Aliwien: Díky! Plně se ztotožňuješ? A co z toho tedy vyplývá pro mne?

saly89:
Podle nicku jsem hádal spíš na tetu Sally z Mladého světa a on to muž! Inu, co bychom pro ty naše přesličky neudělali! Trochu sladkého navíc občas neškodí!;o)

ivkaja:
Že by se to podařilo?
Přesně tak jsem to chtěl psát,
v srdci chlad a venku bílo,
jiným teplo chtěl jsem dát...

nevěrná:
Kdo chce, své si vezme z toho,
prostě jsem pár veršů psal,
nebudu říkat pro koho,
jen jsem do placu je dal...

Námaha ta však marna není,
vždyť i sněhová královna
čeká na svoje probuzení,
zárodek ohně v srdci má!

Možná Ty budeš oním pravým,
jenž oheň vášně zapálí,
potěšíš ji svým veršem hravým,
snad o Tvém milování sní!
;o)))

Hezké verše, fakt!

P F 2 0 0 9

Nový Rok vešel znenadání,
přinesl s sebou modrý den,
a já jsem vkládám tohle přání
s něžným motýlím úsměvem.

Osud zas z pavučiny času
odvíjí svou sluneční nit,
kéž dá všem poznat všechnu krásu,
co život může odhalit..

Ať prosvětlí i Vaše vztahy
s těmi, co ve svém srdci máte,
každý okamžik je Vám drahý,
který tu s nimi prodléváte!

Namísto dlouhých předsevzetí,
jež někdy těžké splnit je,
kéž jako Slunce rozdáváte
paprsky zářné naděje!

Já jiný cíl též nekladu si,
než laskavě a s úsměvem
že pro druhé čas naleznu si,
i trochu Lásky v srdci svém!

A i když lecos též mne trápí,
já s kozorožčí noblesou
nebudu tím, kdo slzou skrápí
tvář, smutně kloníc hlavu svou!

S hrdostí vlastní kozorohu
své sudbě hodlám čelit zas,
nezištně pomáhat, když mohu,
by svět byl zase plný krás!


Tak jsem trochu vybrakoval jedno své loňské PFko, tehdy věnované komusi z téhož znamení, kdo mne překvapil nečekaným , ale o to milejším přáníčkem a něco jsem do toho přidal, ale smysl snad zůstal stejný! Doufám , že mi Milan promine, že jsem si z toho udělal takový svůj sloupek, ale jeho dílko sem jistě přiláká čtenáře, k nimž i to moje přání směřuje...;o)

Čásek jsem se sem nedostal
a z Tebe již se anděl stal,
/cherub, jenž tam, kde Boží sláva
září, své štěstí vychutnává!/.

Buď cherubínem svého ženství,
/ať znamená to cokoli!/,
vychutnávej si podobenství
Lásky, která už nebolí...

A chóry andělských Tvých druhů
/je anděl žena nebo muž?/
dají Tvé duši správnou vzpruhu,
pozemské žaly více už

nebudou trápit mysl Tvoji,
duch z průzračného křišťálu
přidá pak také hřivnu svoji
na oltář, splyne v chorálu...

Prima den: Kdyby jen na ta zaprášená moudra knih!;o(Člověk už někdy nedá ani na vlastní rozum a intuici...;o(

Naděje zmírá naposledy...
Dokud jsi, může změny čas
rozpustit kolem srdce ledy,
Fortůny oslovit Tě hlas.

Jsem asi nenapravitelný v neustálém předstírání optimismu, i když skutečnost se může lišit od mých slov...Kladu si otázku, zda jsem takový mistr přetvářky či na mne tak působí třeba pouhé zobrazení duhy coby symbolu naděje. Kdo ví?
Jinak moc krásné zamyšlení /to Tvé!/...;o)))))))))))))))

Někdy je kniha to jediné, co člověku zbylo, co nezradilo a nezklamalo jeho naděje! I když nepřízeň osudu je většinou důsledek vlastních hloupých kousků a špatného přístupu k životu...;o)

Požádej Lukia o schránku, kam bychom mohli poslat své petiční hlasy určené Jemu a Luky je pak sám odešle na adresu, kterou mu řekneš pro řípad, že by Tvůj idol neotvíral Tvoji poštu v obavě, že utrpí popáleniny 1. stupně! Nebo že ztratí poslední zbytky víry ve vlastní mužnost a schopnost ukojit Tvé touhy tak důrazně tu připomínané! Víš, chlap, který se seznamuje přes internet může být z nějakého důvodu docela plachý! /To jsem vlastně i já, i když to není vidět.../ Možná si jen nevěří, když už se někdy spálil...
Ataque: zatím si zpívej Už aby tady byl...a zkus si něco přečíst ...

Pštrosi dál svá křídla mají,
přesto létat nemohou.
A zda-li si naříkají,
když zas matku Zemi svou
nohou v chůzi, ba i běhu
často musí změřiti?
K úsměvu nabádám Evu:
Slyš, nevěrná! Tytyty!
;o)))

Buším / na dveře tajné komnaty /,
tuším, / že v ní spí sladce srdce Tvý /,
hledám, / kterak bych moh' tam proniknout /,
nedám / si vzít už tenhle krásný kout /...

Smutno / a prázdno je tu bez Tebe/,
nutno / vysadit hvězdu na nebe /,
zkusím / v Tvém srdci Lásku zasadit /,
musím, / snad šťastni můžem být! /

Z nudy /a smutku skládám tenhle hit /,
kudy /dovnitř vejít, jak nezbloudit! /
kladu / si marně mnohé otázky /,
z hladu / srdce či věčné nelásky?/

Tuhle ptákovinku jak stvořenou pro Hanku Zagorovou bych mohl natahovat donekonečna.../Na začátku bylo slovo Buším z písně Míši Tučného...Jen mne to tak napadlo!;o)/

Vyjádřil bych to asi takhle, Maruško: "Malý svazeček fotonů Lásky vyzářených srdcem, má v sobě více energie než chladný zámek vystavěný z křišťálu nic neříkajících a jako led studených slov..."
Zdravím Tě jménem svým a svých 11 měsíčních bratří! Tvůj Prosinec
P.S. A zajdi zas někdy na jahůdky a kousek řeči!;o)))

Jasně jsi to vyjádřila,
ač nevěrná, přesto milá!
Než přijde On, vezmi svíčku,
veršíky piš do deníčku.
Až se velká Láska zrodí,
však ony se někdy hodí!

A co když je Tvůj vysněný romantický matematik?
Třeba už předem počítá s tím, jak Ti bude psát:

Mé srdce, prázdná množina,
se Tebou plnit počíná!
Dráha má k Tvojí vede tečnu,
snad sejdeme se v nekonečnu!

Rovnoběžky se sbíhají
tam, kde sním, že Tě potají
potkám a sevřu v náruči,
Láska mne zpívat naučí,

limita jdoucí k nekonečnu
je touha potkat jednu slečnu,
jen v ní já vášní zmámený
chci hledat svoje kořeny!

Koukám, že kdybych si takhle denně předčítal Tvé hříšky, za chvilku mám veršovaný scénář k pokračování filmu Třicet panen a Pythagoras....;o) Anebo bych vymyslel úplně jinou, zbrus novou ptákovinu!;o)

Tisícem květů zavoní Tvé jméno,
jsem zase nekonečně mazlivý,
když Tebe v náruči své svírám, ženo,
tak z duše prchá soumrak truchlivý!

Plaménky v očích, poslové Tvých vášní,
mi hloubku krásné duše zvěstují,
ač venku chlad a déšt je, svět hned zkrásní,
jako by nastal zas Máj mámivý!

Svět se mi zcvrkl v náruč roztouženou ,
v níž skrývám citů uzlík nádherný,
který se náhle stává něžnou ženou
jež dravě líbá moje lačné rty...

Teda, já zírám! Asi jsi vážně jednou z múz, z těch, o nichž moudré knihy nemluví! Jak jinak vysvětlit, co mne při čtení Tvých veršů napadá?;o))))

ivkaja: A provokativní nápis, který všechny znáte z krematoria, z této stránky udělal domovskou stránku Plzeňáků!;o)))

nevěrná: Ale nedalo Ti to! Zajímavé je, že jste se tu teď sešly tři Plzeňačky nad básní Plzeňáka a právě ten nápis ve vás vzbudil zvědavost, protože většinou píšu jinak...Je to zase pokus o jiný pohled na život a Lásku...;o)))

Aliwien:Máš pravdu, na krematoriu ten nápis je! Jenže také Ti, co se vrátili z klinické smrti zpět k životu, popisují světlo, které jim šlo v ústrety! Připadalo mi to symbolické pro to, co jsem napsal...;o)

Jen jestli se nezalekl,
pokud četl verše Tvé,
že snad příliš mnoho řekl...
Strach ze sopky vášnivé,

co se k erupci tu chystá,
u dušičky citlivé,
způsobí traumata jistá
i strach, zda-li nezklame...

Třeba nejistotu cítí,
zda očekávání Tvé
dokáže tak naplniti,
jak by chtělo srdce Tvé?

A tak příjezd oddaluje,
ač tak chtěl by už tu být,
ukryt v hloubi svojí sluje
bojí se jej přislíbit...

Je zajímavé, jaké ptákovinky dokážu tak narychlo vtěsnat do veršů, když si čtu Tvá dílka! Nejsi jedna z múz, z těch dalších, o nichž se nemluví?
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))
P.S. Tak jsem si tu zas hezky zablbnul a cítím se nějak lehčeji. Díky!;oX