gabkin: Se zapojením fantazie do čtení básní naprosto souhlasím, v tom je kouzlo poezie. Ale gramatika podle mě nemá s fantazií co dělat, to jsou jasně daná pravidla. Někdy je jejich porušení záměrné a přínosné, básnické novotvary jsou velmi zajímavé. Ale pro čárky to, myslím, neplatí.
Problém čárek je podle mě právě v tom, co píšeš - spousta lidí si není jistá, kam vlastně patří a kam ne, proto je ani neřeší a při čtení nevnímají. To ale nic nemění na tom, že z gramatického hlediska jde o hrubé chyby, které na některé čtenáře (třeba na mě) křičí z textu úplně stejně jako špatně napsané i/y. Proto myslím, že je lepší v případě nejistoty čárku vynechat. Poezie tuto toleranci umožňuje a chybějící čárka na rozdíl od té navíc nepůsobí rušivě.

kekebreke: Jo pily, jasně :) To jsem byla raněná slepotou.
S čárkami se to má tak, že z gramatického hlediska nepatří do 6., 8. a 12. verše. Vyjadřují zde rytmický předěl, který bych já raději vyjádřila rozdělením do veršů, protože čárku vnímám jako gramatický znak.

Stručné, pěkné.

Nerozumím verši "pil slyšet kvílení". Není to překlep?
A stejně jako u jiných tvých básní mi přebývají některé čárky. Všimla jsem si, že často dělíš verše do půlveršů a rozděluješ čárkami i tam, kam gramaticky nepatří. Já bych, pokud ten předěl vnímáš jako nutný, raději rozdělila verše na dva. Ale to je asi otázka vkusu a taky toho, jak silně kdo vnímá čárky jako gramatické prohřešky.

Rytmicky kulhá, ale obsahově určitě zaujala. Vzpomínám si, že v dětství pro mě byly louže daleko důležitější než dnes. Vím, že se stárnutím člověk ztrácí řadu věcí, ale že i louže, to jsem si uvědomila teprve teď.

Já půjdu proti proudu, připadá mi to docela laciné. Po svižném a vtipném rozjezdu mě pointa zklamala. Chápu, že to tak mělo být, je to dílko k pobavení, ale přesto - prostě to není moje gusto.
A když už je řeč o slabikách, mně zase jedna přečnívá u Kámasútry, tam bych "na" klidně vynechala, podle mě to dává smysl i bez něj.

Má to atmosféru, ale neuchvacuje. Přemýšlím, jestli to není tím trochu vágním vyzněním - úsměvy na rtech,vlahý polibek... to pro mě prostě postrádá sílu sdělení. Nejvíc se mi líbí první, kdyby bylo poslední, možná bych to vnímala jinak.

Dobré! :D

Řeknu to tak. Já nekomentuji pro sebe, ale pro druhé, pro autory děl, které tady čtu. Moje komentáře jsou spíše delší, promýšlím je a snažím se, aby dotyčnému nebo dotyčné opravdu něco sdělily. Zkrátka aby to byla skutečná zpětná vazba, o jakou tady stojím i já. To znamená, že mi komentáře chvíli trvají. A proč bych měla svůj čas věnovat komentování děl někoho, kdo mi dává najevo, že ho můj názor ani nezajímá? Autory se smajlíkem "je mi to jedno" komentuji jen výjimečně. Výjimkou jsou ovšem ti, kteří mě svými reakcemi přesvědčí, že jim to ve skutečnosti ale vůbec jedno není :).

shane: Vlastně jsem výslovně nezmínila nic, báseň je psaná v obecné rovině. Je jenom na čtenáři, jaký výklad si do ní dosadí, a možností je spousta, jak ukazuje už diskuze. Každopádně máš dost bujnou fantazii :).

kekebreke: Děkuji.

shane: Tvůj komentář to hází trochu do jiné roviny, než jsem myslela. Ale to je v pořádku, tahle báseň opravdu může mít různé výklady, jak jsem psala už v komentářích níže. (I když teda plést si ženu se psem, ještě navíc s ohařem... :))

shane: Z bílé čokolády? Hm, tak to beru :).

koiška: Děkuji, přesně tak to mělo znít, pulsující a doznívající. Tak jsem ráda, že to tam slyšíš.

koiška: To je milé, pozitivní a optimistické rozvedení myšlenky. Díky!

Jiří Turner: Děkuji, to potěšilo.

vanovaso: Děkuji, to jsem ráda.

kekebreke: Nevšedních lidí máme obecně deficit, takže to beru ráda :). A určitě se nemračím, jenom nevím, jestli jsem tvůj komentář správně pochopila... jak si ostatně můžeš přečíst v mojí odpovědi.

Naděje ateisty? Ten má svoje jistý... :)

Ech.. nevšední dílko :). Těším se, až se nám představíš i z jiné strany, každopádně vítej.