GULI: Asi jsme se nepochopili.
O víře mluvím protože čtu:
...nestav už před pravdou, svou vírou zeď
...věky už čekáš až tvůj bůh příjde...
takže jsem to jenom rozšířil na to co píšeš v komentáři "upínání se k budoucímu" ve všeobecném smyslu.

Pěkné a mělo by se to neustále připomínat. Víra nemusí být jen čekání na budoucího spasitele, ale v dnešním světě daleko častěji víra v budoucí potěšení.
I já bych vyzdvihl:
pro ten svůj cíl tam někde v dáli
nevidíš stromy jež květem vzplály

A co v poslední větě vypustit s?
nad smyslem života je život sám..

NotInToLabels: Děkuji. Je to můj nápad, trochu jsem měl obavu, aby se na to nepohlíželo, jako na hru vhodnou tak na pionýrskej tábor, ale ujalo se to.

GULI: Nic. Jen když si přečtu verzi s poslední slokou a bez ní, tak ta bez na mne doléhá působivěji. Možná to je tím, že mi v povědomí zůstaly komentáře k Budhismu o poznání, že Nirvána je ve skutečnosti Sámsara. Bez poslední sloky to působí tak nějak víc nekonečně, ale to je jen takovej detail. Celkově se mi to líbí.

black.heart: Omlouvám se, mě učili ruštinu :-)

LUKiO: Souhlasím, poslední dvě sloky jsou super, jenže když se do obsahu nedá jméno, tak časem nikdo nebude vědět, kdo komu předával. Zakomponovat do toho jméno toho, komu se to předává je překážka, která by se na týhle trati měla zdolat. Předchozí sloky nejsou tak působivé, ale autoři tu překážku zdolali. V ideálním stavu by vznikla nekonečná báseň, kde by byla všechna autorská jména a všichni zanechali otisk své tvorby.

Záležitost stará celé věky, přesto čerstvá, právě narozená.
Super

Taky mne včera napadlo, že to je možná to nejlepší cos napsala.

Tohle si neodpustím:

Právala mi štětce od olejů
říkal jsem jí pradlena
jednou jsme se vraceli na bílém koni
v tom nastalata proměna...

...místo prázdných dnů
zaplnils raděj bílá plátna
a já byla stále jenom pradlenou
mezi plátny
stále jenom pradlenou
( překrásná píseň z repertoáru dnes již neexistující skupiny "A hosté...")

Dost možná nejpěknější předávka. Upozornila si na sebe, určitě si od tebe ještě něco přečtu.
Mám jen malou prosbu: zakomponuj do veršů jméno toho komu to předáváš. Dík.
Aha, ono to tam je zamaskovaný...

Nehledám za tím realitu, vím, že je to vykonstruované, ale ty tomu dokážeš dát úžasnou autentičnost. Je to dovedené do extrému, a tím je to působivé. Celé to je mizerie, ale pořád to má svou cenu vůči nicotě.
Nezastávám názor, že by tvorba měla nějak lepšit svět, myslím, že by měla něco vyjádřit, třeba smutek.

Dýchá z toho smutek, hodně smutku...

Yana: Asi jsem byl důvodem smutku, už nevím jestli oprávněně nebo ne, takové věci se stávají. Je to o tom že na těch slzách cítím svoji účast a ničí mě to.

Homér: To ráno co ti bylo tak blbě jsem ti to psal, asi jsem nebyl dost srozumitelný.

taron: Je to tak, já jsem ve všem a všude, tady a teď.

Ajdalas: Cvokhauz: taron: Bravo, tohle už je poezie. Může a nemusí se líbit a částečně nebo celkově, ale je to už poezie.

Na vysvětlenou (pro některé):
Při stvoření byli andělé rozděleni do devíti řádů neboli chórů, jejihž jména jsou v sestupném pořadí takto:
cherubíni
serafíni
trůnové
panstva
autority
mocnosti
knížata
archandělé
andělé
(Alan Watts: Mýtus a rituál v křesťanství)
Tím nechci poučovat, než jsem si přečetl tuhle knížku, tak jsem nevěděl co je cherubín.

Hm...
Ten nový začátkek je jádro básně ostatní má k němu vazbu je vypoitován nápaditě koncem začátku.

...po každém krásném milování
nejkrásnější ze všech! Žena!...
možná bych to takhle zdůraznil

Teď asi všichni chlapy tomu tvýmu záviděj! Nemuset hnout ani brvou, nechat se vydráždit ženskou přítomností. Krásná představa, teda když zrovna v televizi není fotbal!
Jsem hroznej viď?

Klasická romantická scéna. Nijak zvlášť originálně, ale příjemně sepsáno, při představě jak si to pod deštníkem užívaš působí i humorně.

Chtělo by to do toho dostat jméno toho komu to předáváš.

Teď si tě představuju jako středověkýho trubadůra. Chodíš od vesnice k vesnici. Hraješ lidem na návsích, nahání tě inkvizice jako rouhače a ty ji vždy zesměšníš a vyklouzneš, děti tleskají, dívky roztávají...

Jinak. Mám dojem, že by to bez poslední sloky bylo lepší.

Proč tak málo komentářů! Je to skvělé!
Zklamání se mísí s touhou po životě, strachem...
Mezi dvěma vztahy, starý už není, ale ještě je v srdci, tělo pospíchá...
Je v něm místo pro nový?
Je to tanec na hraně útesu.
Bylo mi ublíženo, ublížím?
Je to silně autentické a to mám rád.