Amelie M.: Díky moc!

Ginnare: Tuhle sbírku mám na blbůstky. Takže jestli ses rozesmála je to pro mne pochvala.
Dík.

Ty jo, jen dva řádky tučně a jeden kurzívou. Na Tebe opravdu minimalistická forma. Staré koleje, pohyb v kruhu, to nějak k životu patří a možná to má nějaký důvod. Jablko nelahodné plod přestárlého stromu, ne.
Osobní báseň, kterou ocení Ti s podobnou životní zkušeností.

Když je autor příliš osobitý, píše jen pro sebe. Co si v tom jako čtenář najdu? Tvůj muž je Bůh, když svými výdechy vytváří raní mlhu a totální hlupák zároveň když Ti skočí na to, že venčíš psa, soudě podle chybějícího vodítka a pes se mu při tom motá pod nohy. Tohle se mi líbí, to je roztomilá nadsázka. Druhou polovinu básně míváš často nesrozumitelnou Jaký roztřepený konce obsahují alkohol? To bych rád věděl, manželka by do nich pak zasadila kytky.
Máš obdivuhodnou fantazii, ale i té může být moc.

Žiješ svůj život a vnímáš ty, kteří tu žili, před Tebou. Silná a hodně osobní báseň. Rozuměla by sis s Petrem Linhartem, toulá se Sudetama a skládá písně, které ho v těch místech napadly.
https://www.petrlinhart.cz/clanky/Sudeta-song.html

Když je životní nepohoda a Ty se přesto dokážeš radovat ze života jsi skutečná hvězda, skvělá a skvěle zpracovaná myšlenka! Nejsem povolaný hodnotit haiku, kdysi jsem četl, že se haiku nejvíc podobá fotografii, je to zastavení času v okamžiku. Z tohoto pohledu bych nahradil slůvko když jiným, První řádek navozuje spíš zamyšlení, než přítomný okamžik. Ale i tak to je hodně nadstandardní miniatura.

Moc pěkná symbolika půvabu nezjeveného. Nápaditý skvělý název. Báseň je originální, má myšlenku. Trochu mi vadí, že báseň směřuje k obloze (pro mne symbol nekonečna) jako k pointě a pak se obrátí k noci (pro mne symbol tajemna). Tam se mi to jakoby tříští, jakoby měla dva vrcholy, chtělo by to jen jeden. Já osobně bych to zjednodušil. třeba takhle:

Světlo dne ukáže
Země pravou líc.

Pohleď však do noci,
nezjeví Ti víc?

To je ale jen můj subjektivní hnidopišský názor. Ale komentáře jsou o diskusi.
Pěkný...

Homér: Nejsem slaměný vdovec, v sobotu dopoledne jsem na zahradě otevřel staráč, abych se vzpamatoval z pracovního týdne. Přišla naše stará čubina a lehla si vedle mne. Byla to dokonalá haiku atmosféra, ale báseň se vydala jiným směrem. Díky.

Řekl bys uvařím čaj...
To nemá chybu! Kontrastuje to s dráždivým úvodem a pokračuje v tajemném napětí, které ústí v závěru se spoustu prostoru pro fantazii.
Prima!

I ty, Brute?

Všechno Tě zabíjí?

Poetika ženského smutku, budu masochista když napíšu, že se mi to líbí?

Ginnare: Díky moc...

Kouzlo osobnosti spočívá v hrdosti co
porušuje pravidla
a to někdy sere svět...?

Usáma bin ládin taky porušoval pravidla a sralo to svět.

Takže hrdost co porušuje pravidla může upoutat to je vše, pokud tak někdo jedná záměrně a ne z pocitu vnitřní svobody bude spíš nesnesitelný než zajímavý.

Současné fotografie kde je vše ostré by se dala přirovnat k popisu, často nekvalitnímu, typicky zdeformované "selfí" obličeje. Poezie je podle mne žánr pro to co nelze vyjádřit slovy. To se Ti daří. Myslím, že se v tom někdo najde. Většina má pocit, že se jim život na rozdíl od ostatních rozostřil, většina touží po větší svobodě a najdou se i tací, kteří přesto všechno žijí skryté kouzelné životy.
Prima.

Jo! Poetika života, bez sentimentu...
Super

milancholik: Díky moc!

Orionka: Dík.

oslov radek: Díky Radku...

Teorii kvadratury (výjimečný význam čísla čtyři) razil Jung. Tohle putování v kruhu má patrně čtyři zastávky, kdy se člověk, jako po čtverci vrátí do výchozího bodu. Je to neřešitelné. A v tom je řešení. Takové jako od Alana Wattse.
Pěkná miniatura.

https://www.youtube.com/watch?v=YCOQjiG9qsY
(poslední píseň alba, čas 36,44)

Není v tom vůbec nic výjimečného po jazykové stránce, žádná překvapivá neotřelá slova, je to prosté, jako když spadne kapka deště z nebe. Přesto v tom je tolik poezie. Prostě život, jen zachycená přítomná chvíle. Vlastně nic a vlastně všechno. Tohle můžu.
Prima.

Mlčeti Zlato:Já, Tvůj oblíbenej autor?

:-DDD