Je to nadstavba. Něco co skončilo, ale může to pokračovat dál na vyšší úrovni. Podle kategorie to je báseň o lásce. Je taková velikonoční, láska zemřela, o tom není pochyb, ale jako Ježíš může být vzkříšena a povznesena k něčemu vyššímu.
Asi mi hrabe, neměl jsem tolik pít, ještě že to nečte náš farář...

Požár který lze paradoxně uhasit jen požárem -touha, kterou lze uhasit jen touhou. To je páteř básně. Gramatický rým dere/sere pro někoho může být v kontextu nasranosti a neučesanosti na místě. Mě přece jen připomíná říkankové rýmovačky.
Nechci být indiskrétní, ale vidím v tom hezky vystiženou manželskou krizi. Dala si mu své srdce, má tě rád víš to, ale už si jen tak doutná, navíc zadupává plameny Tvé touhy.
Třeba nejsem lepší manžel.
:-(

Je to neotřelé, má to dynamiku. Líbí se mi to.

V čtvrti, kde Tě rozčtvrtí. Hezký, někde na periferii, Odkopaná trubka, parta romských kopáčů si odskočila na svačinu a už se nikdy nevrátili.
Rumunský hrabači listí...
"Slušnej" člověk se tam neodváží, přesto je tam víc života než v pozerském centru.
Fajn.

Má to hloubku. Kdyby se tu zjevil spasitel, byl by nepochopen, někde na okraji. Myslím, že nepochopen i mnohými věřícími. Asi by připomínal bezdomovce.
Super.

Mám rád pajzly a sedám si do kouta odkud pozoruju ruch, mám rád nádražní hospody. Ale jako člověk poněkud vzdálen civilizaci si této rozkoše moc neužívám. Spíš si sednu ve vedlejší vesnici sám stranou a koukám přes fotbalové hřiště do krajiny a stávám se večerem. S podobnými básnickými osamocenými radostmi má žena problém. Brzy kouzlo pokazí nějaký chlap "Proč tu sedíte tak sama, dejte si se mnou panáka..."
Báseň je o osamění, které možná poezie potřebuje. Vždyť nestor české poezie Mirek Kovářík tvrdil, že poezie je zveřejňování samoty.
Prima.

Ginnare: Ne, pochopilas to správně. Básník sám sebe přirovnává ke smaženému sýru.
:-)

casa.de.locos: Díky
:-)

Ginnare: Co bych Ti na to odpověděl?
Prostě, takhle to dopadne, když má básník k večeři smažený sýr.
Vytečený.
:-D

U nás se březen loudá po záhumenkách, ale jinej kraj, jinej mrav. Je to taková skácelovština s haikuloidním závěrem. Líbí se mi neklišoidní názor, že země brečí po zimě. Dokázals to uchopit neotřele. Tak to má být.
Prima.

korálek: Děkuji moc za výstižný komentář. Nejvíc se mi líbí ta část, že je z básně cítit vůně přírody. To je neskutečné ocenění...
Ne vážně, díky moc za takový komentář.

Zamila: Dík. Ještě k rýmu pointa/jointa. Použíl ho v jedné písni slavný Vlasta Třešńák, Vyslovuje to jako pojinta/džojinta.Taková česká lidová výslovnost.

Zamila: Díky moc.
:-)

Zamila: Díky.

Zamila: Dík.

Zamila: Naturalistické mi ještě nikdo nenapsal.
Dík.

casa.de.locos: Když ty o něčem řekneš, že to je haikárna, tak na tom něco bude.
Díky moc.

Hezky jsi rozorala klišé.
:-)
Je to věcné, bez sentimentu přesto je v tom poetika, Taková, kterou můžu.
Nalézám v tom tři roviny, tři životy, život rostlin (poupata), život věcí (čerpací stanice) a život lidí (milenci v autě) v jednom okamžiku. Líbila by se mi pointa, ze které by bylo zřejmé, že ten památník patří milencům z auta. Tím by se to celé uzavřelo.
Ale je to tvoje báseň.
I tak moc pěkný.

Yana: Díky moc...

nic moc: Jsem rád, že se Ti líbí.

Ginnare: Jsem moc rád, že se Ti ten obrázek líbí.
Děkuji.