ivkaja: Půvabné! Umíš za pomoci několika slov a krásného obrázku navodit něžnou atmosféru a sdělit své pocity srozumitelnou a přec tak poetickou řečí...:-)

Orionka: Joj, ten dovětek jsem přehlédl a tak jsem to vztahoval k těm, co to tu četli přede mnou:3 ženy a 2 muži.
1) Ani já neuznávám násilí a nikdy jsem ho v podobných situacích nepoužil, což mi připomíná Dikobrazí rubriku ze soudních síní a předsíní, kterou ty asi již nebudeš znát: Kdyby byl něco řekl, ale hned násilnit, to nebylo vůbec zapotřebí! :-)
2) Příměr "háravá fena", který tě pobouřil, byl pouze výstižným zhodnocením chování některých žen. Některé k tomu ani nepotřebují nic pít a jiné prostě pít neumí a ztrácejí sebekontrolu. :-(
Je faktem, že některé tím pro mne i ztrácejí svoji přitažlivost, stejně jako když začnou mluvit obhroubla až sprostě. "Vždyt jen k pláči je cena ženy, která zní hned prvnímpolaskáním strun a sní, že kolem ní se všichni muži tlačí..."(Už nevzupomínám, kdo to řekl, ale skrývá se v tom hluboká pravda..)

Jinak pro mne je nepřijatelné už ono "kráva jedna zmalovaná" či třeba "stará"! O anatomických přezdívkách nemluvě. Asi tak...
Hezký večer!:-)

Vyjádřím to krátce:
Hněv je špatný rádce!
:-)

Štěstí, které získáme příliš snadno, bez vlastního přičinění, nás již druhý den těší o něco méně, než když jsme si je zasloužili, Niky! :-)))

Škoda, že více nejsi tady,
uměla´s veršům svým šmrnc dát
a trefit se nám do nálady,
já potkával Tě tady rád...
:-)

Věřím, že už je mnohem lépe,
ač odešla jsi odtud již,
pro novou lásku srdce tepe,
jí žiješ, nejen o ní sníš...

Tvé nové básně mi tu chybí,
uměla´s nádherně si hrát,
psala´s tak, jak se mi to líbí,
a já jsem čítal si Tě rád...
:-)

Nikytu: Vida! Tohle čtu s odstupem, kdy už, bohužel, nemám o Tobě zprávy a přece jsi byla má nejpilnější dopisovatelka a prima kamarádka. :-)
Je legrační, že to tak nějak vnímám v souvislosti s tím, cos tady kdysi řekla o mně...Občas se to tu znovu objeví i na liště! Bylo to moc milé, nečekané a svým způsobem až šokující! Snad se ještě někdy potkáme...:-P

Netřeba podléhati vzteku,
ač lecos věru naštve snad,
někdy až donutí nás k breku,
marné je se jen užírat.

Po černé noci slunko vyjde,
u srdce zas to bude hřát,
až slunce Lásky opět vyjde
a dopřeje si reparát...
:-)))

Není třeba nikam spěchat, Niky! :-)

Občas se muž musí do své sluje schovat,
odpočívá, zkusí třeba meditovat,
nabrat síly nutno a pak zas se zvedá,
i když je mu smutno, srazit se tím nedá...
:-)

Že sem patříš zcela,
to potvrdit mohu,
kdybys věřit chtěla
taky Kozorohu...

Zrozen v chladném čase
(vánoční jsem dítě)
mohu říci zase:
S klidem veršuj hbitě!
:-)

A42: Ale já netvrdím, že žiješ v nelásce! Jenže člověk se naučí spoustu věcí brát jako samozřejmost a teprve když je třeba ztrácí či poznává něco nového, nachází ta správná slova i správný způsob,jak je vyjádřit....:-)

Ano, jsou věci, kdy něco cítíš, ale neumíš to vyjádřit, to až po letech, kdy už to třeba není komu říci, kdy hovoříš jen k svíci hořící na hrobě svých drahých...:-)

Myslím, že kdybys jí propadla, velebila bys ji i Ty nenapodobitelným způsobem...Některé věci si člověk musí napřed aktuálně prožít a pak najde i vhodné vyjádření! Pravda, někdy i krásné vzpomínky a bujná fantazie dovedou své, viz můj odstrašující příklad...:-P

Nikdy nic nekončí, jen se to mění,
Ty zpíváš překrásně, a to se cení!
:-)

Kouzelná záběr a nádherné verše...A nostalgik to skvěle doplnil, takže co říci, abych se jen po někom neopičil? :-)

A42: Ano, bylo! Mne zase mile překvapilo, že jsi vůbec nesklouzla do žádné ironie, ač jsi mi v komentu k mé básni tvrdila, že to by se Ti stalo, psát na podobné téma, už někdy při třetím verši! (Aspoň si myslím, že tak nějak to bylo!)
Tvá lehounká báseňka mne opravdu inspirovala, sám bych asi takhle jinak nepsal...:-)

Netušil jsem, že jsi tak těžký romantik, Milane! A že se známe už hezky dlouho...:-)

Tvá domněnka na závěr smutné básně /tak smutné, až srdce z ní krvácí!/ je správná! Každý konec lze brát i jako začátek něčeho jiného. Záleží jen na Tobě, na Tvém směru a úhlu pohledu...:-)

Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme, Ivčo! :-)