výstižná. Asi není co dodat.

none: proč by podprsenka měla být sen? Teď se nějak nechytám.

v nížinách to leckdy není lepší

Singularis: neexistují. Erotic city má vždy neprůhledné výlohy.

Líbí se mi to tématicky i formálně. Obzvláště oceňuji jak se v poslední části vracíš k té první.

Co se mi trochu nelíbí je celkové vyznění, ale za to může život a ten stížnosti nebere.

A teď mě omluvte, jdu do spyshopu koupit dalekohled s nočním viděním. :-)

ten název mi připomněl jednu pasáž z knihy Převážně neškodná

to není tak úplně pravda. Básně o sraní totiž často končili právě na zdech záchodků.

u posledního verše mi nějak chybí sloveso. Ale začátek je famózní a jako člověk bydlící u přehrad ho schvaluji.

první dva verše - to je přesně to co chci rozvést do celé povídky

Singularis: v češtině je rozdíl mezi "za jednu marku" a "po jedné marce".

ach jo. Debilní debaty o sexuálním obtěžování. V kontextu Weinsteina a jiných expertů tohle dostává úplně jiný význam. Řekl bych, že opačný.

upozorňuju, že anotace ve které je zmíněn Nowiš může u lidí, co ho znají, měnit význam básně

Homér: to zní dobře. :-) Kde takový holky jsou?

Singularis: sociální sítě tohle řešit nemohou a ani nemají. Kromě toho si úplně nedovedu představit platforormu, která by propojovala myšlenky s lidmi, které je zajímají.

I když... Co jiného jsou vlastně literární servery.

Jinak ano, asi bych mohl zkusit najít heslo ke Skypu. :-) Ale s videohovorama nepočítej.

Hyperkreativitu určitě prozkoumám.

Meluzina: máš pravdu. Osobní komunikaci nic nenahradí.

Jinak ta myšlenka "diskuzního klubu" se mi líbí. Na deep-shit-filozofické myšlenky je to ideální platforma.

pěkná báseň, akorát až moc pravdivá.

já v tom prostě slyším toho Hraběte (nebo spíš Kovaříka jak to čte), je to riskantní si takhle půjčovat leitmotivy

ale ta moucha!

Lasak: no ono u té morálky jde spíš o praxi než o teorii. Já třeba vím, že jsem se v minulosti (i poměrně nedávné) k některým lidem zachoval jako kretén. Z toho důvodu bych si ale nedovolil radit ostatním, jak mají žít.

Další rizikovou věcí na psaní o morálce je, že si čtenáři mohou klást otázku, zda je autor skutečně tak morální člověk jak se tváří.

Za mě osobně: já nemám odvahu psát články, kde bych radil lidem jak na život a to čistě z toho titulu, že si uvědomuju jak jsem sám občas bezradnej.