takovejch kámošů, jeden moudřejší než druhej a ty to neotočíš, dobře ti tak, jsi dál, v tvym věku jsem si myslela že musim vyjít s každym a snažila jsem se všemožně zapůsobit, teď si myslím své a jsem tak šťastná, máš sebevědomí a vážíš si sám sebe. Super.

Teda! Jsem zdravotní sestra, také mám babičku a teď! bez přehánění mi stékají slzy jak hrachy po tvářích. Tak na mě tvoje básnička zapůsobila. Je v ní toho vyjádřeno nesmírně mnoho a tys to napsala opravdu pěkně. Bez patosu, ten styl je takový jak bych řekla skoro až frivolní a přitom tak nesmírně hodnotný. Přečetla jsem ji znova a zanechala stejné emoce. Láska k profesi, k babičce, k životu, cit. No jedna z těch co zapůsobila u mě přesně tam kde měla. Tleskám! Bez přehánění.

Ale já myslím že zbylo, už to není, ale cosi to zanechalo, myšlenky, vzpomínky, bez toho všeho bychom nebyli takoví jací jsme, je hezká ta báseň, nostalgická, já vím, ach jooo, proč to tak letí a pomíjí, miluju to tady

modravá...mrazivá...bolavá

politiku nechápu, ale chápu že jít musim, tak zítra, ale koho????proboha, dobrý nápad tvoje báseň, tak budu doufat že to je počasím, je příznivé, bude kvalitní víno

Úžasně spěje k závěru, v kterém je toho tolik řečeno. Moc povedená.

kmotrov: máš doma archív písní a textů, vždycky víš kam sáhnout, to se mi líbí(-:

DDD: Těší mě když se zastavíš, děkuji

taron: dík, je to JENOM experiment

loner: Je zvláštní, že když si přečtu jedno z nej, mám pak pocit že to ostatní nestojí za nic. Jsem divná, děkuji.

chvíli jsem přemýšlela co tím chce básník říct, nápaditý, jo, skleněná Róza a ten Němec, co schovává věci, jak se sakra jmenuje, jo ty dávají zabrat, co

kmotrov: ani ne, fantazie, jen pár vět je realita, díky

ŽblaBuňka:děkuji za dvojmyslný komentář, ano básníci i malíři

Láska je sázka. A buď vyhrajeme, nebo prohrajeme. Jak jednoduché a jak beznadějné. Kde vzít jistotu že on (ona) jsou ti pravý na celý život. Ani sami sebou si nemůžeme být jistí. A ti chlapi! Tak málo nám toho řeknou, jak to máme všechno pochopit? Moc se mi líbí tvoje báseň, jako by stála před rozhodným krokem a bála se.

Hm...poslechla jsem si skladbu, přečetla báseň, před očima měla obrázek s rozlámanými a rozházenými klapkami klavíru a to všechno dohromady maximálně vybičovalo moje cítění. Opravdu bez přehánění úžasné, bolavé, ale skvostné. Představuji si autorské čtení, dvě dívky, jedna čte a druhá poslouchá, text je podbarvený slabým zvukem piána. Té co poslouchá stékají slzy, opravdu mě to nadchlo, díky.

Balbínovu poetickou stranu já zvolím, nadávat si potom nedovolím.
Výstižná mini(-:

Tvé básně jsou pro mě takové mystické, nebo schizofrenní, nevím ale líbí se mi.

Vždyť říkám že obsah tvých básní nemá chybu, no tady i zpracování, řekla bych že tvá dílka jsou skvělá a horší, ani hitmaker nepíše úplně samé hity, někdy je to prostě propadák. Tohle se povedlo.

Z obsahu mě mrazí, toto téma vždy prožívám. A chválím že toto si chápala v 15, tak snad zbytečně neriskuješ. Předpokládám že dnes bys to napsala lépe. Je to píseň? Rap?

já prostě tohle čtu ráda, směsice myšlenek, možná je v tom opovržení, možná smutek, možná obojí i láska k životu, možná jen hledání smyslu života, někdy se v tom nevyznam, přesto mě to nutí číst zas a znova a navíc taky by mě zajímalo jakou má barvu