PrimaDen: U nás je zatím kmání jen minutový manžel...;o)

Ať v košilce saténové
splní se Ti přání snové,
ať dnešní den oslavíš
s tím, co ráda máš, jak víš.

Až v den plynule se změní
noc plničká milování,
snad i srdce Tvé ocení
k narozeninám Tvým přání...

Tak vše nej! ;o)))

Štěstí je druhý konec smůly,
v sobě ho nosí každý z nás,
nečekej na žádný dar shůry,
sic propaseš ten správný čas!

Když setba dobra v srdci vzklíčí,
umíme lásku dát i brát
a to je zbraň, co splíny ničí,
scénářům chmurným dává mat!
;o)))))))))))))))))))))))))

Hluboko v srdci obraz Tvůj
touha má se mnou ráno vstává,
že navždy jsi už jenom můj,
o tom se každou noc mi zdává...

Když v náruči Tvé skrýt se smím,
já cítím nevýslovné štěstí,
splíny prchnou před bláznovstvím
Lásky a já počínám kvésti

jak růže v zahradě Tvých snů,
co žijí z paprsků Tvé záře,
ach milý, zas mne pomiluj
a líbej zrůžovělé tváře...
;o))))))))))
Vidíš, co Tvé hezké vyznání dělá s náhodným čtenářem - poetou? Ještě začnu psát i románky ve verších...

Láska je taková, jakou si ji dovedeš sama udělat! A pár zklamání není ještě důvodem k jejímu zatracování! Víš, věci samy o sobě nejsou dobré ani špatné, jen takové, jaké je chceme vidět!;o)
P.S. Jinak jen vše krásné k Tvým narozeninám...;o)

Meluzina: Díky za návštěvu i milé zhodnocení. Mívám i komplikovanější verše, ovšem tady šlo o to vytvořit něco nenáročného a lehce plynoucího a něco i komusi sdělit, ač je samozřejmě jen spřízněná a zadaná dušička kdesi daleko...Nebo spíše už byla...
Neulpívám ve virtuální realitě, jen se k ní občas uchyluji, abych si odpočal. A pokud se tam někdo vydá se mnou, snad nelituje...;o)

trenérka: Sice podle některých příznaků nejsem ženská, ale tu druhou podmínku splňuji zcela bezpečně, tak proš bych nečetl dál?Ostatně čtu i dívčí romány, třeba abych to okoukl a jednou taky začal něco podobného psát, když už jsem přelouskal i knihu: "Jak napsat best selller"...
A hele! S pozitivními afirmacemi jsem to taky zkoušel, když jsem četl o panu Couém nebo Miluj svůj život /Luise Hay/, taky v Tantře lásky je o nich zmíňka.;o)
A v Aštávakraghítě se přímo říká: "Jaký sklon, takový směr osudu!"
Ale výsledky bývají různé, viz následující shrnutí:

Já říkávám si každé ráno:
"Dneska jsem pravou nohou vstal!"
Tak proč, když den má vykydáno,
bych zase samým smtkem řval?

Já říkávám si každé ráno:
"Usměj se! Dnes už bude líp!"
A večer, smutnější než ráno,
bych zase nejraději chcíp!

Já zrána šeptám si jak mantru:
"Dnes již svůj šťastný den zas mám!"
Večer pak louskám Lásky tantru
a v pelíšku jsem opět sám...

Krásně sděleno, Milane! A já žil dodnes v přesvědčení, že máš dcery. Ani nevím, kde jsem to vzal...;o)

Dívka v modrém: Zdá se to být včera a přece se toho tolik změnilo. Z milé dívenky, která nalézala potěšení v krátkých milých glosách mých dílek je okouzlující slečna přesně odpovídající zdejší první sloce, která několika verši umí vykouzlit tu správnou náladu. A tak jsem to teď pro změnu já, kdo tiše přichází a přemýšlí, jak to jenom říci. Prostě, líbí se mi to a je-li autorka vskutku taková, jaká se být zdá, je to vzácný skvost, zvláště v dnešní době....;o)

chloeee: Takže si to zpíváš z plných plic?;o)

chloeee: Děkuju! Měl to být lehounký písňový text, který by čtenáři něco sdělil melodickou formou a vybídl jej ke zpěvu, aniž by kladl přílišné nároky na přemýšlení či pěvecké schopnosti. Tomu jsou podřízeny i vcelku jednoduché rýmy s opakováním textu 1. verše a i melodie je taková. Prostě takový malý pokus o hit!;o)))
Snad se to povedlo!

PrimaDen:
Půvabné! Víš, co bych napsal být na jeho místě?

Toužíš si přečíst o sobě v mé tváři,
chceš, abych popsal, jak voní Tvůj dech,
že Tebe jen si hledám ve svém snáři,
že stále mám Tě rád i po letech...

Chceš, abych po Tobě dnes zase toužil,
v polibku něžném skanul na Tvých rtech,
nepřítomností Tvou se opět soužil,
pro Tebe chvěl se v něžných záchvěvech...;o)))

Dívka v modrém: Díky! Historie se holt někdy opakuje...;o)

katitek: Děkuju!;oX I když jak už jsem odpovídal Severce: Není oušek, do nichž bych to šeptat mohl...;o(

PrimaDen: Díky! ni když mne jaksi zaráží, že je Ti k smíchu, když tu jaksi smutně vyznávám lásku neznámé virtuální krásce...A rozhodně se to nedá srovnávat s Neckářovou písní, z níž tu cituješ...;o)

Miy: Děkuji! Je milé, že mladá dívka, která nenávidí celý svět a vymazal by vše lidmi stvořené nalézá zalíbení právě v mých verších...;o)))

taron: Díky! Může poeta psát i jinak než poeticky?;o)

speranza5: Díky! Občas i slepé kuře najde zrno a amatérskému poetovi se podaří dát zas dohromady optimistické a lehounce plynoucí dílko, které snad potěší...Já mám zase takové muzikální období a tak si zpívám a skládám na ony melodie i vlastní slova...;o)

taron: Zdá se Ti to surové? Jenže, jak Ti neuniklo, tady už měl rád jen ten jeden! Surově se choval vůči sobě, když to snášel!

Co je po lásce, která zebe,
když u srdce by měla hřát?
On snášel jí i modré z nebe,
ona o jiném snila snad.

Tak proč to tedy protahovat?
I on má právo na štěstí...
Proč trpět má a nemilovat,
když jinde smí jej nalézti?
;o)

Severak: Ale zazpívat si to můžeš i bez kytary! ;o)