Budík mi tu tiká tiše,
soustředím se na hádanku,
kdo to tu tak pěkně píše,
tipnu si: Jsi to ty, Janku?

Nemysli si, moje milá,
že i mne jsi pomýlila,
když pro změnu (to se cení!)
neblokuješ hodnocení!
Pokud přec se nemýlím,
kdo jsi, to už dobře vím!
(Možná však napodobil
kdosi mistrně Tvůj styl...)
;-(I)

A hvězdy verše píší
na nebe září bledou,
jako kočky se tváří
a probůh: snad i předou!

Ač chladné se být zdají
v nezměrných dálavách,
možná i srdce mají,
znají Lásku i Strach...

Truchlence písní mámí
o zítřcích bez mraků,
pějí na nápěv známí
ten příslib zázraků!

Že by paní Aliwien zabloudila zase na stránky veršotepců?;---D

Noční motýl roztáh' krovku
na znamení: Dej jí stovku!
Že s tím plný souhlas mám,
řekl jsem:To víš, že dám!
Přemýšlím, kdo může psáti
takhle něžné veršíky?
Čas na rozmyšlenou se krátí...
Nevím sám... Ivkajo, Ty?

Jen pro pana gabkina:
necítím se "dotčena",
vždyť jsem přec "úspěšná" byla,
že jsem Tě hned "odhalila!"
K problému se obrať čelem
a pochop: "jen klamu tělem!"
Tu formu jsem "zvolila",
bych se "neodhalila!"
Jen mne mrzí, můj Ty světe,
to "mi " navíc v třetí větě!
Že jsem se tak "přepsala"
a pranic "nepoznala!"
;--(

A on si pan gabkin ta padesátá léta pamatuje? Všimla jsem si jeho komentářů jinde, tak se domnívám, že je autorem i tohoto! Jinak mi to označení "agitační" se mne nikterak nedotýká, klidně bych to brala. Ten chléb, je-li hoden toho jména, si zaslouží, abychom upozornili nato, co to dá práce, než se k nám dostane! Bohužel to, co produkují některé pekárny, se ani chlebem zvát nedá!Ale ten, co mám, je dovežen z pekárny v malém městečku, opravdu chutná a vydrží! ;--D

To já jen tak experimentovala se značkami pro editaci! Nakonec se návrat k původní velikosti jevil jako nejlepší!;oD

Téma Lásky je mi blízké,
to tu písemně dám všem,
nepěstuji city nízké
a Janko, sjetý nejsem!
Nenávidím totiž drogy,
piji vždycky s Mírou jen,
přehnaná něha mne zdobí,
k jiným rád upřímný jsem!
Ale i změna je nutná,
občas jinak zkusím psát,
i jiné ovoce chutná,
když je Lásky akorát!
Nejsem čertík do škatulky,
šuplíčky též nemám rád,
dej si, Ali, alaburky,
když nebudu po Tvém psát...
Já píšu, co právě cítím,
divné se to může zdát,
nezkoumám, koho tím chytím,
nemá každý stejné rád!
Tak mne berte tak, jak přijdu,
jaký se vám můžu zdát,
třeb zas si někam vyjdu,
zcela jinak budu psát!
;o)))

Čtouc verše Tvé, já nenacházím slov,
jimiž bych popsal, co hlavou se mi honí,
ač mnoha snům já navršil již rov,
tohle mi něžně jako růže voní!
Tak s citem psát já dovedu jen zřídka,
do očí stoupá mi dojetí pláč,
podané srdce, vavřínová snítka...
On číst to, vzlétne štěstím do oblak!
A možná by teď již svolný byl i zralý
provázat s Tebou navždy osud svůj,
věřím, že něžně jste se milovali,
rád bych Ti řekl: srdce následuj!

Paletu ano, ale to malování teď nějak vázne...;o(

Mercy beacoupe, ma fille de bleu!

Kdyby to nebylo dobré pro nic jiného, alespoň to uvolnilo Tvé tvůrčí síly! Myslím, že i Ty máš potřebu se nějak realizovat, dokázat si, že k něčemu jsi a že něco moc dobře umíš, k potěše své i těch druhých! Tvé něžné veršované komentáře opravdu potěší!;o)))

Nejvíc hladím tu svoji vlastní, ali!

;oq)

Zrcadlo nebes se roztříštilo,
ať je mi to či není milo,
a jeden malý kousek snad
také do Tvé duše spad'!
Ať tam zpívá, ať tam hraje,
píseň krásnou, o štěstí,
jenom neměj srdce Káje,
to by bylo neštěstí...

Jinak to snad ani neumím, ali!

47. Žil jsem, jak se dalo,
míň snad, než jsem chtěl,
snad to bylo málo,
víc jsem neuměl...

Tak to si vychutnávej jen ty první vteřiny!;o)

Nádhera! Čím to, že mi dokážeš tak krásně inspirovat?
Jukni jen níže! To jsem zvědav, co to s Tebou udělá!

Zpívej mi píseň krásných rán
po nocích plných milování,
ač refrén zdá se obehrán,
já slýchat jej chci do skonání!

Zpívej mi píseň šťastných zítřků,
jež jsou nám dvěma souzené
i něžný nápěv pro kytičku,
cos dal mi! (Je host vázy mé!)

Zpívej mi o lásce své něžné,
song plný sladkých nesmyslů,
o tom, co nebývá tak běžné,
zpívej jak rád jsi, že jsem tu!

Zpívej mi i o milování,
o tom, jak vzíti si mne chceš,
prozraď mi všechno! Co ti brání?
Já miluji, ty miluješ...

Zpívej o snech svých utajených,
co trápí, drahý, srdce tvé!
Možná z těch velkých , nesplněných,
pár v skutečnost proměníme!

Zpívej mi o všem, co je krásné,
Tvůj hlas mi mile bude znít,
a připomínat chvilky šťastné
co žili jsme a budem žít!