Celé to působí smutně i přes optimistický závěr a mně se Tvé smutné verše líbí.
Nezbývá než si položit otázku: když může a chce mi dát, v čem je problém?
Usnul na gauči to se stává...
Jsem rozpolcený čtenář, kterému se tvé smutné básně líbí (nejen tato smutná) a přitom Ti přeje hodně radosti.

Přímý úderný protest, výrazné rytmické frázování, přesně mířené projektily v první sloce. Super!

Ve druhé sloce si velmi dobře navázala jen věta
místo akce jenom žvásty
vytváří delší celek a tím ztrácí důraz, lepší by bylo ji rozdělit, třeba takhle:
žádná akce, samý žvásty

No a ve třetí sloce si se té skvělé první vzdálila ještě víc.

Námět má potenciál, stálo by za to s ním ještě pracovat, párkrát za rok se k němu vrátit, najít ještě něco co může být polo, vybrousit fráze.

A pak se s tím můžeš postavit na pódium v rockovém doupěti, za zády undergroundová kapela hraje monotónní rytmus Ty do toho polohlasně recituješ...
lidi šílí...

A Ty si můžeš říct "nezůstalo to na půl plynu."

Já jsem si před svátky prošel pár tvých starších děl, která jsem nekomentoval a tohle mi utkvělo v paměti. Je v něm spousty vody na můj mlýn, protože jsem melancholik.
Ona básnická smrt, kterou popisuješ je smutná. Jako každá smrt. Pokud básník už nic nenapíše tak to nevadí, protože byl básníkem (kolik lidí to o sobě může říct). Pokud napíše, bývá jeho nečekaná báseň čerstvá jako jarní květina.
Básnická smrt není tak špatná.
A opravdová smrt?
Kdo ví...

Já jsem si nedávno po hodně dlouhé době pustil Pavlicou zhudebněného Skácela.
Za žádnou pravdu na světě, za žádnou pravdu na světě...
Byly svátky, jídla hojnost, žijeme si jak se našim předkům ani nezdálo i za všedního dne. Co je potom svátek?
Ano, slova se na nás sypou...
malý kousek ticha, to je pro mne svátek.

...v prvním rozměru o ní víme
ve druhém o ní přicházíme
ve třetím všude kolem nás
a čtvrtý rozměr odnes ďas...

Mohl bych Tě poprosit o výklad Tvých čtyř rozměrů lásky, zajímá mne to a možná nejen mne.

Měla bys to namluvit, máš super přednes, který to koření tou správnou divadelní dramatičností.
Super (hlavně na živo).

Sucháč: Dík.
Máš pravdu, zapomínáme.

Nelíbí se mi básně o tom jak ubývá lásky. Tvé pojetí, že ji neubývá jen si s námi hraje na schovávanou se mi líbí. V podobném duchu psal i Watts o Bohu:
A když si Bůh hraje na schovávanou a dělá, jako že je ty a já, dělá to tak šikovně, že mu dlouho trvá si vzpomenout, kde a jak se schoval. ale to je právě ta legrace - přesně to chtěl udělat. Nestojí o to, aby se zas rychle našel, protože to by mu tu hru zkazilo.
(Alan Watts, Ta kniha str. 21. o tom jak mluví o Bohu se svými dětmi).
Jak píšeš:
třeba jen hraje si...
samý špás

A co když ne?
Co když její si milý nakonec vzal jinou? A ona celý život v sobě nesla tu křivdu.
Co když si na ní manžel celý život vybíjel své frustrace a ona od něj neodešla i když si to často představovala, protože byla vychována k tomu, že nesmí rozbít rodinu.
Co když děti, pro které se rozdala si zvykly jen brát?
To co píšu je kruté, ale i to přináší život, možná častěji než to dobré.
I když, je v lidskou přirozeností vzpomínat na to dobré a to špatné vytěsňovat a vždy se najde něco dobré.

Yana: taron: Devět a půl týdne je název slavného filmu o vztahu dominantního muže a submisivní ženy, kdy on ji nutí do sexuálních praktik, které jsou pro ni čím dál víc na hraně (nebo až za hranou) a ona se přesto nedokáže vymanit z jeho vlivu.
V tomto kontextu je pro mne báseň tajemná.

Strašně moc se mi líbí jakej má tah! Jako když se poprvé zatopí v kamnech po vymetání sazí, super (tomu říkám erudovaný komentář literárně nevzdělaného venkovana:-)).
Nejlepší co jsem od tebe tady v poslední době četl.

Moc se mi líbí, že ve svém věku napíšeš takovou báseň a přál bych Ti aby to nebyl náhlý výkřik inspirace, ale aby si tím rytířem zůstal celý život.
Přidám sem překrásnou písničku na podobné téma.
http://youtu.be/NUkSS1ZGccg

Yana: Ano ti generálové jsou otcové, synové. Jenže se dostali ve společenském žebříčku hodně vysoko, pokud se tam chtějí udržet musí sloužit moci, která jim to postavení propůjčila. Vážím si všech, kteří třeba po roce 68 dokázali dobrovolně odejít.

Já to objevil až dnes, tak to shrnu za všechny díly. Je to tak odvážné že si to většina chlapů netroufne kometovat. Sexem se tu sbíraj lacino komentáře, to nebyl tvůj záměr, věřím Ti žes ke zveřejnění potřebovala hodně odvahy. Na několika místech si se nevyhnula klišé, třeba v úvodu, ty lišky, víno sprcha....
V úvodu sis mohla se čtenářem pohrát, aby nebylo hned zjevné co z toho bude. Taky myslím, že vše nemusí být hned tak přehnaně vrcholné, je dobré v tom mít gradaci.
Ale chválím! A smekám!
A jsem poučen, o tom jak některé věci vnímají ženy
...jako dotek motýlích křídel

Nemyslím, Zeman tam chtěl jinou vládu. V tomto případě ho není tak těžké rozšifrovat, věděl že to bude mít bouřlivou odezvu. Potřeboval aby bylo v celém světě (a nejvíce v Kremlu) slyšet, že český prezident říká, že ty holky nejsou žádný bojovnice za svobodu, ale jen sprostý výtržnice. Třeba za to Kreml slíbil nějakej nákup.

V listopadu 1989 jsem byl něco přes měsíc na vojně, byly zakázané vycházky i návštěvy, bylo ve vzduchu, že nás poženou za kasárenské zdi dělat pořádek. Někdo řekl, že určitě s holýma rukama, na to někteří, aby měli něco v rukou si z ramínek na oblečení vyndávali drátěný věšák, vyráběli si tak improvizované obušky. Byl strach, pár provokatérů v řadách civilistů ho mohlo využít. Jeden večer jsme museli spát oblečení do maskáčů a nám novým řekli, když bude poplach vy jste záloha. Žádný poplach nepřišel. Jak přicházeli informace v dopisech, že lidé doma podporují změny, tak se to začalo hroutit a poté co se objevila naděje, že by se mohla zkrátit vojna byla armáda nepoužitelná, mnohde probíhaly protestní hladovky.
Děkuji za článek.

ŽblaBuňka: Jak říká žblabuňka: to máš z toho že se pozoruješ! To pozorování nech na chlapech. Jinak kompromis není výstižnej název. Ty neděláš kompromis stojíš si na svém. Jen to je v patové situaci (Patová situace,to by byl dobrej název!) remíza. Ona to je vůči životu remíza vždy. Myslím si.

Jiří Turner: Nejsi první kdo si tady dělá srandu z Jana Nohy. Tomu odkazu předcházelo dílo, které bylo odstraněno z důvodu autorských práv. Já vím, že jsem tím komentářem minul dílo, nebo tvůj záměr. Takže, můj komentář je ryze subjektivní, reaguje na to co je naznačeno v úvodu v polemice nad Janem Nohou. Narodit se v jiné době, horlivě bych tady budoval komunismus a pak by mne nejspíš vychcaní komunisté (protože v každém totalitním režimu získají moc Ti vychcaní) umučily nebo aspoň popravili, protože pro každý totalitní režim jsou nejhorší Ti z vlastních řad co nedrží krok.
Tvé parafrázi rozumím, je to dobrá ukázka toho jak nepřiměřený tlak přirozeně vyvolává reakci a to je dobře protože to uchovává rovnováhu.
každopádně to bylo hodně odvážné. Nebo mladicky nerozumné? Krásně mladicky nerozumné...

Za první republiky bych byl nejspíš upřímný komunista, stačí si přečíst nějaké autentické vzpomínky z období hospodářské krize, šílená bída, propastné sociální rozdíly.
A komunisté by se mi nejspíš za moji upřímnost odvděčili. Třeba jako upřímnému komunistovi Záviši Kaladrovi, utloukli ho ve vězení. Taky našel na sovětském Svazu nějakou chybu.
Jinak Jan Noha je otec vynikajícího folkového písničkáře Jakuba Nohy.

http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=2814-jen-takova-pisnicka

Zamila: Máš pravdu, už to jdu opravit, není dílo, abych tam neměl chybu, tady už druhou.
To jsem celej já