Připomíná mi modlitbu sv. Františka z Assasi. Chtěl jsem ti ji pro zajímavost vložit do komentáře, je ale víc verzí, když budeš chtít najdeš si některou která se ti bude líbit.

Mě to připomíná takový ten starý poctivý nezkomercionalizovaný moravský folklor.
Líbí se mi moc.

Ekologické sci-fi o možném vymknutí se kontrole. Takový Bolševník byl taky dovezen jako okrasná rostlina do parku, přizpůsobil se, rozšířil do volné přírody, dnes se rychle množí a ovládá čím dál větší plochy, kde nedává ostatním rostlinám žádnou šanci.
Pěkně napsané, jen se neorientuji ve věku hlavní postavy, Ňuňuňu ťuťuťu a je z něj farmář.

Já se k tomu ještě vrátím, nechal jsem se unést vlastní fantazií a to není dobře. Až teď mám pocit, že jsem ji procítil.

Milování dvou lidí mezi kterými vyhasl je vztah je bolestné, ale alespoň na chvíli je menší bolestí.

Velmi dobrý námět na povídku. Stavíš se do role sokolníka, nemůžeš napsat nějaký druh Káněte! Kdyby to například bylo Káně rousná, tak to je stěhovavý druh, který u nás pobývá jen krátce, mohl jsi povídku zdramatizovat obavou, že se vydalo domů Skandinávie. Pasáži s blázincem jsi mohl věnovat víc prostoru, klidně na úkor jiných částí, popustit trochu uzdu fantazii, vše se vysvětlilo příliš jednoduše, mohlo to být dramatičtější.

S inspirací to mělo docela šťávu! A vůbec mi nevadí, že to byla jen inspirace a ne přesný text na hudbu. Má to silný refrén.
V klipu by na konci spadlo víčko od sirupu na zem, přiběhl by roztomilý strakatý psík a vylízal z něj tu sladkou dobrotu :-))

Moc ti děkuji!
Zbytečně se podceňuješ, myslím že jsi lepší básník než já.

Yana: Ale tak to vůbec není, báseň je dobrá! Já jsem jen asi nesrozumitelně řekl, že jsi v příběhu, který sis vymyslela naletěla někomu, kdo schválně nezatopil. Trochu jsem to odlehčil.

taron: Nepřeháněj taron :-)
Pro mne je ctí, že tady s vámi můžu sdílet spoustu úžasných věcí.

puero: Kronika kterou píšu je trochu neobvyklá, píšu na počítači, po deseti letech jsem to nechal vytisknout a svázat. Nebudu dělat z nouze ctnost, na počítači píšu protože mám nevzhledné písmo a protože mám problémy s pravopisem. Líbí se mi ručně psané kroniky. Žije nás tady do sto dvaceti obyvatel a není tu nikdo jiný, kdo by to chtěl dělat, tak se s tím nějak peru.

Jak říkal jeden známý, ideální první rande je pozvat ji do nevytopeného kina na horor, aby se tulila. Takže to na mě působí tak, že jsi se ve své fantazii chytila do nastražených sítí vlastní fantazie.

S tím kulhajícím rytmem má asi evelína pravdu, působí to dojmem jakoby ses nemohla rozhodnout mezi pevnou a volnou formou, asi to k tobě patří, v kratších básních se to ztrácí, v delších mi to už trochu kazí dojem. Patří k tobě i že je to opět úžasně autentické a patří k tobě i to, že skvěle pracuješ s kontrastem a že dokážeš čtenáře pečlivě dovést k pointě

puero: Dík, ani nevíš jak moc mě potěší, když mi někdo okomentuje dílo, které už zmizelo z výkladní skříně psanců.

Nohavica kdysi hrál písničku "Ani smrt nás lásko nerozdělí,"
tady by se hodilo říct: "ani početí nás lásko nerozdělí"
Vítej zpátky.

Bylo to napínavější než "Stařec a moře" :-)

Nesnáším rajčata, ani čerstvá!
Nejsem schopen brát rajčata s nadhledem!
Jeden moment se mi líbí a to velmi:
však došel jsem jen k černým cikánům.
Byl jsem nazván jménem orgánů

To je decentní a přitom výstižné, ta decentnost vytváří poetiku.

Vidím mladého cikána (možná hodného, nemám rád rasisty) jak místo pozdravu říká:
"Co chceš pi..!"

Yana: Ó, Děkuji :-)

Když jsem uviděl název, řekl jsem si: "to je blues, jdu do toho". Po první strofě mi zaznělo v hlavě: :"ty jsi má, levandulová..."
A na konci?

do této části města
i stráže se bojí
proto není divu
že tady tento kšeft stojí
za ho...
(domyslel jsem si)

ŽblaBuňka: Dík.

Vynikající pointa! Libí se mi i refrén "Je tu tma", jednotlivé strofy jsou také dost dobré, vyjma:
celé tělo brní
v třísky kosti láme
a ... kde všichni k sakru budou
ani nepomůžou