Zamila: Díky za hezký komentář.

ŽblaBuňka: A Ty u mne boduješ, za to jak si do toho svým komentářem vnesl humor.
Dík!

vanovaso: Lenča: Amelie M.: Nejdůležitější na tom dílku je ta mezera. Chtěl jsem jí vyjádřit svobodný prostor.
Díky vám všem.

Je Ti 21 a já bych Ti přál, aby Ti to takhle vydrželo.
Posílám Ti odkaz na jeden záznam z roku 1971, možná se Ti bude líbit.
https://youtu.be/Y3uCGQM4XHU

Amadeo´´: Děkuju ti moc. Komentář u díla, na které už tady sedl prach, dokáže obzvlášť potěšit.

Severak: Díkes.

Soucítím s tebou a protestuji!
Zažíváme příkoří, ženy nás hadry a vysavači vyhánějí z útulných domovů do smrdutých hospod a nás pak z toho bolí hlava.

Já za tím zas budu hledat člověka jo?
Představuji si mladou dívku v Viktoriánské Anglii. Je zamilovaná, puritánská společnost lásce (natož sexu) nepřeje, jednou jedinkrát k tomu ale přeci jen dojde, její milý se ji skrytě na malý okamžik dotkne, od té doby je jiná. Ve Viktoriánské Anglii mají ale i stěny uši, milenci jsou odhaleni. Ji izolují v ženském klášteře na pustém ostrově a tam píše tuto orgastickou báseň, o tom jak se ji dotknul muž. Teda skoro brečím, fakt!

casa.de.locos: Dík.
Od Li Pa sem něco četl, nemyslím si, že bych tam hledal inspiraci, ale to přirovnání je pro mne obrovská pocta.
O Busonovi jsem nikdy neslyšel, asi bych si měl rozšířit obzory.

taron: Děkuju Ti.

puero: Tahle básnička je taronovská. Pro mne to je na psancích už takový podžánr spontánní poezie, poezie sebeneovládání. Přináší i dle mého soudu mnohdy úplně zbytečné výkřiky (jako jakákoli jiná spontánní poezie), ale i básně, které na mne hluboce zapůsobili. Když to mám shrnout, jsem za tenhle kousek mého nejá (taronismus) vděčný.

Yasmin: Díky moc...

koiška: Díky:-)

Yana: Káva je spojena s muslimským světem, pouť do Mekky je jeho zásadní rituál. V kostele se při mši používá mešní víno, proto to pozvání "na skleničku," Čaj je duchovní nápoj dálného východu (Čína, Japonsko -Čajový obřad).
Zapomenu kam jsem šel...
- stav přítomnosti.

Zamila: Já ti moc děkuji, říkal jsem si, "není ani snad možný, abych názvem nepřilákal Zamilu." Nalákal je to dobrý, svět je v pořádku. A taky jsem věřil, že mne pochopíš. Takže ještě jednou dík.

Myslím, že to je velmi dobře napsané, ne zcela zjevné a to je dobře, protože kdokoli nad zdánlivou či nezdánlivou propastí se v tom může najít a může se mu třeba i ulevit z poznání, že v tom není sám. Myslím, že v poezii hledáme něco jako obrazy naší duše a nalézat je je velmi osvěžující, ať ukazují cokoli.

Ještě doplním:
To ráno je bezstarostné mládí, prožité v radosti, v přítomnosti, které nemá o odpoledních starostech dospělosti ani šajn...
...a čerpáš z něj celý život (takové fajn ráno, takový fajn den)
Super.

Já v tom nacházím ještě jednu rovinu, zajímavější a myslím, že si ji tam dala záměrně. To ráno je bezstarostné mládí, prožité v radosti, v přítomnosti, které nemá o odpoledních starostech dospělosti ani šajn.
Je radost to číst...

Já tě tady mám zaškatulkovanou jako protestní básnířku. Vnímám tě jako někoho, kdo se v mládí pohyboval mimo střední proud, někde v undergroundu, možná si byla pankerka, dnes je Ti přes třicet a ten mix vzdoru proti konvenci který v tobě zůstal a životního zmoudření přináší na psance neotřelou tvorbu (jako občasný básník mám právo na fantazii).
Jen bych to trochu rytmicky dočesal.

Vím, že to je hnidopišství, ale máš v tom jednu významnou nepoetickou (reálnou) chybu. Při té slasti o které píšeš, se ženám zorničky neúží, nýbrž rozšiřují. S tímto faktem se pracuje záměrně ve fotografii (třeba módní), kdy se ženám dodatečně v grafickém editoru roztahují zorničky, aby podprahově působili na muže, aby se jim ty fotky maximálně líbily.