ferina lišák: Díky moc.
:-)

Orionka: Díky moc za pěkný komentář.
:-)

Celkově se mi to líbí. Vypustil bych:
...Jsem směšná..., nemá to tam žádný smysl.
Líbí se mi růžové bačkůrky, naopak v závěru:
...chytil do dlaní
chytil a nepustil
už nikdy nepustil...
Tady bych hledal něco neotřelejšího.
:-)

Čas nám dochází od narození, nějaký čas nám trvá než nám to dojde. Zprvu to neberem na vědomí, pak potlačujeme. Zajímavým způsobem si vyjádřila tuhle skutečnost. Slovo blues tam nevnímám jako hudební žánr, ale jako symbol smutku.
Bezva!

Hanulka: Dík.
:-)

Ginnare: Díky
:-*

Aby si to kolega Sucháč nevzal osobně.
:-)

Pokud bys nahradila slůvko tak, slovem tedy doladila bys to rytmicky.

Je to autentické a nápadité, každý to může pochopit po svém.
To není výtka jen konstatování.
Míra osobitosti básně je věcí autora. Je na něm jestli píše vyloženě pro sebe, tak aby báseň pochopil někdo podobně naladěný, nebo pro davy.

Jen Ty víš jestli jsi to psala pro sebe, nebo pro někoho dalšího.
Jen Ty si sobě kritikem.

Yana: Díky moc za krásný komentář.
:-)

Nikytu: Dík
:-)

iluze: Dík!

iluze: Díky moc
:-)

Pracně hledám co bych Ti zkritizoval, nic nenacházím.
:-(
Napíšu alespoň, že se mi nejvíc líbí to, co si tam možná záměrně nevložila.
(to jsem parchant viď) :-)

Myšlenka, jak málo máme ve své moci. Když někdo se shora nefoukne, tak se ta loď prostě nepohne, můžeme se snažit foukat do plachet sebevíc.

Super!

Báseň nejsou slova, báseň je to co je za nimi. Báseň je otevřené nitro. Nikdo nemusí vědět co, ale každý tomu věří.
Super!

Jak už jsem Ti kdysi napsal, umíš napsat smutnou báseň tak že bolí. A nechybí Ti nápaditost.
Obecně ve své tvorbě často v jedné básni stavíš sloveso na konec věty. Text pak působí poměrně ploše. Tady si to koncentrovala do první sloky, která se mi takhle napsaná vůbec nelíbí.
Dalo se napsat na spoustu jiných způsobů.
Máš ale tak neuvěřitelně krásný přednes, že když tu první sloku poslouchám, tak se mi moc líbí.

Jen bych podotknul, že nás karma nemusí dohnat nutně až v příštím životě.
No, AIDSme zdravý...

Díky moc.
:-)

Jako vždy nádherný přednes a příjemná Šaziovská atmosféra s poetikou plnou neotřelostí.

Jako pozorný čtenář jsem si všiml zvláštní rozpolcenosti. Básní se táhnou dvě centra, jakoby dvě odlišné nitě.
Jednak kroky, ty jsou v pozitivní náladě, "je jim dobře, "klouzavým tanečkem odpovídají". Naproti tomu mrzutý Šazi: "má bolavý mozek," křičí, "nechte toho."
Neříkám, že je to dobře nebo špatně, jen jsem si toho všiml.

Moc se mi to líbí, jen bych trošku hnidopišsky upravil závěr, abych se vyhnul rýmu změnila/uvelebila

Třeba takhle:

kostka přelétla atmosféru obrubníku
uvelebila se do měkké trávy
a ztratila kamenný výraz

- poprvé v životě

Budu se opakovat, máš překrásný přednes. I báseň se Ti povedla. Chodím po zahradě a koukám na ovocné stromy. Je to hodně dobré jaro...
:-)

Zamila: Amelie M.:
Díkes.
:-)

Hezky vystižená pondělní melancholie. Tak chudák Šazi taky chodí do práce. Co dělá?

Vůně čerstvě posečené trávy a benzínu, je zvláštní kombinace, ale proč ne, třeba je Šazi motorkář, nebo je rád "on the road" autem. Pak chápu i že touží po dovolené. Volá ho dálka.

Třeba ještě vydáš CD, hezky by se to poslouchalo před spaním.

Super!