Můra73: Děkuju Káťo za pěkný komentář.
Seděl jsem v lavici v kostele a poslouchal kázání o (Kristově) nejvyšší oběti, venku za okny byla příroda a mně kamenný kostel náhle přišel mrtvý, on nese vnitřní symboliku, ale přesto, pro tu symboliku to místo bylo obětováno, veškerý život který tu mohl být, ta květina přitáhla mou pozornost jako symbol té oběti.
S tím vatováním máš asi pravdu.
Díky.

Tohle je obsahově hodně silný. I dost plný a nápaditý. Nejsem odborník na vázaný verš, negramatické rýmy báseň vždy osvěží. stáří/sváří, sil/rozrazil, kříži/tíží. Pěkný rýmy.

Početl jsem si.

Nádherný příklad!
Mohl bych namítnout že zlatá nit je metafora, jednak není zlatá a jednak to není nit. Píšeme to co vidíme, zlatá je v pořádku, vidím zlatou barvu večerního slunce. Ale vidím nit?
Je nit jiné pojmenování pro vlákno nebo to už je metafora, kterým bychom se měli v haiku vyhnout? Škoda že jsem do diskuse vstoupil tak pozdě. Zajímal by mě názor ostatních.
Jinak pocitově krásné haiku, možná nenalézám hlubší přesah, ale to může být moje chyba, osobně mám podobná fotografická haiku raději než hádankovitá.

Josef Čechtický: Dík :-)

Tohle se hodně povedlo, téma, verš ABABC ABABC, dal sis s tím práci, sluší tomu i stručnost.
Moc pěkný!

Tys u prvního použil můj návrh?
Moc si tě vážím a je to pro mne velká čest, asi to tam sedí, ale je blbý chválit se.
:-D

Svělá serie, už jsem se vyjadřoval v meilu. Jo, jo amorkem to začíná a on pak já nic...

Popravdě mě první moc neoslovilo. Druhé ve mě rozvíjí příběh. Představuji si dítě, které mává packou plyšového zajíce za autem, kterým odjíždí jeho otec, který s nimi nežije. Možná toho zajíce dostal od něj. Je v tom i jemný sezonní náznak.
Druhé je moc fajn.

V cikánkách se probudily geny. Představuji si že jste možná opilí, nebo máte jen radost, podobáte se bujarým kočovníkům.

Druhé se mi moc líbí. Naprosto běžná věc, přesto tak originální a zároveň čitelné, čtenář který se nevěnuje haiku řekne ouha to znám. Přítonmý okamžik, podle Krishnamhurtiho ve stavu přítomného okamžiku neexistuje vědomí Ega, je jen proplétajícíce vodítko (jikra) a zároveň je vše, ten pocit nemá hranic (ohromný levitan), jikru a levitana jsem si pro změnu vypůjčil od Čuang-C.
Poslední mi přijde trochu na ohrané téma. První vyniká nedořečeností, druhé je prosté přesto originální taková haiku bych chtěl umět psát.

:-) Měsíc v úplňku. Začne další cyklus...

Karpatský: Díky máš pravdu, je to tím, že nevím proč mám tohle iverzní pořadí oblíbené. Ale výtka je na místě a v pořádku.

Čistě technicky nejsem schopen posoudit vázaný verš, můžu jen říct, že se to čte velmi přirozeně. Mám rád básně kde autor nechá čtenáře trochu pobloudit a připraví si tím působivou pointu.
Pěkný.

Darmošlap1960: Díky moc.
Tvoje verze se mi líbí možná i víc. Nechám si to pár dní odležet pak se na to podívám znovu a když tak to opravím.

Gora: Prostý zápis prožitku přítomného okamžiku nic víc. Ale položme si otázku proč v tom přítomném okamžiku tak intenzivně vnímám že mne hřeje kočka?
Byl jsem natěšený na slunko, vytáhlo mne to ven, sedl jsem si na lavičku, ale březnové slunce ještě nemělo sílu, byla mi zima, proto jsem intenzivně vnímal to teplo kočky.
Díky.

ukrytá v máku: Díky moc.

Gora: Dík.
Proč myslíš že to není haiku?

Psavec: Dík.

Koala: Nepřišlo
Chtěl jsem textem dosáhnout toho, aby si ho každý dovyprávěl sám. Jako třeba Ty.
Dík.

človiček: Díky :-)

ukrytá v máku: Je v tom víc asosiací. Díky moc

Psavec: Díky Psavče