Dobrý! I když vzhledem k datování a Tvému věku vlastně sci-fi. Doufám, že ta malůvka na konci není projev neslušnosti vůči paní Mackové...:-)

Tak to je dobrý! Mimoděk jsem si to začal broukat a vzpomínal na kroky oblíbeného tance, při kterém se tak krásně konverzovalo...:-)

Yana: Co nejsi, to víme už dávno, co ji, to jen tušíme a teprve postupně objevujeme...:-)
Ale víš jak kouzelně by vyhlíželo, kdyby tu byla půvabná haiku a autorkou by byla Yanakoko kuraakai či kuraširo?:-)

Amelie M.: Božínku! Já jen nechtěl, abys v tom byla sama!
:-)
A tak jsem se zachoval jako ten Pepíček...
*To paní učitelka řekla dětem, aby se postavil, kdo si myslí, že je hloupý. No a postavil se jen on.
"Tak Ty si myslíš, že jsi hloupý, Pepíčku?" zeptala se ho.
"No, nemyslím, ale bylo mi vás líto, že byste v tom byla sama!":-)

Amelie M.: Proč mi najednou vykáš?:-)

Amelie M.: Mně to taky potěšilo! Měla bys je psát častěji!:-)

Amelie M.: Ty jsi tedy ale číslo! :-)
Ale jo, snahu je třeba ocenit! Já takhle mezi dvěma denními dvanáctkami maloval kuchyňský strop. Sousedi nás lehce opakovaně vytopili a kolem lustru stekla rezavá voda. Má drahá se to snažila zamalovat, jenže rez se špatně zakrývá. Chlap sice nebývá tak akční, ale víc používá hlavu! Obrousit to smirkem? No, nic moc...Ale savo na plísně obsahuje chlór a ten přece odbarvuje! Bingo!!! Vybledlo to a už se to líp krylo. Sám jsem byl mile překvapen a šel jsem si vybrat zaslouženou odměnu. Ráno byla sobota a já si šel odpočinout do práce. Dělal jsem na ústředně a naštěstí nebyly žádné velké poruchy...

Tak tohle je i šálek mojí kávy,
přemíra cukru vůbec nevadí,
mám rád, když láska vítězství své slaví
a touha srdce něžně naladí...
:-)))
Jo, tohle se mi líbí!

Až budeš shánět tu svěrací kacabajku, vezmi i jednu pro mne, Am*!

Volenka dámská, zubatá už vstává,
pak v rytmu tance dáváme se v let,
to je ten pohyb, o němž se mi zdává
již nekonečně dlouhou řadu let.

Naposled tedy po parketu žití
vířím, než duše moje dá se v let,
modravé světlo v tunelu mi svítí,
já ještě pohled svůj obracím zpět.

Již letím vstříc té usměvavé tváři,
co čeká mne na konci tunelu,
touhou po změně oči moje září,
chystám si řeč...Nespáchám minelu?

Ale i kdyby, co záleží na tom?
Já opět lehce cítím se tu zas,
Nevážím ani tolik jako atom,
jsem energie, nepoutá mne čas...
:-)))

Lenča: Ani ne! Z Tvých písmenek se to dalo tak nějak předpokládat, že pracuješ s lidmi a má to co do činění se službami a vstřícností, tedy žádná byrokratka z úřadu ani cifršpionka...:-)

...Ale tatínkovi to raději neříkej! :-)

Klaron:
Trochu mi vyrazila dech ta první sloka, u Tebe bych něco takového nečekal...Ale v Tantře lásky jsem si čítal a zkoušel něčím z toho obohatit i svůj život...Je fakt, že je to krásné, jenže v dnešní uspěchané době?:-(

Amelie M.: Neboj! Od dob, kdy na mne Kupid střílel, jsem vůči tomu obrněn...:-))

Amelie M.: Samostříl je hezčí slovo, já mám ale raději luk!:-)

Amelie M.:
Mám okno ve své hlavě
a windows v noťasu,
své verše psát chci hravě,
se smyslem pro krásu.

Jsem muž, má noha kráčí
po mechu, po bodláčí

jak duch, jsem přítel Múz,
a nemám žádný vůz...

Amelie M.: Představa, jak Velký vůz v nadoblačných výšinách zpívá Malému vozu, je pro mne kouzelná, ovšem to ostatní by chtělo trochu vymazlit, doladit na slabiky ataque...
Ale chápu, je to první pokus a rychlovka. Já v tom druhém kole taky vlastně nevěděl, jaké jsou přesné podmínky, předtím jsem vlastně jen očkem přelétl tohle. No, uvidíme, co si na nás vymyslí v třetím kole...:-)

Amelie M.: Nevadí! Kdyby svět byl pouze JIN, nefungoval by!:-)

Amelie M.: Proč by neměl mít? Stvořil-li nás k obrazu svému, měl by i pocity mít podobné!:-)

Amelie M.: Jenže tohle není ta praví Ladovská zima, ale nudná šeď bez chuti, tak podobná současnému životu...:-(

Amelie M.: Ano, máme! Jenže zrovna teď ještě doufám...:-)