I mně přijde malinko nepochopitelná, nicméně báseň může každý chápat dle svého rozpoložení. A tedy, líbí se mi.

Moc povedená, i ta forma, kterou je psaná. Vyvolává snění.

Hm, jak těžké je žít

Tak ať vám to klape, hezké vyznání

Bohužel, třeba by bylo žití krásnější a jednodušší.

Ne, tohle mě vždy odzbrojí. Nechci nevkusně psát, ale vidim ho, toho muzikanta, kterému leckdo závidí, vidí jen ten úžasný život na jevišti, v záři reflektorů, obklopeného spoustou zábavných lidí. Závidí ten zdánlivě jednoduchý, nestereotypní život. Ale za tím vším se skrývá člověk se svými pocity samoty a rozervanosti, člověk s hlubokými emocemi. Třeba píšu blbosti, ale tak to vidím. Jo často máš ve svých dílech nějakou vůni.

Jo, jsou tam momenty, který za to určitě stojí. kéž by jsme celý život žili tak, abychom v závěru nemuseli zpytovat svědomí.

DDD: loner: Velice děkuji

Ta báseň má téma, které si zaslouží přesně to, co ti radí můj oblíbenec DP. Jinak ty si tak smutný, nebo to vždy není totožné s tebou. Je to jen myšlenka, námět básně?Ale jestli jsi smutný, nezoufej, na psance často zavítej a piš a piš a piš, bude ti lépe uvidíš.

Tak a máš to zpečetěný,
teď na tebe půjdou všechny ženy!
Vždyť mi to takhle rády máme,
už se tě nikdy nevzdáme.
Ty samotář si ve své mysli,
ty víš dobře jak ženy myslí.

taron: Devils_PIMP: Dík za reakce, DP předtím jsem zapoměla vložit tvoje jméno.

Tak, já to taky beru jako zajímavý, hodně zvláštní, nepochopitelný, nebo pochopitelný jen pro někoho, ale každopádně jsem to se zaujetím přečetla a tím mi to asi něco přineslo.

Také se mi líbí, kdyby auta mluvila...

No to nevim, to neni horor to je život,ď

Jsou tam úžasné momenty.Začátek a konec skvost. Možná až se na to sám podíváš po nějaké době zjištíš určitý stereotyp uprostřed díla, ale celkově pěkné.

Ó, je mi moc smutno. Všem na kterých mi záleží jdu říct jak je miluji a že jsou jedineční. Popsal si to tak autenticky.

Tak máš špatnou tabletu, nemáš se cítit euforicky. Nemáš jen pociťovat úzkost. Buď však ráda že něco užíváš. Nemoc duše jde ruku v ruce s nemocí těla. Není to asi jednoduché žít s tím že bez tablety to nejde.

Úžasná metafora, nebo propuknutí psychiatrické diagnózy. Obě formy jsem schopna pojmout a proto tleskám!

alexis: Proč ne vždyť to byla legrace tenkrát, díky

No zajímavá představa