Nikytu: Používám podobnou metodu! :-P

Nikytu: Rádo se stalo! Doufám, že to trochu vylepšilo Tvoji náladu...Krásnou dobrou noc přeji! :-)

Svět je jak nekonečné moře,
životy naše - vratký prám,
na zemi čeká nás jen hoře,
tak duch náš touží ke hvězdám!

Máme se toho odvážiti,
či zůstat v celách malosti,
když hvězda Naděje nám svítí?
Snad Fortuna nás pohostí...

Ne, srdce Tvé se nesmí báti,
i kdyby se již "poslední"
měla tahleta plavba zváti!
Pojď, poplujeme svobodni!
:-)

♥Tady vidíš, jak je bláznovství nakažlivé...:-P

Hezký pokus! Tak jen to nevzdávej a věř ve svoji šťastnou hvězdu...:-)

Ač byt zdá se být prázdnou celou,
nechť naděje ji prozáří,
když ne v půl, tak možná zas v celou
splní se, co máš ve snáři.

Ta tvá procházka po nábřeží
toť podle mne je skvělý tah,
sleduj, kam řeka tiše běží,
smutek svůj rozpusť ve vlnách.

Až voda spláchne zbytky splínu,
k refýži opět zamíříš,
nezvolíš úděl harlekýnů,
život je boj a ty to víš!

Eleanthir: Snažím se psát optimisticky...:-P

Nikytu: Náhoda přeje připraveným! :-)

Jsem spřízněn s Harry Houdinim, takže no problem! :-P

Pajalord: Netvrdil bycz, že lepší, ale jsou to oba písňové texty psané vázaným veršem na melodie mýchoblíbených písní! Ta první jsou Slavíci z Madridu , které nikdo už nezaspívá jako Walda, druhá má v češtině vlastně víc textových verzí, tak jsem jednu přidal. Původní zpívá jednou o lodi jménem Butterfly, druhá o krásné dívce s nádhernými dlouhými řasami, třetí je věnována jisté Margareth. Všechny mají stejnou či podobnou melodii jako mé velebení Prazdroje...:-)

Pajalord: Když jsem řekl Gambáč, musím říci i Prazdroj náš....

Zrzavou krásku nám v sklenici
šenkýř dal s bělavou čepicí…
Tak pěnu mocně odfouknem
a pak na jeden ráz
tekuté zlato rychle zmizí v nás.

R:
Prazdroj náš,
ten Prazdroj náš,
Boží dárek léčivý,
Prazdroj náš,
ten Prazdroj náš,
člověk je hned krásně lenivý…


Pokoj se v duši nám usadí
a svět nám již pranic nevadí...
Najednou je nám do zpěvu
a skrytá strunka v nás
zas touhou rozechvívá pivní bas.

R:
Prazdroj náš,
ten Prazdroj náš,
Boží dárek léčivý,
Prazdroj náš,
ten Prazdroj náš,
člověk je hned po něm lenivý…


Opička za krk se vyšplhá,
před silným turkem pryč nezdrhá…
a k domovu když vyrazíš,
můžeš vzít na to jed,
že k cíli nedorazíš jen tak hned.

R: Prazdroj náš,
ten Prazdroj náš,
Boží dárek léčivý,
Prazdroj náš,
ten Prazdroj náš,
člověk ničemu se nediví…

Tohle je má pivní parafráze na Slavíky z Madridu. Mám to, tuším, i v deníčku...:-)

Pivo je zlatý a černý,
pípy se tajemně tváří,
jsem svému korbelu věrný,
kapičky potu na tváři.
Jsem ten kdo žízeň již zná,
mne stinná hospůdka skrývá,
nechtějte znát jména má,
napijte se se mnou píva...

Ref:
Kdo má let jako já,
ten velkou pravdu zná,
co se má ve vedru pít,
mám ve svým korbílku
zrzavou nadílku,
tu chci si v klidu užít...

Ranní ptáče dál doskáče
jen se zrzkou od Gambáče! :-P

Ginnare: Proč překvapivá? A vynaloženého času rozhodně nelituji! Byla to taková milá změna. Bavil jsem se...:-D

Správný přístup! Seznamovat předčasně dětskou duši s tím, jaký současný svět skutečně někdy bývá, by bylo nemoudré a nikoli v zájmu toho nevinného elementu...

Život myší nelehký je,
když jedna v kostele žije,
jiná zase dýchá horce,
netoužila po laborce!
A není věcí nevkusu,
že dost má jistých pokusů,
po nichž duch stoupá do výšek,
zbývá jen bílý košíšek...

Eh, co je botanická krása,
kde vůně jaksi vyčpěla,
je skřivánkem, co již nejásá,
jen kostra s peřím docela...

Škoda je pozdní moudrosti,
kde život z těla prchá,
a duši dále nehostí,
z krásy zbyla jen mrcha...

:-(

Kmotrov se poněkud mýlí ohledně té extrementální poezie, což ukáže i odkaz do deníčku jedné zdejší autorky. http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=750-severka-prostejanek-
poezie-z-hajzlu
I moje maličkost si smočila,
ač inspirací mojí
stolice řídká zrovna nebyla.
(Dokáže případ dvojí!)
:-P

Nápadité! Zaujalo stejně jako i osobnost autorky, která se postupně vynořuje z informačního stínu a zdá se být milým oživením tohoto portálu...:-)

Já mít teprve 42, řeknu si, že život začíná! Dodatečně vše nej!
:-)

Toho ovsa vezmi více!
I já řehtám se jak kůň,
i když ač si přečtu více,
snad se zasním jako tůň...
:-)

Vyprázdněné vzduchové váčky,
rozkoš se tělem rozlévá,
H2O promáčela ptáčky,
i s NaCl, jak se zdá...
:-)

Nokturna: I já děkuji, žes upřela naši pozornost tak milým způsobem k podstatě našeho bytí, kterým je, ač se to někdy nezdá, Láska! Hezký den! ALOHA... :-)