black.heart: Omlouvám se, mě učili ruštinu :-)

LUKiO: Souhlasím, poslední dvě sloky jsou super, jenže když se do obsahu nedá jméno, tak časem nikdo nebude vědět, kdo komu předával. Zakomponovat do toho jméno toho, komu se to předává je překážka, která by se na týhle trati měla zdolat. Předchozí sloky nejsou tak působivé, ale autoři tu překážku zdolali. V ideálním stavu by vznikla nekonečná báseň, kde by byla všechna autorská jména a všichni zanechali otisk své tvorby.

Záležitost stará celé věky, přesto čerstvá, právě narozená.
Super

Taky mne včera napadlo, že to je možná to nejlepší cos napsala.

Tohle si neodpustím:

Právala mi štětce od olejů
říkal jsem jí pradlena
jednou jsme se vraceli na bílém koni
v tom nastalata proměna...

...místo prázdných dnů
zaplnils raděj bílá plátna
a já byla stále jenom pradlenou
mezi plátny
stále jenom pradlenou
( překrásná píseň z repertoáru dnes již neexistující skupiny "A hosté...")

Dost možná nejpěknější předávka. Upozornila si na sebe, určitě si od tebe ještě něco přečtu.
Mám jen malou prosbu: zakomponuj do veršů jméno toho komu to předáváš. Dík.
Aha, ono to tam je zamaskovaný...

Nehledám za tím realitu, vím, že je to vykonstruované, ale ty tomu dokážeš dát úžasnou autentičnost. Je to dovedené do extrému, a tím je to působivé. Celé to je mizerie, ale pořád to má svou cenu vůči nicotě.
Nezastávám názor, že by tvorba měla nějak lepšit svět, myslím, že by měla něco vyjádřit, třeba smutek.

Dýchá z toho smutek, hodně smutku...

Yana: Asi jsem byl důvodem smutku, už nevím jestli oprávněně nebo ne, takové věci se stávají. Je to o tom že na těch slzách cítím svoji účast a ničí mě to.

Homér: To ráno co ti bylo tak blbě jsem ti to psal, asi jsem nebyl dost srozumitelný.

taron: Je to tak, já jsem ve všem a všude, tady a teď.

Ajdalas: Cvokhauz: taron: Bravo, tohle už je poezie. Může a nemusí se líbit a částečně nebo celkově, ale je to už poezie.

Na vysvětlenou (pro některé):
Při stvoření byli andělé rozděleni do devíti řádů neboli chórů, jejihž jména jsou v sestupném pořadí takto:
cherubíni
serafíni
trůnové
panstva
autority
mocnosti
knížata
archandělé
andělé
(Alan Watts: Mýtus a rituál v křesťanství)
Tím nechci poučovat, než jsem si přečetl tuhle knížku, tak jsem nevěděl co je cherubín.

Hm...
Ten nový začátkek je jádro básně ostatní má k němu vazbu je vypoitován nápaditě koncem začátku.

...po každém krásném milování
nejkrásnější ze všech! Žena!...
možná bych to takhle zdůraznil

Teď asi všichni chlapy tomu tvýmu záviděj! Nemuset hnout ani brvou, nechat se vydráždit ženskou přítomností. Krásná představa, teda když zrovna v televizi není fotbal!
Jsem hroznej viď?

Klasická romantická scéna. Nijak zvlášť originálně, ale příjemně sepsáno, při představě jak si to pod deštníkem užívaš působí i humorně.

Chtělo by to do toho dostat jméno toho komu to předáváš.

Teď si tě představuju jako středověkýho trubadůra. Chodíš od vesnice k vesnici. Hraješ lidem na návsích, nahání tě inkvizice jako rouhače a ty ji vždy zesměšníš a vyklouzneš, děti tleskají, dívky roztávají...

Jinak. Mám dojem, že by to bez poslední sloky bylo lepší.

Proč tak málo komentářů! Je to skvělé!
Zklamání se mísí s touhou po životě, strachem...
Mezi dvěma vztahy, starý už není, ale ještě je v srdci, tělo pospíchá...
Je v něm místo pro nový?
Je to tanec na hraně útesu.
Bylo mi ublíženo, ublížím?
Je to silně autentické a to mám rád.

Yana: taron: PrimaDen: GULI: Všem moc děkuju. Vloni mě jeden kámoš poprosil, ať zkusím napsat nějaký text pro jejich kapelu. Nabídnul jsem jim Ohranou a Cestu, do tyhle podoby jsem přepracoval jednu svoji starší básničku, původně psanou ve volném verši. Zůstalo to bez odezvy.

Starý časy, kdy se doma pekl chleba. Hospodyně vyndala z pece zlatavé bochánky a hospodář si řekl " to je boží dar".
Ráno než vstali a šly poklízet, jeho ruka intuitivně vklouzla hospodářce pod blůzku a řekl si "to je boží dar."

Moc pěkné.
Mně by se k tomu libil undergroundovej hudební doprovod.
Něco takovýho:
http://youtu.be/yPb8nSh1jJ0

Nedaleko od nás je zpustlá středověká bývalá rybniční hráz. Rostou na ni, spíš pomalu umírají veliké duby, průchozí je jen od podzimu do jara. Procházet se po ní je, jako procházet se tou nejúžasnější katedrálou.
http://www.fotografie-venkov.estranky.cz/ (složka zaniklé rybníky žehušického panství)