Já Ti děkuji za takovou reakci :-)

Orionka: Máš pravdu, volný verš dává svobodu, je jen na autorovi jestli dokáže vytvořit něco co nezapadne, protože ve volném verši se dá vytvořit nekonečně mnoho básní.

Myslím, že to Yana řekla moc dobře. Já jen doplním. Si nekonečná. A v tom nekonečnu je tvá velká svoboda. A protože si nekonečná můžeš si dovolit úplně všechno. A protože si nekonečná nikdo na tebe nedosáhne. A protože si nekonečná, je všechno tady hned teď. A protože si nekonečná...

Yana: ŽblaBuňka: Nikytu: Lasak: korálek: Ginnare: Všem vám moc děkuju a ještě víc děkuju nahoru na nebe Alanovi (viz anotace) nikdo jiný na mě v životě svými knihami tak silně nepůsobil. A taky všem kdo ho přeložili do češtiny.

Nikytu: Dík, za originální komentář.

Yana: I Ty seš skvělá ženská, tak Ti to polichotilo právem. Ono to takhle může mít dva významy, jaká seš? Ženská, ve smyslu ženskosti. Navíc mi slovo ženská příjde víc od srdce než žena, je to takový neformálnější.

Yana: Určitě bys uměla napsat i lepší.
Dík.

Kam kráčíš? Kam kráčím? Začíná to vážně a jde to do odlehčení. Jsou vážná témata a ten smysl pro jejich odlehčení patří k tobě. Zanecháváš tím tady výraznou stopu. Život na zemi je bohů špás, Bůh (nebo Bozi) si z nás ustavičně dělají legraci.

ŽblaBuňka: Ještě se mám hodně co učit. Dík.

Libí se mi to moc.

Vypadáš tak divoký...
jako nespoutaný
proud bystřiny...

...A tys zůstal raději
ve vodě stojaté
Co líně se povaluje...
Ve vodě co pomalu plyne
a nehrozí nic...

Doplulo to k překvapivé pintě.

Super!

Všem se nám občas ztrácí cesta, já Ti můžu jen od srdce popřát, aby jsi v sobě nalezla cit pro to vidět ji i tam, kde bys ji třeba nehledala.

Lasak: Vážím si toho, jak se mnou soucítíš.

Koukám, že to padlo na úrodnou půdu, až je mi to blbý jako chlapovi komentovat.

korálek: To jsem si s tím počtem jedenmilionosmsetpadesátdvatisíctřistašedesáttři lichotek naběh.
Já špatnej lichotník

Leslie: Díky moc. Je to pokus o text pro jednu folkovou skupinu. Nejspíš se to nechytlo.

Akaia: Nejsem odborník, o poezii vím málo. Paradoxně jsem toho nastudoval hrozně moc o fotografii, které se věnuji zřídka, přečetl jsem spoustu kritik amatérské fotografie. Často vypadají takto: vám ta fotografie připadá krásná, protože k ní máte citový vztah, ale co nezávislý pozorovatel, dokáže v tom nalézt tu emoci, kterou cítíte? Já v tom něco vnímám, píšeš tak, aby to bylo zajímavé, ale nedokážu to úplně odhalit, chyba může být na mém přijímači, nemusí být nic špatně. Text je text, obsah je obsah, forma je jestli je báseň dlouhá, krátká, košatá, minimalistická, psaná volně, vázaně, dynamická, provokující, něžná, pichlavá, zatřená, tajemná, symbolická, protestní, tradiční...

Ginnare: Já si je všechny nepamatuju :-(

Líbí se mi obsah a název, pravda nemusí být tak komplikovaná, jak si často myslíme. Míň se mi líbí zpracování, především rýmy.

(A název mě pobavil, to Pravdová s velkým P, Pravdová se jmenuje novinářka z Obzorů Kutnohorska)

Omnia vincit amor.

Napsal jsem na to komentář, který už nedám dohromady. To je kouzlo okamžiku. Je v tom opravdu spousta skvělých míst, myslím si, že je v tobě ohromný potenciál. Jsou to skutečně nádherné verše, chybí mi ale zážitek celku. Vím chceš psát spontánní poezii. Rád bych v tom našel nějakou vazbu, že to směřuje odněkud někam. Ikdyž to je spontánní volný verš, měl by se podle mne podřizovat básni jako celku, obsahem i dynamikou, ta nesourodá dynamika (jak říká DDD vnitřní rytmus volného verše), mě v tom jako v celku vadí nejvíc. Přesto to je tady hodně nadstandardní kus a jak jsem řekl máš ohromný potenciál.