kmotrov: Vlastně jsem ty mužské a ženské aspekty primitivně vyjádřila ve své básničce, já naprosto spontánně vyjádřila to o čem pojednává filozofie. Vždyť já vždy zdůrazňuji, že mi chybí vzdělání ale nakonec si ke všemu nějak dojdu sama. Dík

Kakuzu: Je to boj ale jde to 5. září jsme s mužem oslavili 25 let, dík za reakci

taron: Dík a moc mě mrzí, že nepokecáme na srazu, tak zas příště.

kmotrov: Jak jsem šťastná když někdo to co napíšu chápe naprosto tak jak to myslím, ačkoli chápu že pohled čtenáře je vždy ovlivněný jeho způsobem života, věkem, rozpoložením...Taky mám vždy radost když mě hodnotí lidé, kteří nečtou jen tu jednu konkrétní věc, ale znají moje básničky. A takovým čtenářem ty ses pro mě stal. Před takovými jako ty se nestydím ani za chvilkové pocity zoufalství, vždyť vy už víte že přejdou. Tak to prostě mám. A kdo je nemá, snad jen blázen je stále šťastný. Za věnované blues děkuji vřele, blues je vlastně můj život. Občas depka až smutek a často radost až se sexuálním podtextem. A k tvému závěru. Dlouho jsem se nechtěla ztotožnit s tím, že jsme my dvě pohlaví každé jiné. Vyplívalo to z dětství, kdy jsem neustále kolem sebe slýchala až hanlivé poznámky na ženský rozum a vnímala jsem že kdo je chlap je víc. Tak trochu to u nás v rodině se snažil nastolit otec, ale vzhedem k tomu že jsme byly tři holky a máma tak jsme mu jasně ukázaly jak to doopravdy je, ale myslím že to on chápe až teď v sedmdesáti, my jsme vše pochopily už dávno a doplňovaly jsme se a předávaly si ty znalosti o mužích. A já to mám tak, jsme každý jiný, ale jsme schopni se vzájemně doplňovat a když to vyjde, tak je to výhra.

Jen ta otázka v závěru mě osobně trochu vyrušila, jinak se mi tvá báseň moc hezky četla a říkala jsem si ano, ano tak to přesně mám, ó jak ten GULI je moudrý, ó jak jsem moudrá i já. Stárneme, ale nepláčeme, je tady přece tak nádherně, jsme bohatí vším co jsme prožili. Vlastně máš pravdu i s tou otázkou. Náš pocit např.nemusí být v souladu s pocity druhých. Je moudré se i takhle zamyslet.

No možná, aniž by to byl záměr si vyjádřil bezdomovcovo myšlenkový pochody, já to takhle chápu. Mám totiž problém tuhle skupinu lidí pochopit. Myslím že jsem dosti empatická, ale u bezdomovců ne. Pro mě jsou to lidé psychicky nemocní. Proto takto žijou a nedovedou se začlenit do dpolečnosti. A kdo jim pomáhá většinou spláče nad výdělkem. Tak to mám uzavřeno v sobě. Jinak ta básnička mě pobavila.

loner: Je neuvěřitelné jak správně to chápeš, děkuji

Děkuji mnohokrát všem, každopádně to neni tak úplně pocitovka a když tak jen nepatrná chvilka. Mám jasno. PrimaDen to pochopila nejlépe.

Četla se mi hezky, nicméně se zamýšlím, proč ta panenka sebou pohrdá?

Ale, má to něco do sebe

puero: Hm, mě pobavil tvůj komentář, no vlastně spíš ne

Snad se vrátí, za chyby se platí. Snad se vrátí, dřív než touhu ztratí. Snad se vrátí láska k tobě domů, obejmeš ji a nepustíš, ty králi stáda volů. Z krále téměř otrokem, otrokem vlastního chtíče, tak chyť ji, vem ji útokem, ať ti neuteče. Už nikdy.....

Proč se mi zdá tak smutná, mám pocit že je o promarněném čase a to je smutné

začátek je vždy nejlepší a navíc jestli má být navždy, líbí se mi

Pro mě je to dílo narvané citem, je nádherně napsané

No to mám radost, že je rozpoznatelný co jsem tím chtěla říct. Tak děkuji.

nevím proč jsem se vrátila k téhle básničce, ...slepeckou holí odhání obsluhu...., vím že jde o metaforu, ale jinak, aktuálně, ONI zase ne, JICH se to nedotkne.

Nezoufej Žblabuňko
žils jistě krásně
svědectvím mi jsou
tvé milé básně(-:

Všichni ti mladíčci
všechny ty holčičky
za pár let dědečci
za pár let babičky.

Já tě však chápu, ani nevíš jak
ach jo, nad mládím visí
stáří, černý mrak.

Miluju tvoje básničky.

Chvíli jsem myslela žes požil metanol. Super.

kmotrov: Kravina já vim, asi přestanu psát