Dílo autora z roku 2008 který tu už asi není a pořád se komentuje. Pozná se kvalita.
Za mne druhé a třetí je super!

Jedna Thákurova báseň říká: v radostném bublání potůčku zní stanu se mořem, nebo tak něco. Tzn. až umřu stanu se vším, přestanu existovat ve smyslu ega. Láska má tu vlastost, že při ní taky člověk přestává existovat ve smyslu ega. Molekula k molekule něžně se tulí.
Hezké.
:-)

Předjaří se tu v básních objevuje poměrně často. Nikdo ho nedokázal vystihnout tak jako Ty samotou včel.
Super.

Amadeo´´: Díky moc, já bych se zas nedokázal vyjadřovat s takovou jemností jako Ty. Je to milostná báseň, která mě napadla, když jsem měl k večeři smažák. Pokora, to je trochu kontrast a trochu humor. Smažený sýr se při smažení nafoukne a sem tam se stane, že vyteče.
Díky moc.

Je to nadstavba. Něco co skončilo, ale může to pokračovat dál na vyšší úrovni. Podle kategorie to je báseň o lásce. Je taková velikonoční, láska zemřela, o tom není pochyb, ale jako Ježíš může být vzkříšena a povznesena k něčemu vyššímu.
Asi mi hrabe, neměl jsem tolik pít, ještě že to nečte náš farář...

Požár který lze paradoxně uhasit jen požárem -touha, kterou lze uhasit jen touhou. To je páteř básně. Gramatický rým dere/sere pro někoho může být v kontextu nasranosti a neučesanosti na místě. Mě přece jen připomíná říkankové rýmovačky.
Nechci být indiskrétní, ale vidím v tom hezky vystiženou manželskou krizi. Dala si mu své srdce, má tě rád víš to, ale už si jen tak doutná, navíc zadupává plameny Tvé touhy.
Třeba nejsem lepší manžel.
:-(

Je to neotřelé, má to dynamiku. Líbí se mi to.

V čtvrti, kde Tě rozčtvrtí. Hezký, někde na periferii, Odkopaná trubka, parta romských kopáčů si odskočila na svačinu a už se nikdy nevrátili.
Rumunský hrabači listí...
"Slušnej" člověk se tam neodváží, přesto je tam víc života než v pozerském centru.
Fajn.

Má to hloubku. Kdyby se tu zjevil spasitel, byl by nepochopen, někde na okraji. Myslím, že nepochopen i mnohými věřícími. Asi by připomínal bezdomovce.
Super.

Mám rád pajzly a sedám si do kouta odkud pozoruju ruch, mám rád nádražní hospody. Ale jako člověk poněkud vzdálen civilizaci si této rozkoše moc neužívám. Spíš si sednu ve vedlejší vesnici sám stranou a koukám přes fotbalové hřiště do krajiny a stávám se večerem. S podobnými básnickými osamocenými radostmi má žena problém. Brzy kouzlo pokazí nějaký chlap "Proč tu sedíte tak sama, dejte si se mnou panáka..."
Báseň je o osamění, které možná poezie potřebuje. Vždyť nestor české poezie Mirek Kovářík tvrdil, že poezie je zveřejňování samoty.
Prima.

Ginnare: Ne, pochopilas to správně. Básník sám sebe přirovnává ke smaženému sýru.
:-)

casa.de.locos: Díky
:-)

Ginnare: Co bych Ti na to odpověděl?
Prostě, takhle to dopadne, když má básník k večeři smažený sýr.
Vytečený.
:-D

U nás se březen loudá po záhumenkách, ale jinej kraj, jinej mrav. Je to taková skácelovština s haikuloidním závěrem. Líbí se mi neklišoidní názor, že země brečí po zimě. Dokázals to uchopit neotřele. Tak to má být.
Prima.

korálek: Děkuji moc za výstižný komentář. Nejvíc se mi líbí ta část, že je z básně cítit vůně přírody. To je neskutečné ocenění...
Ne vážně, díky moc za takový komentář.

Zamila: Dík. Ještě k rýmu pointa/jointa. Použíl ho v jedné písni slavný Vlasta Třešńák, Vyslovuje to jako pojinta/džojinta.Taková česká lidová výslovnost.

Zamila: Díky moc.
:-)

Zamila: Díky.

Zamila: Dík.

Zamila: Naturalistické mi ještě nikdo nenapsal.
Dík.

casa.de.locos: Když ty o něčem řekneš, že to je haikárna, tak na tom něco bude.
Díky moc.