To udělej!

Ať budem tu či nebudem
/jak osudu se zlíbí!/,
jaro se stane Osudem,
radostí mnoha lidí...

Snad petrklíčů kytička
je k srdci pravý klíček,
snad za ni nám svou Lásku dá
či uvnitř malý flíček...;o)))

Bohatý duchem,
v kapse jen díra,
bezcitu suchem
vždy se prodírá
naivní poeta,
co Láskou žije,
s múzami po léta
svůj nektar pije,
nedá mu moc práci
chvilku si snít
a pro inspiraci
do srdce jít...

Co bylo, to bylo,
kouzlo už je pryč,
a co srdci milo
vystřídal teď chtíč...

Zapomeň, žes lovec,
co mne v merku má,
pak jak stádo ovec
neprchnu Ti já.

I když hoříš touhou,
přijdi v míru jen,
snad za chvilku pouhou
splní se Tvůj sen...

;o)))

Jsi taková i maková,
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))

Ve čtvrté sloce komentáře
v posledním verši chybí "j",
úsměv mi jaksi mizí z tváře,
nerad jsem ten, kdo chybuje...;o(

Přeněžný stíne ztepilý,
mohu jít s vámi, smím?
Být krásou vaší opilý,
vy stín jste, já též stín...
Tohle téma již zpracoval nám oběma známý klasik romantické poezie...
Jinak kdesi bylo psáno: Jdi před tím, koho miluješ, jinak budeš muset milovat toho, koho dostaneš!;o)

Myšlenka je krásná, ale formu jsi poněkud odbyla! Nebo zvolna přecházíš na polovolný rým?

To je moc dobře, hvězdičko! Nadšeně Ti tleskám...

Dott: Máš pravdu, mládě! Nechal jsem se trochu unést, abych pozlobil nevěrnou a ukázal jí, že umím i tohle! To jsou jen takové drsné hrátky dospělých...Mám také drsné pistolnické jméno!;o)))
Well! Když nakoukneš na mé stránky, zjistíš, že píšu spíše stylem Tobě blízkým, žádné pornohrátky, jen něžné náznaky a čtenář ať si sám pustí fantazii na špacír!
Jinak s Tebou souhlasím, že se to nevěrné moc povedlo! Taky jsem to ohodnotil! Měj se sluníčkově! M.

Poštěváček vykukuje
jako hříbek z vřesoví,
že prstů pár do Tvé sluje
vniklo, svět se nedoví...

Jazyk Tvoji vášní zvlhlou
jeskyňku teď zkoumá tu,
prodírá se bílou mlhou,
co běží vstříc touhy snu...

Již se branka otevírá,
mluvka můj se dovnitř vkrad',
proti proudu se prodírá
tenhle Lásky advokát...

Tělo Tvé jak luk se prohlo,
se rtů splynul slastný vzdech,
sladká výzva, že by mohlo
přimout ptáčka ve svých zdech...

Zdá se, že celý svět tančí,
i my s rytmem splýváme,
ON v NÍ přiráží a jančí,
s vrcholem se potkáme!

Není bez ohýnku kouře,
Opakuj si po mně dlouze:
"I z vánku může být bouře,
Byl to malý úlet pouze!"
Není bez ohýnku kouře...

Když chceš mít hodně,
hodně Ti schází,
do hlíny rodné
citů Tvých vrazi

naděje skryjí,
cos v srdci měla,
ke konci cílí,
cos ráda měla...

Zdolávám duny ňader Tvých,
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,

to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!

Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...

Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...

Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...

Zalep si duši vonnou pryskyřicí,
snad filmem pružným rány zacelí,
já více k tomu nemohu Ti říci,
jak jiní vnímám, čím Tvé srdce zní...

Skládej si puzzle z minulosti svojí,
obrázky něžné v paměti své měj,
však splíny dávné nech už na pokoji,
jen věci krásné sobě uchovej...

Courejte spolu světem fantazie,
spřádejte plány, co se nesplní,
dokud naděje ve dvou srdcích žije,
předčasné říkat: "Na vše pozdě je!"

Tvé nádherné verše a písně dua Suchý - Šlitr /ty věčné evergreeny!/ jsou mi nekonečným zdrojem inspirace! Zatímco vlastní dílka už píšu jen sporadicky, komentáře sekám ve velkém a mnohá má dílka zastíní..;o)))

V profilu "109" svítí!
Ty to děláš od devíti?
Všiml si v tom rytmu čilém,
že je vlastně pedofilem?

Píšeš, co všechno by si chtěla!
Víš však, že nelze jenom brát?
Co ze své duše, svého těla,
výměnou za to hodláš dát?

Rozchodit Lásku či jen touha
druhého vlastnit, prožít sex?
Podivný rozpor v duši vzdouvá
myšlenku "vzít si Tě na ex"...

A vzápětí zas pocit prázdna...
K čemu to? Marně jen se ptáš!
Neudělám ze sebe blázna,
když zachránit chci poměr náš?

Ulitu přikládám si k uchu,
hlas Tvůj zní na pozadí moře...
Jak je to možné? Nemám tuchu,
slyším hlas touhy, skryté hoře.

Delfíní jásot přehlušuje
smutek, co rychle v srdci vzplál,
duše se opět zaraduje,
ulitě naslouchám pak dál...

Hovoří o Tvém skrytém přání
být zase Lásky objektem,
kdo jsi a kde jsi? Nemám zdání,
a přec s tichým podvečerem

jako bych spatřil těla Tvého
přízrak a slyšel srdce pláč.
A ON chce ji a ONA jeho,
ač vlastně neví, co jsou zač...

Jsi-li vskutku dcerou draka,
/ten mýtus jsem splodil já!/,
za partnera zvol si raka,
ten ví, jak včas vycouvá!

Faktem je, že dominaci
u ženy muž nemá rád,
rád v její se něze ztrácí,
anděla chce milovat!

Však neřekl jsem to celé:
anděla, leč s ďáblem v těle,
ne bezvládně zvadlé tělo,
co včas neví, co by chtělo...

Myslím, že takhle nějak by Ti odpověděl ten Tvůj pornograf, kdyby byl obdařen básnickým střevem. Ale třeba i je, jen o tom ještě neví!;o))

To není pírko, ale pyj,
tak neváhej, jen touhou žij,
otevři se jak brána nebe,
ať phalus můj zas vstoupí v Tebe!