Hm...
Nedokázal bych to říct líp než Puero.

Orionka: To my spadnul kámen ze srdce, že tě to pobavilo, měl jsem pak obavu jestli jsem to nepřepísk (nebo neupísk?), ale už to bylo odeslaný. Vím že to je o kopačkách tomu o kom si myslíš, že ho nemiluješ a ono to je možná jinak.
Pěkný...

Tak přátelák jo? Možná vstoupíš do historie jako Ta, co jako první nazvala nezávazný sex přátelákem. Touž tak bejvá, že při přáteláku padaj góly hlavně (nebo jenom?) z ofsajdu.
Pak do toho vstoupilo právo (možná morální) symbolizované Damkovou, že bych to Tý Damkový poslal?
Góly sice z ofsajdu, ale byl to krásnej zápas a ta Damková ho nenechala dohrát do konce. Že by něco symbolizovala ta červená karta?
No, už radši končím.

Amelie M.: Já poslední dobou slýchám, že chlap by měl mít koule (dřív se to vůbec neříkalo), nojo, ale co když je má ženská, pak chudák chlap.
Dík.

ŽblaBuňka: Zamila: vanovaso: Sucháč: puero: Orionka:
Čestné prohlášení: na svou čest prohlašuji, že toto dílo je od začátku do konce smyšlené a jakákoli podobnost s kterýmkoli z mých sousedů je čistě náhodná.
Dík.

taron: Děkuji Ti ta názor. Je to především báseň, nejde tu o fakta. Její působivost je postavena na tom, že rozbíjí ustálené myšlenkové konvence. Přesto, třeba jsem nedal šanci na život největšímu géniu lidstva (nebo taky největšímu zločinci), je to krásně tajemné a je to tak v pořádku. Globálně je největší a neustále rostoucí ekologický problém planety přelidněnost, z tohoto důvodu je kontrola reprodukce pomocí antikoncepce v pořádku, ale to už není téma básně.
Dík.

Orionka: Amelie M.: taron: Sucháč: puero: vanovaso: Yana:
Vyřazoval jsem některé knížky bylo mezi nimi i prvorepublikové vydání Ferdinanda Herčíka s názvem Život naruby. V jedné kapitole se psalo, že příroda funguje na kvantitě, z tisíců semen se jen málokteré ujme ostatní přijdou vniveč a ta jedna jediná rostlina rozsévá zas tisíce semen (jako plevely na mé zahradě). U živočichů a lidí to je podobné. To mi bylo inspirací.
Dá se na to nazírat z různých hledisek. Třeba že smrt je všudypřítomná součást života, nebo že to že žiji, je ohromné privilegium.
Všem moc děkuji.

Amelie M.: Má tam bejt "v".
Dík za komentář.

taron: Hm, jak je hezký číst, že jsem byl někdy nejlepší:-).

Orionka: Dík, tolikrát jsem to po sobě četl a neviděl, to je tím, že už to znám, tak to vlastně nečtu.

Mě se líbí jak píšeš o koních. Není to žádné country nebo banální rýmovačky je to skutečná poezie a rozumím ji protože i já potřebuji kontakt se spontánní "divočinou."
Jak to tak čtu, tak mě napadá, že v příštím životě budu jezdit na koních.
Ten třetí řádek Ti to v mých očích kazí, kritizuješ povrchnost a je napsaný tak nějak povrchně.

...vždyť celý vnějšek koně
je dobrý pro vnitřek člověka...
To je úžasný!

Je až s podivem, jak málo se na psancích využívá metafory. Ty metafory používáš ráda a poměrně často a jsou nápadité jako tato, kdy nevyhnutelnost osudu přirovnáváš k holoubkovi.

Většinou používáš volný verš, přitom do něj ráda vkládáš rýmy nebo vázané části, z mého pohledu proč ne. Tady naopak jakoby ses rozhodla pro vázaný verš od začátku, ale vůbec si nelámeš hlavu s rytmikou a když ti nevyhovuje zvolená struktura tak prostě použiješ jinou (poslední dvě sloky). Moc se mi nelíbí ani některé rýmy.
Takže souhlasím se Sucháčem, skvělý (bajkový) námět, z mého pohledu horší zpracování.

Zamila: Ó děkuji!

Zamila: Na rovinu, přednes se mi nepoved. Jsem rád že sis to našla a přečetla.

Amelie M.: Díky!

Zamila: Dík, za tu spontánní reakci :-)

Severak: Díky moc, já jsem rád, že to aspoň někdo přečetl. Víš kolik let to leželo v šuplíku? Tuším že 19.

Když jsem tě potkala
myslela jsem že mám anděla

Když jsem tě potkala
myslela jsem že mám anděla

ale vyklubal se z tebe ďábel
a to jsem vůbec nechtěla...
(z repertoáru rozpadlá dvojice jež si říkala BaF)

Zamila: Jestli tě to rozesmálo, jedině dobře.
Dík.

Zamila: Se mnou nepočítej. Jsem špatný tanečník.
Dík.