Dívka v modrém: Možná ano! Přeji Ti štěstí...:-)

Meluzina: Kdyby nějaká byla, tak možná ano. Ale tohle je už jen šuplíčkový pokus zabrousit do jiných vod.:-)

Allone:Nespěchej! To, co bylo, už Tě nedohoní a tomu, co bude jdeš teprve v ústrety. :-)
Zamysli se nad tím, cos psala a co Ti k tomu napsala Am*. Můžeš to lehce pozměnit, jen ty sama, tady a teď!

kmotrov: Je to hezké a mně tak nějak blízké, dýchá z toho taková poklidná atmosféra, orientální moudrost, vyjádřená poklidným rozhovorem s měsícem, jen tak chvilku sedět, popíjet a meditovat, žádný spěch...Díky!:-)

Dívka v modrém: No, já vycházel Z Tvých komentů níže! Myslel jsem, že hledáš spřízněné duše mezi zdejšími básníky, koneckonců se jistě tady už potkáváte dlouho a jste mladí...:-)
Ten obrat ukázat ďáblovi sedmé nebe se mi líbil, promiň!
Jen jsem si tak vzpomněl na workshop, co právě 1.2. skončil na saspi, téma: Výměnný pobyt, anděl v pekle a čert v nebi.:-)
Jo a o ženách jsem četl hezký citát, co se sem teď právě hodí:
Milují-li nás, nejsme to vlastně my, koho milují.
Ale jednoho dne jsme to právě my, koho už nemilují!
Měj se fajn a omluv mou stařeckou prostořekost...:-)

Ailin:
Je to hezké, je to milé,
je v tom kouzlo téhle chvíle,
stačí trocha fantazie,
co si přeješ, to žije...
*Ten obrázek je taky takovej hezky relaxační. Díky! :-)))
*

Ailin: Moc hezký! Připomnělo mi to jednu autorku na litwebu, ta sestavila detektivní povídku z názvů knih Rexe Stouxe /napsal třeba Právo na smrt/. A když jsem se jí ptal, zda to všechno četla, /já znám jen pár z nich/, odvětila, že ne, ale našla si názvy v elektronické kartotéce knihovny, zkopírovala a pak z toho sestavila ten příběh, ze kterého běhal mráz po zádech...Ty jsi zřejmě stejná hračička...:-)

Orionka: Pokračování? Proč ne? Ale stou hranicí budeš muset jít hodně nahoru! A možná by to chtělo i zrcadlovou variantu. Ono to někdy funguje i v opačném gardu. Jistě mi rozumíš!:-)

Dívka v modrém:
No, já zatím něco tušil akorát o té citlivosti a něze, temperament taky beru, ale netrpělivá? Jak by ses mohla pak naučit hrát na klavír? Ale snad je to jen dočasná netrpělivost srdce...:-)

Dívka v modrém:
Když ptáčka chytají,
pěkně mu zpívají!
Mizera děkuje za vysvětlení i za překvapivé odhalení, že je vlastně mizerou, ač o tom neměl dosud ani páru! :-)))

Dívka v modrém: Ty druhé se mi zamlouvají víc...:-)
Jsem trochu staromódní...

Dívka v modrém:
Mno, pět let rozdílu je tak akorát! Tak mu ukaž sedmé nebe!:-)

Dívka v modrém: Ano, je to škoda! Všiml jsem si, že tady byl oblíbený a třeba jeho spolupráce s Ivkajou na společné básni přinesla hezké verše. Taky jsem jí s něčím pomáhal...:-) Kam se asi poděla? Přitom je to taky Plzeňačka...

mannaz:
Díky! To by se Ti líbila i Lady Fuckingham od E.G.Welse.
Nj, je to trochu laciný, ale jsem hrdej, že to není vulgární. Jen mam takovej blbej pocit kvůli těm minulejm komentům...Když už tam nějaký jsou, mělo by se to nějak zablokovat, abych si je už ani omylem příště nemohl zablokovat a všechny předchozí smazat, jak se mi stalo.Proč to rozhodnutí není jako editace komentů omezeno na nějakých 10 minut? :-)

koiška: Není zač. Kdybych si vzpomněl na tu knihu, napíšu název...:-)

mannaz: Díky! Nevím, zda tehdy byl ouplněk, ale uklidnilo mne, že je to normální, paní psycholožko!:-)

No, já se snažím vnímat raději to hezké a dobré...Toho zlého je i tak až dost. :-)

koiška:
Tak to gratuluju! A přeju jí, ať vidí ze světa jen samé krásné věci...:-)
Jo, četl jsem takovou krásnou knížku od jednoho židovského autora, který jako kluk postupně ztrácel zrak, až viděl jen stíny a pak se přestěhoval do Izraele a dozvěděl se o metodě, co navrací zrak. A prohlédl, stejně jako jeho sestry, které se narodily s očními vadami a taky je odepisovali...

Orionka: Ach ta naivita! Asi je to i vina školy a rodičů. A filmy jsou toho taky plné, tak jaký div!
Připomíná mi to, jak jsem byl na vojenském cvičení v Plzni a nějaká patnáctka tam dobrovolně vlezla do kasína. Oni ji tam vojáci protáhli oknem s uvolněnou mříží a vystřídali se tam na ní! My se to dozvěděli ráno, když nás všechny vyhnali ven a ona tam chodila s policajty a hledala toho, kdo ji tam zatáhl. Myslím, že ho tehdy nenašli, asi se zašil někam do služby...Bylo to v r. 1990! To už byly v armádě volnější mravy a já až na jednu výjezdovou noc byl doma se ženou a synkem. Prostě jsem si vzal tepláky, klíče a tramvajenku a hupl přes plot...

koiška:Díky! Nezval bych to už škádlením a že dělám děsný kopance, to je pravda...:-(