Přečetl jsem všechny komety - to abych se vzdělal, protože básně obvykle nechápu. A vůbec netuším, jestli má nebo nemá správnou formu, rytmus nebo rým.
Ale... já jsem ji pochopil! Asi proto, že je o erotice, o lásce o sexu a to je mi blízké... Díky, loner.

taron:
o ________
o ________)

kdybys nepoznala, co to je, tak to na tě plazím jazyk

Sakra! Musím zaklít. Pánové a dámo, takhle tolerantní diskuzi o víře jsem snad ještě nazažil!
Já bych to opatrně a ne zrovna originálně shrnul: "Víme, že nic nevíme...."

Obávám se, že GULI smazal úplně všechno. Že by to bylo nakažlivé, taron? Zbývá jen doufat, že se z toho vyspí (být GULI mladší, napsal bych: že se s ní vyspí…) a vrátí se. Já básním nerozumím, ale jeho veršovaná filozofie mi byla pochopitelná…

taron: Koukám taky jako Puk! Odeslal jsem komentář (taron) a napsalo mi to, že dílo neexistuje.

taron: Ta já se tu zastávám víry a ty mi řekneš, že jsem nepochopil smysl křesťnství :-) ! Ale máš pravdu - něco tak šíleně nelogicky logického je nad moje chápání.
Avšak po několika letech diskuzí s jedním křesťanem (na jiném literárním serveru, GULI ví), mě už na křesťanství jen tak něco nepřekvapí.

GULI: Jak sám říkáš, máme odlišný přístup. Já nevím, jak si představit "základní duševní pohyb" jako podstatu víry- proto nemůžu říct, jestli je stejný v případě víry v Boha i v případě víry v sebe sama - v to, že se naučím na zkoušku za 3 dny, třeba. Možná jo, ale já víry dělím podle předmětu víry a podle její ověřitelnosti.
Podle mě věřící nemůže najít ve víře logický rozpor (viz zdůvodnění axiomy níže). To, že se (relativně často) stane z věřícího nevěřící nebo naopak, je podle mne důsledkem nějakého individuálního zážitku. Umírá mi dítě a já budu v duchu (ač nevěřící) prosím Boha o pomoc. Dítě to přežije a já začnu věřit. Naopak, jako věřící se budu modlit za jeho záchranu - a přitom věřit v Boha, budu si jist, že ho zachrání - dítě je přece nevinné. Pokud zemře, začnou mnou hlodat pochyby o Boží spravdlnosti... Podstatou těch pochyb ale není logika, na to by se stačilo podívat na statistiku úmrtnosti věřících a nevěřících (dětská úmrtnost, nebo třeba jestli věřící přežijí statisticky více infarktů - protože je Bůh díky modlitbám blízkých zachrání), ale osobní (subjektivní - tedy mimo objektivní logiku) prožitek.
Kdyby ale šli se svými pochybnostmi za knězem, dostalo by se jim naprosto logického (z hlediska víry) vysvětlení, že dobrý Bůh si duši dítěte povolal k sobě na nebesa, a to se má teď lépe, než kdyby žilo smrtelný život.
Mimochodem, odtud pramení to, že křesťanství považuje sebevraždu za hřích bránící vstupu do nebe. Jinak by se křesťané zaseberaždili, aby mohli žít věčný život v nebi (kam všichni doufají = věří, že přijdou).

pešu: To rozdělení jsem si vymyslel a netvrdím, že mám patent na rozum. Připadá mi ale je principielně odlišné, jestli je "důkaz víry" možno získat až po smrti (náboženské víry), nebo nebo vědou či ověřením ve skutečnosti za pár (desítek) let (demagogie). Ale souhlasím, že víra je také forma demagogie - vydávání nečeho neověřeného (neověřitelného) za pravdu. Ale kromě toho, že se nedá dokázat, nedá se ani vyvrátit.
Ano, víra zasahuje mnohé další oblasti života, ale jak jsi správně řekl, právě ta "duše" je společným jmenovatelem.

Kakuzu: Chronoss: Mě se tam to "času" líbilo víc, ale na mě nedejte, já básním nerozumím!

puero: Jak přišli na draka, to nevím, ale těžko studiem zkamenělých kostí dinosaurů.
Ovšem různá naboženství chápou různě dobro a zlo. O tom mluvím, když říkám, že náboženství (a tedy příslušná víra) stanovuje co je (správné = dobré) prot to, aby věřící "přišel do nebe" (například dle koránu je takovým činem zabití bezvěrce).
Chovat se podle svého svědomí - to je typické pro nevěřící. Věřícím svědomí (co je dobré a co špatné) určuje víra (nebo náboženství, chceš-li).

Zbývá jen závidět :-)

puero: Ano, milosrdenství (pomoc v nouzi) není výsadou křesťanství, ale křesťan ji má povinnou! Má ji jako podmínku vstupu do nebe.
Nevím, jestli Bible mluví o dinosaurech. To je jedna možná (nekřesťanská) interpretace. Ovšem co odpovíš na otázku, kdy (dle Bible) dinosauři žili? Jsou snad v Genesis?
O "mírnix týrnix víře" si počkej na další úvahu, tam se o tom rozepíšu.

GULI: Rád si to poslechnu, jen neber to jako "moje výhrady" - jako bych tě poučoval. Jsou to moje názory a těžko dokážeme, čí jsou "správnější".

puero: Ve své podstatě můžeš "doufáním" označit všechny tři typy "víry". Z mé strany to byl jen "pracovní" název. Podstatný rozdíl je v předmětu víry. Duše x schopnosti (vlastní, nebo spíš obescně člověka) x vědecké teorie.
Na úvahu, co je to "nesmrtelná duše", si zcela jistě netroufnu. :-))
Souhlasím, Puero, že rozdíl mezi vírou a náboženstvím, ale já v tom bodě, na který narážíš, dal do závorky "křesťanská" (víra). Pokud se tedy omezíme na křesťanství - znamenalo by to, že existuje křesťan (věřící), který "nepraktikuje" křesťanské náboženství a pomoc bližnímu (desátek třeba) ho nechává chladným - nepřispívá, neangažuje se. Nevím, ale hádám, že to nebude "dobrý" křesťan.
Já si troufám tvrdit, že to, co věřícího křesťana "nutí" k "milosrdenství" (pomoci potřebným) je víra v Boha a nesmrtelnou duši - přesněji v to, aby ta duše přišla do nebe! Kdyby to nedělal, skončil by v pekle - a tuhle možnost nemůže riskovat. Jiná věc je, jestli si tohle vysvětlení křesťan přizná.
Přizníám se, že víra v existenci draků mě nenapadla. Nebyla by to spíš už duševní nemoc?
A hele! Tvoje poslední myšlenka = moje první. Vzácná shoda!

Teď nerozumím. Co jsem nekritizoval? Tu upoutávku?
Vyber si, co vlastně chceš. Můžeš psát dál tak, jak píšeš. Ty nebudeš mít problém, já ušetřím čas.
Nebo se chceš zlepšit ve psaní. Od toho konečně kritika je. Ovšem musíš být schopná tu kritiku přijmout. Nemusíš se s ní ztotožnit. Je to subjektivní názor kritika, ale měla by ses zamyslet, jestli na ní něco přece jen není - a pokud uznáš, že ano, tak se příště podle toho zachovat, poučit se.

"tentokrát"? Pokud k tomu chceš přistupovat takto, pak je pro mě ztráta času nějakou kritiku psát.

Tak já budu trochu kritizovat (jak jsem slíbil). Vypíchnu alespoň jednu "neobratnost" (další časem ve vzkazech):
"Všichni na policejní stanici ale věděli, že byl kousnut vlkodlakem a Jenny ho zastřelila." - podmětem je vyloženě otec (byl kousnut). Ovšem nikde není naznačena změna podmětu - tudíž Jenny zastřelila otce!
Celkové hodnocení: Není to tak špatné, ale je vidět nezkušenost autorky. :-))

Docela se mi to líbí, ale... (nedej na mě, básním nerozumím) ve třetí sloce chybí předložka "v" ve všech třech řádcích úmyslně? A nemělo být "..za času obzorem"?

GULI: Neznám moc Bohů, kteří by byli k tomu "hraní" tak tolerantní jako matka příroda...

taron: Jo, je to složité. Pracoval jsem v nemocnici (na informatice, ne jako zdravotník) a viděl jsem částky, které nemocnice účtovala zdravotní pojišťovně za staré a umírající. Teď nemyslím ty na LDN, ale přivezené po infarktu, mrtvici… na JIPu. Byly to miliony. A protože množství peněz na zdravotnictví je omezené, musely se ušetřit jinde – na počtu laboratorních vyšetření, počtu a platu sester… To se také někde projeví.
Nemysleli to „mooc snažení“ tak, že budeš mít co nejmenší jizvu?
Bojím se téhož, co tvůj otec, ale ještě víc se bojím toho, abych neskončil odkázán na cizí péči a dementní k tomu.
O těch dětech jsem taky četl. Úplně bych to neodsuzoval. Je rozdíl mezi úpravou člověka směrem k „lepší“ rase a opravou genetických chyb – návratem k normě. Díky stále dokonalejší lékařské péči „přežívají“ i lidé, kteří by v primitivních podmínkách zemřeli (třeba já). Tím se ale naším genomem šíří spousta genetických vad. Neměli by se nějak kompenzovat?
Já chápu, jak to myslíš, ale co je to přirozenost? Neléčit penicilínem? Neprovádět transplantace? Neprovádět genetické „úpravy“? Kde končí přirozenost? Kdo to stanoví? O čem je lidskost? O transplantované slezině? Nebo o citech?
Já sám nevím, taron. Nedokážu stanovit ani hranice přirozenosti ani lidskosti.