Vítej zpátky. Je dobře, že jsme zase kompletní.
Dostalas do toho hodně, mnohé formou jen takového naťuknutí a to je dobře.

...Je tolik umělců
že by se dali všichni přibít
jako zločinci na dřevo...
Jáko ve své době zločinec Kristus byl přibit na dřevo. I umělci bývají zločinci, boří řád (meze poznání), to přirovnání je víc než dobré.

...Nezvracet ze svobody
po které tak vehementně toužíme
jako po přízraku.

Svobodná je až dušička
stoupající do - nebe?...

Toužíme po svobodě a poutáme se (minimálně k životu), co je to svoboda? Popsali bychom tuny papíru a dobrali bychom se konce?

...Ha, ha, toliko můj smích...
tahle pasáž působí trochu cinicky, ale je v ní i životní nadhled.

...Je tolik bezbranných
neutuchajících ve víře
že by se dali všichni přibít!

jako zločinci na dřevo...

A dál se háže kamením a píská (říká o tom vlastně dnes už klasik).

Připomnělo mi to Jakuba Nohu:
Z obzoru nás béžově pozoruje plynojem,
hornoměcholupský plynojem... (prý tam už není).
Pravidelně jezdíš kolem autem (s koulí na noze), to je život a ten pravidelný výjev se vryje do duše. Občas si říkám: Chvaletický komín, v krajině prý nad něj není, ejakuluje kouř do rozednění...
Staří číňané říkali, že opravdový muž neodkládá svůj batoh, ani když má ty nejskvostnější výhledy, ale proč se občas nezasnít?

Nepřipomíná Ti to něco?
Říkala moje vědma.

Vypůjčím si pojem z fotografie a to rytmus v obraze. To je pravidelné opakování třeba stromu, terénní nerovnosti, působí to dobře na diváka. Proč o tom mluvím, proto že si použila také jistý rytmus (v jiném slova smyslu).
Jít po cestách...
jít po cestách...
jít po cestách...

Má to ohromnej tah a to se mi na tom moc líbí, byl by z toho pěknej folkrockovej nářez. Něco jako je Cesta od Folk Teamu, moc mě mrzí, že sem nejde dát ukázka.

Ještě bych ocenil, že to je vzdělávací dílo (vygooglil jsem si co je to zimostráz).

Tady nejde o slova, tady jde o to, že tam (skoro) pokaždé najdu atmosféru kterou mám rád...

Náčelník Holá Ruka: I tobě mladej kmotrov děkuje...

Naopak! Já děkuju Tobě, že můžu číst tvé básně. Patříš tady k tomu nejlepšímu...
Dík.

Yana: Mladej kmotrov děkuje...

Jiří Turner: Děkuji moc za pochvalu! S tou odvahou máš pravdu.

Jinak je to trochu zkreslující, mám možnost autocenzury. Jako mladý bych sem asi vložil dost kravin, vypíchl jsem něco použitelného z té doby a lehounce to poupravil.
Vím, že tu jsou mladí autoři se kterýma bych se nemohl rovnat.

ŽblaBuňka: Děkuji mistře.

Verena: Dík. I za špitnutí.

loner: Prvotina byla v patnácti, rozlámaný srdce jak jinak.

Ajdalas: Já vím, ještě jednou dík.

Ajdalas: Dík.
V devatenácti jsem neměl šanci někde publikovat, internet nebyl.
Vkládám to jen tak, pro usmání.

Pozoruju, že mám co se týče komentářů, několik úchylek. Třeba do nich často vkládám písničky, nebo se obracím ke starým Taoistům.
Tentokrát se obrátím ke starým Taoistům. Protože tvrdili, že Nebe a Země jsou jako dmýchací měch. Zkrátka to napětí, ten pohyb protikladů vytváří život a je-li dáno světlo, je dána i tma. Neustále bude něco osvětlováno a něco zatemňováno. To napětí mezi světlem a tmou nalézám i v básni.

Píšeš hodně, ale moc se neopakuješ a dokážeš nalézat další a další témata, nebo je dokážeš originálně (v psaneckém prostoru) uchopit. To samo o sobě není málo.

Určitě máš fantazii. Tví koně (slova) jsou krásní, ale přijde mi, že pobíhají bez užitku. Nejsou v zápřahu, nevezou obsah odněkud někam.
Má degradující negativní atmosféru, to Ti nevyčítám, taky jsem dost takových napsal. Někdy přijdou takový chvíle.
Jak se zpívá v tyhle písničce, která se jmenuje Konvička a kterou jsi mi připomněla, třeba Ti zvedne náladu:
http://youtu.be/SVOugP_m6Iw

Taky se mi to moc líbí. Naopak si myslím, že by se s tím dalo pracovat ještě dál. Byl by to dobrej námět na text pro písničku, možná blues a vůbec nevadí, že jedna legendární písnička ze stejným názvem už existuje.

http://youtu.be/m2FSWPS_zLA

Yana: Je to zajímavé i jako ukázka, jak text může vyvolat zcela rozdílné asociace.

...Ale když jsme obdrželi celou zkušenost, pak nás dozvuky zastihnou v báječně proměněném a přece nezměněném světě, ve kterém mluvíme o spiritualitě a sexualitě jedním dechem. Neboť mysl a smysly se nyní samy nemusejí otvírat, najdeme je přirozeně otevřené a ukáže se že božský svět se neliší od každodenního světa.
(Alan Wats: Příroda, muž a žena, str. 165)

Strašně, strašně se mi to líbí protože v tom nalézám tu spirituální bezbřehost, v básni jako celku a nejvíc právě v tom ukřižování na jižním kříži, to je prostě fantastický!

Přenáší se to na mne a je mi skvěle!

Jestli se mě někdo zeptá proč čtu poezii, tak jsem to právě řekl.

ŽblaBuňka: Rým pro Becherovku netřeba. Pan prezident už becherovku nepije, přesedlal na slivovici.