U podobných básní se našinec jako já musí nejprv špetku dovzdělat, jinak to dopadne, jako když jsem Ti komentoval Krovky reality a teprve později po studiu brouků plně pochopil o čem ta báseň je. To je v pořádku, básni to dodá punc neotřelosti.
Ale paradoxně se mi nejvíc líbí jiné místo:
...roviny protnuté
v jarním a podzimním bodě...
Myslím, že vím, co jsi tím chtěla vyjádřit a nalezla si výstižný básnický obrat.

Je to nabyté různými emocemi, neříkám, že to je špatně, ty tak prostě píšeš. Já báseň spíš osekávám. Ze svého subjektivního hlediska bych si vybral dominantní emoci a vše ostatní ji podřídil.

Ale líbí se mi to, je to emočně silné a místy hodně nápadité.

Orionka: Samozřejmě jsem to potřeboval dostat do rýmu, hrot je fakn, mám rád náznaky, navíc nepůsobí tak klišoidně, jak kdybych tam byl šíp. Amorův šíp je něco tajemného, jen hrot může mít nesmírnou cenu (nebo ne?), rád nechávám prostor pro fantazii. Jestli v něčí fantazii je hrot málo, proč ne. Slabika navíc tam je, v písni by se to natáhlo na pí-ípu. Pivaři to í rádi protahujou když mluví o pííívu, nebo pííípě. Taky jsem chtěl, aby to vypadalo jako obyčejný inzerát. Třeba na chodbičce k pánským záchodkům by bylo to pravé místo pro podobnou inzerci.
Hlavně, je to především vtip, což jsi pochopila.
Díky moc.

Ginnare: Nic neměním, jsem v roli čtenáře.
Dík.

Mlčeti Zlato: Dík za srdečnou reakci.

ferina lišák: Díky moc.
:-)

Orionka: Díky moc za pěkný komentář.
:-)

Celkově se mi to líbí. Vypustil bych:
...Jsem směšná..., nemá to tam žádný smysl.
Líbí se mi růžové bačkůrky, naopak v závěru:
...chytil do dlaní
chytil a nepustil
už nikdy nepustil...
Tady bych hledal něco neotřelejšího.
:-)

Čas nám dochází od narození, nějaký čas nám trvá než nám to dojde. Zprvu to neberem na vědomí, pak potlačujeme. Zajímavým způsobem si vyjádřila tuhle skutečnost. Slovo blues tam nevnímám jako hudební žánr, ale jako symbol smutku.
Bezva!

Hanulka: Dík.
:-)

Ginnare: Díky
:-*

Aby si to kolega Sucháč nevzal osobně.
:-)

Pokud bys nahradila slůvko tak, slovem tedy doladila bys to rytmicky.

Je to autentické a nápadité, každý to může pochopit po svém.
To není výtka jen konstatování.
Míra osobitosti básně je věcí autora. Je na něm jestli píše vyloženě pro sebe, tak aby báseň pochopil někdo podobně naladěný, nebo pro davy.

Jen Ty víš jestli jsi to psala pro sebe, nebo pro někoho dalšího.
Jen Ty si sobě kritikem.

Yana: Díky moc za krásný komentář.
:-)

Nikytu: Dík
:-)

iluze: Dík!

iluze: Díky moc
:-)

Pracně hledám co bych Ti zkritizoval, nic nenacházím.
:-(
Napíšu alespoň, že se mi nejvíc líbí to, co si tam možná záměrně nevložila.
(to jsem parchant viď) :-)

Myšlenka, jak málo máme ve své moci. Když někdo se shora nefoukne, tak se ta loď prostě nepohne, můžeme se snažit foukat do plachet sebevíc.

Super!

Báseň nejsou slova, báseň je to co je za nimi. Báseň je otevřené nitro. Nikdo nemusí vědět co, ale každý tomu věří.
Super!

Jak už jsem Ti kdysi napsal, umíš napsat smutnou báseň tak že bolí. A nechybí Ti nápaditost.
Obecně ve své tvorbě často v jedné básni stavíš sloveso na konec věty. Text pak působí poměrně ploše. Tady si to koncentrovala do první sloky, která se mi takhle napsaná vůbec nelíbí.
Dalo se napsat na spoustu jiných způsobů.
Máš ale tak neuvěřitelně krásný přednes, že když tu první sloku poslouchám, tak se mi moc líbí.

Jen bych podotknul, že nás karma nemusí dohnat nutně až v příštím životě.
No, AIDSme zdravý...

Díky moc.
:-)