Marriana:
Ať se klidně pověsí
nebo topí v rybníce,
když na nebe se vykulí
vždy bledý jako svíce!
;o)

dahlia.s:
A kdo by taky nežárlil,
když on se na Tě díval,
z poháru rozkoše pil,
když byla jsi jak mýval
ponořena do lázně
v Evině jen šatu,
paprsky hladil tělo Tvé
a smál se mi jak drapu
se k okénku malému,
abych směl očkem zříti
kousek toho, co ze svých snů
znám jen! A on Ti svítí
i když si hovíš v pelíšku
v košilce s něžnou krajkou,
když tajně mluvíš ze svých snů,
co zdají se být bajkou?
;o)

Když zřím Tě, též se mi dech tají,
a náhle zastavil se čas,
oči Tvé něžně promlouvají,
jim naslouchal bych zas a zas...

Srdce mé v oceánu touhy
zmítá se, ale pluje dál,
bez Tebe jsem jen stínek pouhý,
s Tebou všech milovníků král!

Tak jenom bojuj za nás oba,
i já se zdatně budu bít
za Lásku, co naplní oba,
za nekonečně krásný cit...

Chci být pramínkem vody živé,
co ze srdce Ti vytryskne,
spláchne Tvé chmury zádumčivé,
a v očích plamen zažehne!

Do posledního dechu
zpívej si se mnou dál
a neztrácej se v spěchu,
jednou bys litoval,
že nabízenou šanci
"být šťasten" jsi tu vzdal,
s kouzelnou elegancí
pojď podzim změnit v máj!
Tak protančeme spolu
ten zbytek všech svých dní,
nepodléhejme bolu,
a splňme si své sny!
Až na nebeskou bránu
my zaklepeme pak,
andělský sbor v tu ránu
k nám obrátí svůj zrak
a se závistí v oku
nám bude krásně pět
o kráse o nich roků,
v nichž klaněl se nám svět!

Ztrácíš se v mlze poznání
a slova mlčky jdou,
srdce se smutku nebrání,
jen hýčká touhu svou,
co potají v něm rozkvétá
jak kytka pohřební,
a slza v oku ukrytá
ta také svoje ví...
;o(

Když pramínek slz smutku pel
smývá, spal chmury na popel,
venku se rozednívá,
Naděje tiše zpívá,
jak povstala zas z popele
jak bájný Fénix, vesele
vstříc osudu jít máš,
vždyť stezku Lásky znáš...
;o)

Beru Tvá dílka od konce
a duše má si sní,
ukrývám s bázní lakomce
pocity nevšední...

A dlouhý průvod otázek
též vynořil se hned,
zdá se být skoro bez konce
a nikde odpověď...

A pravda jako v Bastille
v Tvých verších ukrytá
se zjevuje mi unyle
a srdce již ji zná!

Ve víně bych ji nenašel,
kdybych jak duha pil!
Jenom když do sebe bych šel,
snad bych ji objevil...;o)

Je to nádhera, Ivko!
Člověk se přitom tak nějak zasní,
svět zas být zdá se tajemnou básní,
kterou sám píšu, /a Láskou zkrásní!/,
stačí pár slůvek...Není to zvláštní?
A ten skvělý a mně poněkud povědomý obrázek/ i ta svíčka symbolizující věčný plamínek naděje/, ten dojem jen umocňují...

Já v lůně solné jeskyně
svou duši topím ve vině
a posléze i ve víně,
ač navenek tak nevinně
se stále diví oči mé,
že léto už je ztracené...
A vzpomínka na verše Tvé
rty samou Láskou zrozené,
ta ke smutku mne dožene
a nesnaž se tvrdit že ne!
Zřím stromy listů zbavené,
a splín teď sídlí v duši mé,
snad podzimní van odžene
vzpomínky na sny ztracené
a srdce v touze zmatené
čas v potu tváře dožene,
jeden druhého najdeme,
Ty schoulíš se v náruči mé,
já líbat budu rety Tvé,
víc již se nerozejdeme,
vše rázem bude nádherné,
tak, kde se touláš, štěstí mé?...

Všem: Nikytu měla pravdu! epka se do kramářské písně nehodí, takže jsem udělal menší změnu ve čtvrté sloce.;o)

Mariaana:
Tak se jen jimi probírej,
až srdce dotknou se,
ze života zas radost měj,
vždyť víc nevrátí se,
co mezi prsty uteče,
jen jiné přijde snad,
buď šťastna, dokud srdce Tvé
se ještě umí smát!
;o)

Sokolička:
Třeba jsi i byla v některém z jiných životů! Kdo ví?

balda:
Když vroucně budeš chtít,
brzy se octneš tam,
jen na paměti mít
musíš: "Nejít tam sám!"
;o)

Láska se nikam neztratila,
ta jenom tvrdě spí!
Aby se probudila,
stačí když bláznovství
dvou srdcí plných touhy
se tiše dotkne jí,
a za okamžik pouhý,
ta srdce naplní...;o)

ivkaja:Tak se nech strhnout! Není to smrtelné!;o)

severka: Samozřejmě, že už jsi ji četla! Tam, odkud se známe!;o)

Nikytu: Nu, občas mi unikne pár záhadných příměrů.Sám nevím, kam na ně chodím...;o)

Aliwien: Díky! Ale to ne já, ale ten duch dávného romantického poety, co do mne v tranzu vstupuje...;o)

Lizzie:
Vždyť já vím! Jen tak připomínám to výročí. Nevím, zda si to pamatuješ, já to viděl mockrát v rúzných variantách a taky jsem o tom hodně četl. I o tom jednom letadle, kde se cestující vzbouřili proti únoscům, a obětovali se, aby nedošlo k větší katastrofě. Kdybys četla záznamy mobilních volání cestujících, co už věděli, že to nepřežijí... Loni na mne taky padla nějaká ta depka, tak jsem tohle hodil na liter...Sem a ještě jinam to dávám, abych nebyl stále jen v tom jednom šuplíčku jako nenapravitelný romantik...;o)

Aliwien: Je to z loňska, dal jsem to sem jen pro změnu a vzhledem k blížícímu se výročí toho masakru...Snad i jako návod, jak se s podobnými věcmi vypořádat - viz ta poslední sloka.../A nemůžu být pořád jenom v edné škatulce.../;o)

Tom: Já vím! Tohle je taky rok staré, i když důvody ke smutku by se našly i teď...Zkusil jsem to dát i sem, když je tu to datum...Zase jsem si o tom přečetl v Readers digest a byla to síla...;o(