Doufám, že si to ten nadaný šťastlivec také může tady přečíst! I já bych rád měl ve větší míře tyhle schopnosti, ba někdy mám dojem, že i mně se něco podobného daří, ale posoudit to může jenom ten, komu se snažím takto pomoci...A často to působí i opačným směrem! Vždyť i Ty jsi mi na literu leckdy zvedla morálku, takže je jen spravedlivé, že Ti to někdo nezištně oplácí! ;o)

Za slova útěchy v nemilém čase
já moc Ti děkuji, silný jsem zase,
věřím, že Fortůny úsměv mne najde,
problém, jenž řeším, na úbytě zajde...
;o)

To maura na literu má tak smutnou báseň. já jsem jen chytlavý-stejně jako Ty! Vždyť víš, sestřičko z nadoblačných výšin...;o)

Tohle bylo psáno jen podle básně tuším Maury , na literu! I když to prázdno znám i já...;o)

Díky, Aliwien! Chtěl jsem, aby to vyznělo trochu žertovně, i když to vlastně moc srandovní není, a taky jsem chtěl zmást čtenáře novým tématem, když byl ten anonymní den...Ale asi už mne znají lépe než já sám sebe!;oD

Díky, hvězdičko! Pokud přece jen nevzpomene, už mne to nebude trápit, tak proč to řešit? Jako duch budu přeci nad věcí...;o)

Žádný talent, Ivko! To jen nouze naučila Dalibora housti, když už nemůže ty city dávat najevo přímo....;o(

Každá závislost je škodlivá, Niky, takže je občas dobré odříci si i to, co míváš ráda, abys zjistila, zda Tě to místo povznášení příliš nespoutává a nesráží k zemi..."Květ je hezký v poupěti, opilost taky!" A nejhezčí a nejžádoucnější nám připadá to, co je vzácné až nedostupné...;o)
Já si takhle odřeknu i kafe, když už mám pocit, že ho piji jako vodu a raději si dám třeba mátový čaj.../Nebo se odmlčím, když už se mi zdá, že jsem příliš závislý na literárních servrech!/

Naštěstí to není můj případ, Ivčo! I když nejsem tvrdý abstinent, piji vždy s Mírou! Nejlépe vínko, jenže zase kdosi moudrý pravil: Nepij víno, jsi-li sám a smuten, takže jsem teď vlastně skoro abstinent...;o(

Takže jsem to pro jistotu utnul už dnes!;o)

Taková měla i být!
" Honem se tomu zasmějme, abychom nad tím nemuseli plakat!"
To řekl kdosi moudrý a já to přijal za své, Aylo!/Tedy někdy! Někdy to člověka přeroste a roztáhnout ústa k úsměvu je těžší než zvedat těžké kvádry!/;-oD

Která je "úsměvná" strana?
Že by ta zašpuntovaná?
A ta ode dna pak "vážná"?
Když už je ta flaška prázdná?
;-o)

Jó, takový alkoholik toho nakecá a snad tomu i na chvilku věří!;-Q

Já vím! Jsem asi trochu moc citlivý na změny počasí. Zase se z toho dostanu, ale občas by už člověk vážně raději nebyl...Tento způsob vegetace zdá se mi býti nešťastným...

Díky, Ivčo, za milý veršovaný komentář. Vyloudil na chvilku úsměv na mé tváři...
Jinak na mne padá stále nějaký splín. Asi za to může to počasí venku...;o)

I mně je smutno! Dnes jsem si sepisoval názvy básní co kde mám a chci si udělat přehled, co z literu, své hlavní "spíže", mám tady či na saspi...A tak jsem zas objevil tohle a dal to sem...Pokud Tě to potěšilo, jsem rád!
Jó, taky bych se líbal a něžně mazlil, ale není už s kým...Ach jo! ;o(

Spontánní můžeš být vždy,
však někdy to uškodí!
Proto pozor s touhle vírou!
Líp je říct si : " Všeho s Mírou!"
;o)

I když šlápneš do lejna,
nebuď smutna nic,
botka očistit se dá,
proč se trápit víc?

Komu radost družkou jen
a úsměv stálý host,
bývá více spokojen,
oblíben je dost!

Když se něco nedaří,
srandu z toho měj,
a vždy úsměv ve tváři,
Smích je čaroděj!

Pomůže Ti překonat
mnohé chvíle zlé,
svět Tě bude víc mít rád,
no a o to jde!

Ber si z darů života,
co Ti radost dá,
tam, kde život klokotá
buď! Toť rada má!
;o)
P.S. Že bychom tu zavedli literární obdobu Jožky Vtipkára?

Ahoj hvězdičko! Ty Tvoje podivné básně plné nezvyklých metafor a náznaků ve mně budí prapodivné představy, takže já pak též píšu i komentáře ve mně nezvyklém styluač jinak jsem spíš klasik...Ta Tvé dušička je opravdu zajímavě pestrá!;o)

Post cojotum triste!
(Tak latiník praví...)
Nebe pláče! Vizte!
(Hlavně, že jsme zdraví!)

Sama paní Meluzína
slzy deště stírá,
Naděje se ke dni vzpíná,
když noc kvapem zmírá...

Déšť na rouře okapové
zas bláznivě tančí,
vymýšlí si kroky nové...
(Hlava z toho jančí!)

Déšť přechází v mrholení,
do kůže mi ťuká
pozdrav svůj i rozloučení,
až mi zebe ruka...

A mně, po orgiích Lásky,
svět zas šedším zdá se,
ač duha barevné pásky
rozprostírá zase!

Ne, baron prášil nejsem a to, na čem sedávám, není dělová koule, co by mne nela na Měsíc! Tam se dostávám jen ve své fantazii!