Orionka: Žádný došky, to je tím, že to mám v hlavě a nečtu to. Omlouvám se a dík.

mechanická okurka: Dík. S tou kurzívou a tučným písmem si to nechám projít hlavou.

Nejde o jednoduchost nebo složitost formy a už vůbec ne o ozdůbky, ty bývají spíš na škodu. Jde o to zachytit něco, na co slova v běžném významu nestačí. Emoci, tak aby v tom byla, ne tak aby se o ni psalo. Proto jsem Ti tam dal tu citaci.

......až vyjde slunce mezi vinicemi
zeptáš se lásko motýla
proč jsme až dosud byli k sobě němí
a proč už nejsi opilá...

Já z toho vnímám chvíli, kdy dva lidé, kteří se nejspíš dlouho znali (proč jsme až dosud byli k sobě němí) po noci strávené ve sklípku (a proč už nejsi opilá) jsou proměněni, jeden druhému se otevřeli. Můžeš tu situaci popsat sebe detailněji a nedosáhneš toho, že z toho ucítíš ten pocit. To dokáže jen poezie.

Jinak pokud by to bylo v kategorii básně/srandovní, tak mám na to jiný měřítka, než na kategorii básně/život.

Myslím, že pracuješ moc hezky s textem, ale působí to na mne neurovnaně. Jak ve formě, tak v obsahu.

Máš tu poptávku po maximální kritice.

...až vyjde slunce mezi vinicemi
zeptáš se lásko motýla
proč jsme až dosud byli k sobě němí
a proč už nejsi opilá...
Pro mne krásný verš ze zapomenuté písně "Mezi vinicemi" od skvělého moravského folkového a rockového textaře Myšáka Illy (dík, žes mi ho připomněla), ve kterém nacházím poezii.
Ve tvém díle ne. Promiň, jako říkanka dobrý, víc nic.

Líbí se mi ta beatnická atmosféra, nestrojená, upřímná. Je to takové zabrnkání na strunu duše a vůbec nezní falešně. Každý den se dá napsat báseň na svůj aktuální pocit, každej den se to nepovede. A HLAVNĚ. Každej to neumí, Ty jo.

Co na to muž?
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=18433-tve-slzy

Já bych nechal jenom podstatu, některé části rozmělňují pozornost a popravdě řečeno nejsou ani příliš nápadité. Takhle to má pro mne daleko větší tah:

Když poprvé viděl jsi
smutek v mé duši

řekl jsi

Už nikdy má lásko
nechci tě bolet
nikdy, věř mi

věř

a pak ...

bolel jsi tisíckrát

Ale je to tvá báseň i v tvé verzi pro mne tady nadprůměrná a udělala mi radost, prostě v ní je emoce, ta slovy těžko vyjádřitelná esence poezie.

Líbí se mi moc. Hned při prvním čtení jsem si všiml, jak hned první strofa koresponduje s názvem. Při druhém čtení jsem se zastavil u otázky v závěru.
Jestliže po naději nezbylo zhola nic a jestliže umírá poslední, je jediné řešení. Nejsem a dost možná jsem nikdy jsem nebyl. Je jenom dýchání. To nebytí je nadějí na nesmrtelnost, ta naděje ale není. Je to nádherně neřešitelné. Nevyjádřené (tím nádech výdech) a to je dobře, všechno nelze vyjádřit.
Super.

Myslím, že mnozí (včetně mě) nevědí jak na to zareagovat. Je to fikce, nebo skutečnost? Je to tak autenticky napsané. Tak autenticky, že nás to dojímá, je nám to líto a někde hluboko, skrytě závidíme.

samiVdavu: Je v tom něco víc. Je v tom blues, to neumí napsat každý, musí to bejt v tobě.

Dnes jsem si otevřel pár psaneckých děl, nic mne nezaujalo, až tohle. Tématem a zpracováním bych řekl, že jsi starší. Tímhle kusem u mne hraješ na Psancích první housle.

Mě se v tom líbí ty střípky fotogafické řemeslnosti. Stativ, matnice. Dneska si všichni myslej že stačí cvakat digitálem a nad ně není. Je v tom ta spousta práce a výsledek nezaručený...
Většinu života jsem fotil na analog, nelituju toho.

No! já jsem pozadu...
Mrzí mne, že jsem se nezastavil dřív, zvlášť když se moje jméno objevilo v anotaci. Vlastně jsem to úplně prošvihl. Úplněk na vánoce bude za 38 let a jestli zas přiletí Fénix, to nikdo neví. Jsi autentická, to je hlavní, nejvíc tím:
...Utrhnu peruť
snad se to smí...
Když citlivý člověk zažije dotyk věčnosti, našlapuje zlehka, aby nic nepokazil.
K té vánoční atmosféře, my vnímáme tu současnou ale i v předkřesťanské době byl zimní slunovrat zásadním svátkem. Čas kdy přichází světlo, takže ten fénix je zcela namístě. Upřímná a celkem prostá (ale svěží) pointa v závěru báseň vyvažuje, dílo díky ní nepůsobí přespříliš, teď nevím jestli použiji správné slovo... Archetypálně?
... Podařilo se Ti napsat výjimečnou báseň k výjimečné příležitosti. Třeba jsi jediná na světě. Dobře si ji schovej, jako to pírko z perutě Fénixe.

Tohle je tvoje top věc!!!!!
Rád to čtu znovu. Nezáleží na tom kolik toho napíšem. Důležité je jakou to zanechá stopu.
Je to dynamické, spontánní částečně zahalené, je to dokonalý odraz ženské duše v její přirozenosti.
Ty víš, že tohle tě reprezentuje. Reprezentuje to to cenné co je v tobě. Seber odvahu a šiř to!
Vydej výběr z díla, kdyby Tě přežil jediný výtisk stojí to za to!
Internetový literární server je úžasná věc, ale je to něco za něco, můžeš publikovat, ale tvá díla se utopí v moři dalších.
Seber odvahu, jediná báseň, která přetrvá má větší cenu než stovky těch co se ztratí.

Amadeo´´: Děkuji Ti za moc krásný komentář.

Yana: Díky moc, já vim že povznést se ti nedělá problém. A je to dobře...
Mnozí Ti to můžou závidět.

Je to skvělej nápad. Vynikající bluesový úvod, pak vázaný verš často mění formu a to se mi nelíbí. Skvělá poita! Já bych se chytil toho bluesovýho úvodu a ty pointy a ostatní tomu přizpůsobil. Mohla by to bejt fakt pecka.

kekebreke: Ano, můžeš mít svůj názor. Václav Havel za toto tvé právo bojoval v době, kdy to nebylo tak samozřejmé jalko dnes. Kdybys něco takového tenkrát napsal třeba o Gottwaldovi estébáků by ses do smrti nezbavil.

NoWiš: Jsem rád, že ti dobře zní. Dík.