k dokonalosti ještě hodně daleko a potřebují vybrousit, ale sama třeba nevidím jak a kde, proto velmi vítám zpětnou vazbu čtenářů. Když mi někdo poradí lepší řešení a dám mu za pravdu, ráda dílo upravím.

taron: Děkuji za krásné zamyšlení. Přesně tohle mě na poezii fascinuje. Člověk by si řekl, vždyť čeština má jen určitou množinu slov, z nich jen některá se nabízejí k rýmování, přece se ty kombinace musejí časem vyčerpat, zvlášť u krátkých básní na podobné téma. Ale tady vidím, jaký je to nesmysl. Stačí, aby autor do slov vdechnul sám sebe, a výsledkem je naprostá jedinečnost, často i s rozpoznatelným rukopisem. Úžasné!

mannaz: Máš pravdu, každý autor do díla otiskuje sám sebe. Někdo rovnou, položí se tam celý a beze změny, jiný jenom kouskem a další se chce díla dotýkat pouze lehounce a zdálky, maximálně špičkou prstu, ale stejně se nemůže úplně zakamuflovat a popřít sám sebe, někde je tam schovaný a pro pozorného čtenáře prosvítá :).
A ten rozdíl psát pravdu x psát pravdivě jsi popsala moc hezky, podepisuju, takhle jsem to myslela :).

kmotrov: Nestraš :)). Ani vylhanost samozřejmě nic nezaručuje, stejně jako pravdivost námětu je pro hodnotu literárního díla irelevantní.

Lenča: Tomu rozumím, že se snažíš. A domýšlím se, že by ti připadalo nepoctivé vymýšlet si. Je to tak? A nepoctivé vůči sobě nebo vůči čtenářům?

Lenča: Díky za komentář i za to, jak jsi mě inspirovala :). Víš, mě slovo nefér v této souvislosti opravdu zarazilo, nerozumím mu, protože tohle podle mě nemá s férovostí nic společného. A když něčemu nerozumím, tak se zeptám, na to mám myslím právo. Tvoje právo zase je nic vysvětlovat, protože máš naprostou pravdu, že mi po tom nic není (i když by mě tvůj postoj opravdu zajímal, ale co nadělám :)).

DDD: Já si zase vážím toho, jak pozorně čteš a že jsi svoji větičku poznal :).
Ty ostatní jsou z veřejných komentářů, a to jak k mým, tak k cizím dílům. Inspirovaly mě k zamyšlení, kterým nechci na nikoho útočit, jen říkám svůj názor. Nikoho nenutím ho číst ani o něm diskutovat, ale osobně tyhle polemiky pokládám za zajímavé a přínosné, tak jsem ráda, že zareagovalo tolik lidí.
A pokud jde o tu naši debatu, asi jsme ji vnímali každý jinak, to se stává. Slovo nenáročné v ní vůbec nepadlo, pro mě to bylo abstraktní x konkrétní obsah, subjektivní x objektivní přístup, autentičnost x fabulace. Brala jsem to jen jako debatu, neškodné tříbení názorů, žádný spor o to, kdo vyhraje nebo bude mít poslední slovo. Navíc debata už skončila, tohle není její pokračování, jen obecné zamyšlení, takže co se týče ješitnosti, můžeš být naprosto v klidu :).

Severak: Přesně tak, správně namíchaný koktejl bývá ze všeho nejchutnější :). Díky za komentář.

Yana: Ten poslední výrok tam zapadá, je to součást přesvědčení některých autorů, že se má psát srdcem, jak to člověk v danou chvílí cítí, jak mu to cosi uvnitř diktuje atd. Potom jsou veškeré další zásahy do "vnuknutého" díla porušením autenticity. A zásahy od cizí osoby už teprve :).
Aby bylo jasno, mně nevadí, když někdo píše jenom svoje pocity a prožitky, je to jedna z možností, proč ne. Ale neměli by to vydávat za přednost nebo dokonce tvrdit, že jenom takhle to je správně. S tím už nesouhlasím.

Yana: To je asi nedorozumění. Nemyslela jsem to (a snad ani nikde nenapsala) tak, že by uvedené příklady byly neupřímné. Naopak, já tvrdím, že literatura klidně může být neupřímná, protože její hodnota nespočívá v upřímnosti.

Ailin: Přesně tak. Literatura je pravdivá tím, jak ji vnímá čtenář. Jestli jí uvěří, je to pravda pravdivější než to, co se doopravdy stalo. Já myslím, že si neprotiřečíme, naopak. Pravda literatury prostě nespočívá v pravdivosti samotného příběhu, ten se takhle vůbec stát nemusel, autor si ho mohl přibarvit nebo úplně vybájit.

Singularis: Souhlasím, díky za komentář. Jsou to jen osobní přístupy, které by se neměly vydávat za nic jiného.
Poe se v této souvislosti samozřejmě nabízí, ale nechtěla jsem ho zase vytahovat. Už jsem s ním argumentovala v diskuzi k úvaze na podobné téma, kdyby ses chtěl kouknout: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=27519-ma-se-basnit-hlavou-
nebo-srdcem

Amelie M.: Vybrala jsem si to, co mě zaráží, to je myslím logické :). A stálo, já píšu úvahy ráda. Dík za komentář :).

Ailin: No já musím říct, že si vymýšlím strašně... někdy až tak strašně, že si vymýšlím i to, že si vymýšlím :))

štiler: Díky... i za vzácnou návštěvu :).

vanovaso: Děkuji za "přecekomentář", jsem ráda, že se shodneme.

Ailin: Souhlasím. I s tím, že je to zjevné, zejména když jde o sci-fi nebo historickou prózu. Ale u poezie jako by se předpokládalo, že každý píše za sebe, autenticky. Nechápu proč, osobně v tom nevidím rozdíl. I báseň se dá napsat o něčem, co se nás vůbec netýká, a nijak to nesnižuje její hodnotu. Důležité je, jak věrohodně působí na čtenáře. Jde o jeho pocity a emoce, autor a veškeré okolnosti, které ke vzniku básně vedly, jsou už nepodstatné.